Fichtl tour 2017

Fichtl tour 2017

Letošní, již šestý ročník tradiční super akce byl naplánován na první víkend v červnu 2017.  Start byl ve čtvrtek 8. června. Celkem bylo přihlášeno 14 strojů československé výroby kubatury 50 ccm. Mezi stroji se objevili 3 mustangy, 1 jednosedadlák a zbytek tvořili různé variace dvacítek a jednadvacítek. Stroje jako vždy vyjeli z Mercie za doprovodu dodávky Renault řízené nejskvělejším řidičem Ládíkem z Hradce, členem Zelených jedlí, který se osvědčil již vloni a doufáme, že nás doprovodí i příště. Kolona 12ti strojů vykouřila Chrudim a vyrazila směrem na Kovářov, kde jsem se připojil i já a jeli jsme do Ledče nad Sázavou, kde jsme se zastavili na kávičku a svačinovou polívčičku v příjemné hospůdce na náměstí. Zde jsme dostali od příjemných servírek krásné rypáčky, které jsme si s 0ndrou hned nasadili a hned jsme zkrásněli, že se na nás kolemjdoucí usmívali, nebo smáli, no nevím. Kolona za úprku pincků se přesunula na Želiv, kde jsme měli domluvenou prohlídku místního pivovaru s ochutnávkou. Koupili jsme lístky a dostali krásné skleničky na ochutnávku, které jsme si dovezli až domů. Sympatická paní průvodkyně nam vše vysvětlila, pivko nalila a abychom nejeli náhodou v podroušeném stavu nabídla nám i prohlídku kláštera. To si teda dala, vzít s sebou partu neznabohů. Ukázala nám, kde pan Menšík natáčel krásný film Dobří holubi se vracejí a taky jsme viděli jak zanedbaný klášter je dnes opravdu pěkný a i  pivo tady vaří dobré. Paní průvodkyní jsme tak rozhodili, že se nakonec přiznala, že za mlada honila dědovi pinďoura. My se tlemili a ona by se asi radši v p……i viděla. No chtěla říci, že jezdila na pionýru, vy sprosťáci. Léčebna nám na Želivu snad ještě nehrozí, no vlastně tady už také není, tak jsme vyrazili dál a to směrem na hrad Kámen, kde jsme koukli na expozici motorek a rychlostí kolem 50km/hod. jsme řítili do cíle čtvrteční etapy, kterým byl kemp v Roudné u Soběslavi. Sympatický pan správce nas ubytoval v chatkách, kde nás čekal Jindříšek, jako čtrnáctý pinďou. Je to borec, jel přes sto kilásků sám na své jawičce dvacítce. Večer jsme trávili družným hovorem o všem možném a snahou vyprázdnit menší z našich dvou soudků, které vezl Renoltík, což se nám nakonec povedlo.  Počasí nám přálo a pincky jeli jako z praku bez jediného zaváhání.

Páteční ráno nás přivítalo pěkným počasím a to je dobře protože nás čeká opět dost kilásků, protože jedeme dnes do Strakonic do ČZ.  Po cestě jsme měli první záhadičku na bohoušově pincku ,z kterého lezli podivné zvuky a tak už nebyl Láďa v autě sám. Večer se ukázalo, že na spojkovém koši ulítl jeden z pěti kolíků a soustružil víko zevnitř. Vytáhli jsme ho a spojka jela v poho i na čtyři kolíky. Dojeli jsme do Strakonic, kde se nás ujal sympatický pán a vyprávěl nám o historii továrny a provedl nás síní tradic, kde jsou nejen motorky, ale i zbraně a současné výrobky továrny jako třeba řetězy aj.  Bohužel motorky se zde už asi vyrábět nikdy nebudou, smutný. Na zpáteční cestě jsme trochu hledali cestu k elektrárně Temelín, kde jsme chtěli absolvovat prohlídku. No vlastně spíše virtuální, protože dovnitř nás nikdo nepustí. Mají zde kinosál a různé expozice a šikovná paní průvodkyně nás zasvětila do tajů výroby el. Energie v atomové elektrárně a taky jsme se vyfotili s kámošem zaměstnancem s reaktorem. Kámoš byl plastový a reaktor na fotce, ale stejně to bylo zajímavý. Na zpáteční cestě začal fandův pincek ztrácet výkon a poprvé v dějinách fichtlu touru se svezl v dodávce. Večerní servis odhalil uvolněný motor a totálně ucpaný výfuk, který mohl uvolnit jen pyroman Wilda, který za námi přijel do kempu na své modré hondičce. Večer jsme tedy opravili bohoušovýho pincka a Wilda při ohňový šou, která se nedá ani popsat, ale musí se vidět na videu. Při večerním pokecu jsme se domluvili, že nepojedeme zítra do Budějic, protože by to byla hoňka, když máme domluvený lodičky od 13.hodin.

