Ač je to k nevíře, je to tak...

S nadešlým krásným jarem vysychá nám nějak inspirace k takovému tomu zamyšlení nad motorkářským životem, která tak náramně kvete za dlouhých zimních večerů...a nevysychá nám jen ona, vysychají nám i meze a tedy...zkrátka času není nazbyt a člověk se věnuje té jarní eufórii rozpuku...jako třeba líbání se pod rozkvetlejma třešněma a tak...takže...kdybych tak zejtra nemusel do tý práce...a já bych nemusel...mě by všici mohli políbit...a jsme opět u těch třešní a já končím podumání dnešní... zkrátka v sobotu vyrazíme a víc snad nemusím říkat...hodně zdaru a šťastných kilometrů přeje Wilda.

a vobrázek nějakej si dáme...jdu hledat... 

a kdo čekal erotickej bude zklamanej...

no tak tedy, dámy prominou nám...když máme to Máchovské jaro...

dopřejeme si jeden...

nevinnej...a ta moje saň mě třeba vo víkendu ani ven nepustí...