Fichtl tour 2021 - první akce roku

První akcí roku 2021 po kovidu byl tradiční fichtl tour, který sice náš klub nepořádá, ale někteří členové se pravidelně zúčastňují a je to super akce. Cílem letošního ročníku byl kemp v Novém Městě  pod Lanštejnem, což je nedaleko rakouských hranic na jihu naší zěmě. Start byl jako vždy ve čtvrtek a to 3.6. 2021 z Mercie Chrudim, kde vyjelo doprovodné fozidlo Ford a 11 strojů československé výroby o obsahu závratných 50 kubíků a síly asi 3 a půl poníků. Já s Pavlem jsme na kolonu čekali u mě doma, protože se jelo přes Seč a dále na Chotěboř a Havlíčkův Brod. První závada vznikla již v Rabštejnské Lhotě, kde se Martinovi rozpadla rozeta a to asi vlivem silného výkonu motoru,který tlačil stroj s jeho jezdcem do kopců Železných hor. Míra sáhnul do připravených zásob, vyndal novou rozetu a oprava pak byla dílem okamžiku. Protože, ale rozeta byla jen jedna volal nám Zdeny, zda nemám doma jinou náhradní rozetu. S Pavlem jsme tedy amputovaly rozetu z jednoho v řadě stojícího pincka a jela s náma jako náhradník na výlet. Po cestě k Brodu, kde na nás měl čekat Oskar a ukázat nám několik zajímavostí v okolí došlo ještě k jednomu defektu socialistické pneumatiky na zadním kole jednoho stroje a ke kolapsu další rozety u jednadvacítky Ondry. Oskar přijel za námi na benzínku a vzal nás k jednomu minipivovaru, kde jsme zakoupili nějaké vzorky pro případ, že by ty tři soudečky, které vezeme v autě vyschly nebo jinak umřely a pak jsme jeli lesem terenní vložkou nejprve na zříceninu hradu Janštejn a poté na železniční zastávku Kaproun Járy Cimrmana, kterého zde měli údajně vyloučit z přepravy a on zde poté odpočíval při čekání na další vlak. Da vzpomínku na tuto důležitou událost je zde jeho socha v životní velikosti. A protože nejen kulturou a památkama živ je člověk zajeli jsme do nějaké fabriky, kde je veřejná vývařovna a prý zde dobře a levně vaří. Opravdu to bylo dobrý i když obsluha nebyla z nejrychlejších. Čaasu využil Ondra k tomu, že si svoji umírající rozetu opraví. Zašel za jedním údajně svářečem, který měl rád svoji svářečku natolik, že jí odmítl Ondrovi na chvilku půjčit a jal se to smolit sám. No nejen, že to nasmolil křivě, ale i lajdácky a rozeta vydržela sotva jeden den a ještě se u toho tvářil, jak vyblitý kyselý zelí. Od oběda už pak kolona našich krásných strojů putovala za mávání kolemjdoucích až do Biker kempu ve Starém Městě. Kemp byl v podstatě prázdný a hodně socialistický a chatky byly kapku vybydlený, tedy vlastně zabydlený, protože v jedné se usídlili ptáci a udělali domov svým mladým. Nicméně pro naše účely bylo vše dostatečné. Naražení prvního soudku bylo dílem okamžiku a naložené stejčky radostně se krčící v cestovní ledničce už pokukovaly po rozpáleném grilu. Část skupiny, která ještě doufala, že naši hokejisti nepojedou domů a postoupí, šla sledovat do místní restaurace poslední zápas našich hokejistů. Místní pivo Platan, které buh ví jak dlouho leželo v trubkách a chtělo ven do našich žaludků bylo stejně špatný, jako hra našich hokejistů a po jednou kousku, který druhý den ráno působil jako projímadlo, jsem si raději dal kolu s rumem. Říká se, že nejhorší pivo je žádný, ale v tomto případě bych si dovolil polemizovat. Po návratu k chatám jsme se připadali jako u kolotočů v pravém nedělním odpolední, protože nějaký mozek dostal nápad, že s sebou vezme takovou bednu, která dělá neustálý kravál a chce to vydržet až do rána. To jsme ještě netušili, že to bude jenom horší. Dnes ujeto 184km.

