Jak jsme zahájili sezonu 2022

No a máme tu rok 2022 a s ním i novou motosezonu. Tu jsme původně chtěli zahájit tradičně návštěvou motosalonu a výroční členskou schůzí, ale čáru nám udělalo zrušení výstavy v Brně a tak nám zůstala jen výročka. Sešli jsme se v sobotu 5.3.2022 na klubovně a po nezbytných procedůrách jako vyhodnocení loňské sezony a seznámení s hospodařením klubu jsme se  věnovali přijetí nových členů a to Jirky, který s námi byl s přítelkyní na loňské dovolené v Krkonoších a Péťu Polívku, kterého známe již dlouho a často s námi v minulosti jezdil. 

 Opravdovým zahájením sezony ale můžeme brát až zahajovačku dne 23.4.2022, kterou letos vymyslel a zorganizoval náš kamarád Jirka z Kutné Hory. Než to trochu popíšu, tak bych mu chtěl ještě jednou poděkovat, protože nejen, že to perfektně zajistil, ale mě vytrhl trn z paty, protože jsme měl trochu hektické období, kdy jsme řešil rodinné zaležitosti a nějak mě nezbývalo času. Zahajovačka vlastně začala už v pátek a to příjezdem kamarádů z Mělníka, kteří přijeli v hojném počtu již v pátek a poseděli v hospůdce u Utaha. SamoTaké jsme se zašli podívat na sochu slavných medvědů, co se sešli u Kolína, což zase něco říká nám, ale ne už dnešní mládeži. Po zdravotní procházce jsme vtrhli do místní restaurace v zimním stadionu, kde jsme měli reserve v jednom salonku a dali se do obědvání. Nutno podotknout, že jídlo bylo nejen dobré, ale v rekordním čase naservírované a na nikoho nezapomněli, což bylo vynikající a pro nás trochu nezvyklé, většinou to je utrpení a dobrá obsluha byla naposledy ve Svratce. S plnými pupíky jsme vyrazili směr Kutná Hora Sedlec, kde nám Jirka zařídil komentovanou prohlídku kostnice, což je úplně něco jiného než když jen čumíš na kosti. Po prohlídce kostnice jsme se sešli u motorek, kde na nás čekal pan farář, který k nám krátce promluvil a pak požehnal naším strojům. Pak už jsme se rozjeli jednotlivě k domovům a poté se sešli na klubovně, kde na nás už čekal zbytek klubu, kteří z různých důvodů nejeli, ale již zatopili a narazili soudeček Bernarda, resp. velký soudeček, který zmizel celý do naších útrob. K tomu jsme požrali všechny bylanské klobásy a také trochu té ohnivé vody. Prostě večer jak se patří a i naši kamarádi z Mělníka nás ráno pochválili. 

K jarním akcím musím ještě přiřadit dvě cestovatelské besedy a to jedna na arciděkanství v Kutné Hoře, kde jsme teda byl sám jen s Jirkou a poté v Heřmanově Městci v kiné, kde byla Dominika známá také s cest na čezetě se žlutými Trabanty po Austrálii, která zajímavě povídala o své cestě po Japonsku. Zde nás bylo celkem asi devět. Ještě jedna akcička stojí za smínku a to den otevřených dveří v Bylanech, kde prodávají motorky Voge a Royal Einfield a kde jsme se sešli s Martinem z Mělníka, který na svém Himalaynu přijel za účelem se podívat a nakoupit tašku bylanských klobás. Akce to byla velice zdařilá a kdo chtěl mohl provětrat jakoukoliv vystavenou motorku, což jsem využil a na pěti jsem se svezl. Při cestě domů jsem se ještě zastavil v obci Žumberk, kde jsme povozil jednu paní, která měla narozeniny a vždy se chtěla povozit v sajdkáře a tak mě oslovila její dcera, jestli bych jí to mohl splnit. Tak jsem jí povozil a trochu jsem udělal propagaci klubu. Paní byla nadšená tak, že mě po vystoupení začala objímat.