Fichtl tour 2022

Fichtl Tour 2022

Letošní FT byl tak trochu jiný a to tím, že to byl jedenáctý ročník / i když někdo počítal desátý/ a tím začínáme druhou desítku naších cest na dvoutaktních padesátkách československé výroby. I když dřív s námi jezdili i Stadiony, Jawetty nebo Babetta, dnes už jezdíme jen 20,21 nebo Mustang a Zdendova 555. A protože to byl vlastně výroční ročník vyrazili jsme do místa prvního FT a to na Nové Mlýny resp. Kemp Strachotín. Jako vždy jsme vyrazili z Mercia Chrudim a to ve čtvrtek 23.7.2022. Po nezbytném nákupu surovin na Králíčkovy hranolky a jiné dobroty jsme vyrazili směr Skuteč, kde došlo k prvnímu defektu a to píchlé zadní gumě Pepínova stroje. Oprava byla okamžitá, protože jsme vyměnili celé náhradní kolo a jelo se dál. Cesta ubíhala suprově a tak jsme bez problémů dorazili na přehradu Vír, kde jsme pokoukali a pokračovali dál na hrad Veveří a potom přes Rosice, kde jsme dali oběd dál na Zbýšov Mikulov a do kempu. Kemp je to skvělý, už jsme zde byli při cestě na Tour de Prdele /TdP/. Po ubytování se v mobilhajmech a chatičce jsme se vykoupali ve slané vodě bazénu a vytáhli soudečky, lahvičky, masíčko a zeleninku a to vše dávali postupně na grileček a do tlamiček.Večer proběhl v klidu, protože jsme nebrali tu pitomou hrací bednu, tak zůstali i ostatní obyvatele kempu.

Pátek jsme začali samozřejmě ranním vstáváním a to poměrně brzo, protože již na 9tou hodinu jsme měli zamluvenou hodinovou vyjížďku lodí po přehradě a to hlavně z důvodu případného střízlivění na čerstvém vzduchu. Přemístili jsme se jenom kousek do přístaviště Pavlov a pak jsme si hodinku užívali jízdy po klidné hladině přehrady. Po návratu na nás čekala krátká cesta do Mikulova, kde jsme se měli nájíst a vyrazit na prohlídku jeskyň, která byla zamluvena na 13. hodinu. Při sjížděni k restauraci se však ozvala v motoru mého mustoše rána a motor stichnul. Po opětovném nastartování bylo slyšet, že je zle a motor dál odmítá službu. Doplachtil jsem k restauraci a po obědě, kdy ostatní vyrazili k jeskyním jsem čekal až Dan dorazí do kempu pro dodávku a přijede pro mě. Naštěstí s ním vyrazil do kempu i Pavel, který jeskyně už viděl a něco mu drhlo na pincku, protože se při jízdě z kopce sám zastavoval, tak vyrazil s Danem, že si to v kempu opraví. Štěstí to bylo v tom, že Dan po pár km píchnul a tak mu Pavel dal svýho pincka na dojetí do kempu a počkal u toho píchlého. Po cestě ke mně ho pak naložili a tak jsme se po návratu do kempu jali opravovat píchlá kola Dana a Pepína, brzdící kryt řetězu u pavlova pincka a hlavně jsme udělali výměnu pístu a válce na mém mustangu. Ještě, že vozím výbrusovou sadu pro případ potřeby s sebou. / No zatím jsme jí potřeboval vždy jen já. Vše se podařilo zdárně opravit do příjezdu hlavní skupiny, která se po prohlídce jeskyn vydala do kempu a jen hrstka odvážných, kteří neměli strach, že zmoknou ještě vyjeli na okruh po okolí a přijeli až s prvníma kapkama deště. Večer proběhl opět ve vší slušnosti a ani největší pařmení se nijak neprojevili.