Po snaze ignorovat tu bednu a zkusit usnout jsme ráno vylezli kapku nevyspalí, ale do slušného počasí a tak bylo rozhodnuto, že si uděláme procházku na blízký hrad Lanštejn. Hrad je opravdu pěkný a momentálně se na něm dva dělníci i snažili cosi vylepšit a ak jsme vystoupali na hrdní věž po množství dřevěných schodů až nahoru, kde nás čekal krásný výhled po okolí. Po cestě k hradu jsme si prohlídli dva krásný veterány a to starou dobrou Feldu a americký Jeep, ale ne vojenský, kterého všichni známe,ale civilní verzi, kteou jsme asi nejen já nikdy neviděl a byla moc pěkná. Po náročném výstupu na věž hradu jsme dostali hlad a žízeň a tak jsme přepadli hospodu pod hradem, kde jsme si dali ne právě levný, ale docela dobrý oběd a dokonce tan Platan chutnal jako pivo. Asi ten hospodský v kempu je nějakej divnej. Po návratu do kempu jsme nastartovali své natěšené stroje a vyrazili na nejsevernější bod Rakouska, kde je hraniční kámen a hranici mezi oběma státy tvoří malý potok. Trochu jsme měli problém ho najít, ale nakonec se nám to podařilo. Po cestě jsme si přečetli, že zde byla hraniční vesnice, která v období války a po ní zanikla a taky jsme vyděli památeční lípu a vzorek hraničního oplocení tkzv. železné opony. Odtud jsme zajeli do městečka Slavonice, které je krásně opravené a po letech, kdy sem skoro nikdo nesměl je opravdu pěkné a údajně zapsané v Unescu. Zde jsme nakoupili pečivo a dali si zmrzku a vydali se zpět do kempu, kde na nás opět čekali kamarádi stejčky a soudečky, tak jsme si s nima trochu pohráli. No trochu dost, protože zasyčely a umřely. Stejčky byli skvělý a někteří se ještě stihli vykoupat ve zdejším přírodním koupališti. Voda nebyla nejteplejší, ale překvapivě nebyla zase tak studená, jak jsme si mysleli. Dnes najeto cca 50 km

Je sobota a protože životnost přivezených soudků byla nějaká krátka vydalo se vozidlo, které včera nečinně stálo v kempu a jeho řidič s námi proháněl statečně Korádo, vyrazilo do Jindřichova Hradce na pivní pohotovost ještě pro jednoho kamaráda. Po návratu fordíka jsme v koloně vyrazili na prohlídku pevností v okolí Slavonic, které měli ubránit naši zemi proti tomu feťákovi s knírkem, ale nakonec z toho nic nebylo, známe to. Majitel zdejších pevnůstek, řapíků, nám ukázal dva z nich, které jsou i dobře vybavené a to tak, jak to bylo před válkou a ten druhý, když ho ještě poté užívala ČSLA. Kolem byly i různé zábrany a oplocení, kterrá se používala v té době. Bylo to docela zajímavý a majitel je asi nadšenec. Vrátili jsme se do kempu, kde jsme se rozloučili s Ondrou, který mimochodem podruhé vařil svoji rozetu u nějakého venkovského strejdy a Bártíkem, kteří jeli domů na nějakou oslavu. My ostatní jsme vyrazili do Nové Bystřice do Muzea amerických aut, které je opravdu moc pěkný a je zde cca 45 až 50 starých amerik od Plechové Líziny až po Mustanga a jšechny jsou v pěkném až suprovém stavu a unikátní. Před prohlídkou muzea jsme si ještě dali obídek na náměstí. Taky jsme trochu zahlučnili a zasmradili okolí při odjezdu, ale všichni na nás mávali a tlemili se. Přijel sem za námi taky Jirka z KH s Ondrou na Jawkách a navečer do kempu i nějaké rejže z Mercie. Zde jsme se rozdělili a část se chtěla ještě někam projet a část spěchala do kempu, protože se blížila bouřka. Než jsme se ale stihli vykoupat na koupalku a vrátit se do kempu přijela i druhá skupina a s sebou táhla první kapky deště. Večer jsme naštěstí přemluvii Králička, aby se podíval na svoji umírající spojku a když nás naštěstí poslechl, mohly jsme vidět, že nové lamely dneska dělají z bláta, protože řetězov zuby připomínaly zuby cirkulárky a nevím nevím, zda by to domů dojelo. Ještě jsme opravili Danův upadlý výfuk a z prvního dne píchlé kolo a mohli jsme se věnovat soudečku a zbytkům masíčka. Jak je nebezpečné na takovou akci přitáhnout i když jedinou ženskou se ukázalo večer, kdy mlaďoši Dan, Vojta a spol tokali a řvali za podpory tý blbý bedny až téměř do půl čtvrté ráno, kdy už byl kemp opravdu prázdný, protože svým kraválem vystrnadili všechny ostatní obyvatele kempu a také nasrali obsluhu kempu, která po nich chtěla i finanční náhradu. Poučeni zní, bednu příště nebrat nebo jí rozkopat ještě před naložením do auta. Dnes ujeto cca 50 km. 

Po příšerné noci, kdy jsem si myslel, že spím v reprobedně, jsem se po chvilkovém spánku, když odpadli i řevem vyčerpaní průšviháři, probudil do deště. No prostě hnus. Plánovaný odjezd v 9 hodin se odložil na 10, kdy už jen lehce mžilo a v nemokách jsme vyrazili k domovům. Cesta ubíhala dobře bez problémů a po obědě někde před Jihlavou jsme mohli sundat i nemoky za tepla a sluníčka dojet po asi 180 km domů. Akce se jako vždy zadařila a i když nás letos opět přibylo nebyl žádný problém, jen tu reprobednu musíme příští rok nechat doma, byla vyloučena z přepravy podobně jako Jára Cimrman v Kaprounu.

Tak přátelé zase přístí rok a protože bude výroční 10 ročník navrhuji vyjet už ve středu a do míst první fichtl tour tj. Nové Mlýny a Vranov.