V nedaleké vsi vzdálené jen asi 20 kilásků měli v sobotu sraz ČS motorek a tak jsme se tam zajeli podívat. Bohužel jsme odjížděli zpět brzo a tak jsme těch strojů moc neviděli, ale projeli jsme se a kolem 12 hod. vrátili do kempu, kde na nás čekal Jiřík Trunců se svou  Jawičkou s Pávičkem, který s náma taky vyrazil na vodu. Po cestě do kempu jsme se ještě podívali na řetězový most u obce Sedlec, který kdysi rozebrali a přestěhovali a je to zajímavá tech. památka, na které jsme se vyfotili i s našimi silnými stroji. Odjezd natáčel Láďa na video a tak jsme měli projet kolem a mávat. No co myslíte, všichni projeli a mávali, jen Míra s Májou proběhl, ta na to prostě kašlala a to doslova.  V kempu jsme do dodávky jsme nacpali tři lavičky a naskákali na ně. Cestou k vodě, asi ze strachu jsme zdolali jeden rumík a pak už přijel pán s lodičkami a my se vydali na dvanáctikilometrový pádlování po líným voleji. Po  asi půl kilometru byla první zastávka, kde jsme dali dost nedobrý pivko a vyrazili dál. Na další zastávce byl v kempu sraz tunikových aut. Hezký, ale dost nepraktický a nepoužitelný. Náš skvělý řidič nám sem dopravil další zásobu rumíku, což kvitovala hlavně osádka králíků v klobouku, totiž v lodi, Vojta s králíčkem a protože se vyklopili, snažili se potopit i ostatní, což se v případě policejního skuneru podařilo a po nárazu do něj ho ponořili. Všichni dorazili do cíle u mostu, jen Fanda s Jirkou, kteří se báli osudu policejního škuneru pádlovali jak o život a propádlovali kolem mostu a jali se skončit až v Černém moři, čemuž zabránil sympaťák vozící čluny za zákazníky a odchytil je ještě na řece. Po příjezdu do kempu ve stylu rafťákůůůůů, tj. na vleků na lodích jsme se pozdravili s klukama od jedlí, kteří přijeli na Jawce a Čízách a s Wilíkem již notně holdovali místnímu moku. Večer jsme dopili druhý velký soudek a byla jen škoda, že se chlapci zapomněli v tý hospodě a tak byla vlastně parta rozdělena na dvě části, což byla škoda. Škoda jen, že musel odjet Jindříšek a tak nás bylo o jednoho míň.

Neděle je vždy jen o balení a odjezdu domů. Nevím jak ostatním, ale mě to přišlo nějak krátký, asi by jsme příště měli vyjet ve středu nebo v úterý. Kolona pincků s doprovodem Švejčka vyrazila od zastávky v Soběslavi na benzince směrem k domovu. Zbytek se oddělil a mazal domů. Pincky šlapali jak z partesu a vlastně kromě zastávky na oběd jsme ho valili téměř bez zastávky. Celkem jsme najeli dle Máji 560 km s minimem problémů a ještě jsme si přivezli hromadu věcí na pincka od jednoho místního borce, který nás v kempu oslovil a nabídnul je k odkupu. A ještě snad Králíček bude mít pincka na papírech od jednoho týpka, co ho nabídnul někde cestou, ani nevím kde. Tak snad si pro něho dojede. Co dodat, akce super, stroje ok, počasí vyšlo a kromě nočního deště nespadla ani kapka. Na závěr poděkování Mírovi, za super organizaci akce a Láďovi za to, že je byl s renckem vždy tam, kde měl být a skvěle nám asistoval. Tak přátelé zase příští rok a nezapomeňte tunit stroje a ne že je zase zahodíte a vyndáte dva dny před akcí jo!