Na sobotu byla naplánovaná vyjížďka do muzea letadel v Kunovicích, což bylo cca 60 km tam a zrovna tolik zpátky, což jsem ovšem s úplně syrovým motorem nechtěl riskovat a tak jsem sdělil, že bohužel nepojedu s nimi, ale budu pomalu zajíždět nový válec pomalou jízdou o okolí, abych dojel v neděli po ose a ne potupně v dodávce. Přidal se ke mně Pavel, kterého už do muzea vzala paní učitelka a Bártík, kterému se nechtělo takovou dálku jet a tak jsme pomalým zajížděcím tempem vyrazili do Mikulova, kde jsme si prohlídli město a zámek a pak v krásné tiché kavárničce popili kávičku, na parkoviště pokecali s Hárleyaky, kteří obdivovali naše stroje a doporučili nám pěkný penzion, kde prý výborně vaří kousek od Zaječího a tak jsme po družném hovoru vyrazili na obídek, který byl opravdu skvělý a za dobrý peníz a okružní jízdou přes Hustopeče a okolí jsme asi po 60 km dorazili zpět do kempu, kde jsme se věnovali trochu soudečku, abychom ho netáhli poloplný domů, protože nebyl velký předpoklad, že ho vypijem, když nás večer čeká ochutnávka vín ve vinném sklípku ve vedlejší vesnici, kde Zdeny zamluvil u známého, že nás trochu zasvětí do tajů vína a jeho pití, protože to většina z nás nezná, protože jenom chlastáme to pivo a jsme takový barbaři. Po příjezdu zbytku naší skupiny, kteří si prohlídli nejen muzeum letadel, ale ještě byli na exkurzi v elektrárně ve Veselí na Moravě jsme se trochu upravili a připravili na návštěvu vinného sklepa. Všem co byli v muzeu i elektrárně se to moc líbilo a tak doufám, že alespoň ty letadla někdy uvidím. Vyrazili jsme do vesnice zvané Pouzdřany, kde se má nacházet Zdendou slibovaný sklípek, který je prý jen kousek cesty od kempu. V půli cesty jsme Zdendu už proklínali a chtěli zabít za to jak lže, protože to nebylo jen kousek do vesnice, ale pak ještě skoro přes celou vesnici a to ve vedru jak na sahaře. Naštěstí se držel před námi v dostatečné vzdálenosti, že jsme na neho nedosáhli ani klackem. Celí propocení s ubroušenýma podrážkama a vyžíznivělí jsme dorazili k sympatickému panu vinaři, který se nás jal zasvěcovat do tajů vinaření a pak nám dával koštovat různé druhy bílých i červených vín, což někteří pečlivě poslouchali a znalecky pokyvovali a nám ostatním bylo jedno, co nám neleje, protože jsme se těšili na pivo, které točili hasiči venku před sklípkem na nějaké oslavě. Většina tak pochválila panu vinaři víno, něco popili a když první odvážlivec hrdinně řekl, že už víno nechce a utekl pro kelímek piva, jali jsme se následovat jeho hrdinský čin a do sklípku si donesli také pivo. Děs co. A protože jsme s Pavlem odmítli jít ten kus cesty zpět pěšky a ještě po tmě, v jakémsi stánku jsme požádali o pomoc se sehnáním taxíku a ten nás za pár korun dovezl zpět do kempu, kde jsme byli první a navíc suchý, protože byli jedinci, kteří se po tmě při cestě nechtěně vykoupali v né moc voňavé vodě přehrady. My si zatím dali ještě nějaké pivko a šli spát s tím, že cesta domů bude zítra dlouhá a já budu fandit svému mustangu, aby to zvládnul s tím novým skoro nezajetým válcem v tempu, které vždy panuje při cestě zpět, jako by bylo životně důležité přijet domů o půl hodiny dřív.

Neděle je jako vždy ve znamení ranního bylení věcí, kterých je jako by víc než ve čtvrtek a pak již úprkem domů. Dnes máme ještě po cestě zastávku u toho vinaře, abychom přivezli také nějaké víno domu a to hlavně manželkám, aby bylo vidět, že jsme na ně celou dobu mysleli a strašně se nám stýskalo a nebýt těch špatných kamarádů, tak bychom vlastně ani nikam nejeli a byli s nima doma, ale museli jsme, to hoky chápete ne?

Ještě jednou jsme se vinaři omluvili za tu výměnu jeho dobrého vína za obyčejný pivo a nakoupili pár těch lahviček, uložili do dodávky a vyrazili k domovu. Když jsem uviděl ten kopec, který nás po pár kilometrech čekal, tak jsem jen doufal, že to můj nový válec zvládné a když vyjel až nahoru bez zaváhání, tak jsem už věřil, že to dojede až domů a dojel.

Jako vždy to byla super akce. Najeto cca 600km. 13 pincků a dodávka šlapali bez větších problémů a tak přiští rok zase někde.