Klubová Dovolená 2022 Moldava

Klubová dovolená 2022

Místo letošní klubové dovolené mě přihrála náhoda a skutečnost, že jsem do poslední chvíle nevěděl kdo pojede, na jak dlouho a zda nakonec pojede a tak jsem váhal kolik míst objednat a zda opravdu mám objednat ubytování, které jsem měl vyhlídnutý na dvou místech na Vysočině a to proto, že dnes chtějí všude zálohu a pak vysvětlujte šetřílkům a spořílkům, že když nepojedou oni musí potom ostatní zaplatit víc a nebo oni zaplatí víc, když si to někdo rozmyslí.

Náhoda mě přihrála do cesty kamaráda, který jezdí k nám do Kovářova a po jednom pivním večeru jsme se domluvili, že by nebyl problém půjčit si jeho chatu, na kterou nemá čas jezdit v obci Moldava, což je hraniční přechod do Německa a tak jsme se domluvili, že by mu to nevadilo, když tam neuděláme bordel a necháme tam něco na energie.

Nakonec letos vyrazili: Karel Jawa 350/354 a sajda Velorex 561

Petr T. Jawa 350/638 a sajda Velorex 562

Petr P. Honda Shadow a sajda Velorex 565

Fanda Honda Shadow 600

Utah s Líbou s Yamadou 1100

Wilíci na plechovce VW Caddy

Start byl v pondělí 8.8.2022 od benzínky v Heřmanově Městcí, teda až na Wilíky, kteří jeli sami po ose po dálnici. A tak jsme vyrazili směr Čáslav, Kolín Mělník, kde jsme trochu zakufrovali, ale nakonec jsme dorazili na obídek /už nevím kam/ a pak jsme zajeli do Terezína do Automotomuzea a po jeho prohlídce pokračovali dál na Teplice, kde jsem se nechal zmást směrníka a nuceně najel na dálnici a tak jsme se museli potom kousek vracet. No ale šťastně jsme bez problémů dorazili do Moldavy, kde jsme před hospodou zjistili, kde ta Kurtova chata vlastně je a kde nás už čekali Wilíci. Chata není velká, ale nás osm jsme se tam v pohodě vešli a protože jsem zjistil, že Moldava je dost roztahaná, má dvě částí a v té naší je hospůdka zavřená Wilík vezl výčep a dva soudečky, které jsme okamžitě vyložili a po ubytování se načali. Večer jsme poseděli na terase a vychutnávali si neskutečný klid, který tady je. Prostě paráda. Dnes najeto cca 270 km.

Úterý 9.8.2022

Ráno vstáváme brzo kolem 7. a plácáme se po chatě a snídáme. Plán dnešní trasy je nejistý a tak vyrážíme kolem přehrady Fláje a jedem tak nějak namátkou. V Brandově tankujeme a všímáme si, že jsme tady jediný češi jinak sem jezdí němci tankovat a zase jedou do německa zpátky, všude hraje německé radio, připadáme si jako v devětatřicátem. Zde Petr P. Zjišťuje, že mu nestartuje motorka, baterka nemá šťávu. Někde je zrada. Rozhoduje se, že ho roztlačíme a on pojede bez světel nejkratší cestou na chatu a bude se snažit najít závadu. Roztláčíme ho, on odjíždí a my pokračujeme, V případě potřeby mu dáváme číslo na Wilíky, kteří jeli samostatně na výlet. Jedeme na horu Sv. Kateřina, kde je pěkná rozhledna. Šplháme po schodech a odměnou je nám krásný výhled po okolí. Parádní jsou zde silnice vedoucí zelenými lesy, které zde kůrovec ještě nenašel jako u nás. Bohužel je zde restaurace zavřená a tak jedeme dál na Horu Sv. Šebestiána, kde je pěkná restaurace a i nějaký nám neznámý obchoďáček. Dáváme dobré jídlo a pokecáme se sympatickýcm číšníkem, který je zjevně rád, že chvíli nemusí mluvit německy, protože jsme zde jediný češi. Potěšená je i pokladní na kase v obchoďáčku, která se poprvé, co jsme jí viděli, usmála až když jsem na ní promluvil česky. Nakouili jsme nějaký buřty a oklikou vyrazili zpět na chatu, kde jsme měli v plánu dnes udělat malý ohýnek a opéct si buřtíky. Když jsme dorazili na chatu Petr nám sdělil, že se závada sama odstranila a motorka zase funguje jak má. Hurá, ale je to divný. Po cestě jsme se vlastně ještě stavili v Chomutově na Kemencových jezerech. Kde jsme koukali na lyžaře na vodních lyžích a prknech na vleku. Docela jsme se u toho pobavili. Asi to není sranda, ale zůstanem u motorek. Večerní posezení na terase s buřtíkama bylo pohodový a dnes jsme najeli asi 180km.

Středa 10.8.2022

Ráno vstáváme kolem sedmé, nebo resp. Nás budí Fanda, který hlučí po celé chytě i když nás den předem zjebal, že ho tak brzo budíme, že jako důchodce je zvyklý vstávat déle. No asi nám to vrátil, ale my se na něho nezlobíme, protože nás vzbudil do krásného rána a tak jsme posnídali a vyrazili nejdříve na vyhlídku resp. Rozhlednu při cestě na přehradu Fláje, kde máme domluvenou prohlídku hráze, která je unikátní nejen u nás, ale i v evropě, protože je jedna ve Švýcarsku a jedna u nás. Při cestě na vyhlídku najíždíme se sajdama na plac asi m za zákazem vjezdu odkud vede stezka k vyhlídce. V tom přijíždí nějaký lesák a nejdřív nás lehce zjebe, co tam děláme, ale když zjistí, že tady jenom odstavujeme sajdy a dál jdeme pěšky zchladne a dokonce se s náma dává do řeči a je v pohodě. Jdem kousek pěšky a lezeme po množství schodů obtáčejících se kolem betonového sloupu vysílače. Schody jsou kovové mřížové a tak vidíš pod sebe, je to divné a někdo by s tím mohl mít i problém, ale dáváme to v pohodě a kupodivu i Wilík vyleze nahoru, což ho obdivujeme. Sejdem dolů k motorkám a jedeme na přehradu, máme ještě čas infocentrum otvírá ve 12.00 hod. A tak dáváme kávičku. Vstupné se neplatí, protože to je nějaký europrogram dotovaný z EU, ale rezervace je nutná jen přes internet, na zavolání to nejde, to je dnes jen samá technika. V půl jedné se nás ujímá průvodce a společně s ostatními jdeme do útrob přehrady, která je vyjímečná tím, že hráz je dutá a tvoří množství sálů propojených chodbou. Stavba takového to hráze byla vlastně z nouze ctnost, protože v té době nebylo dostatek cementu a tímto ojedinělým projektem se ušetřilo velké množství betonu a tudiž cementu. Po asi 160 schodech jdeme dolů na dno hráze a po výkladu spodkem ven. Čeká nás minimálně stejně, spíš víc schodů venkem zpět na hráz a i to Wilda dává, dobrý. Po prohlídce máme hlad a tak hledáme nějakou restauraci. Cedule nám říká, že kousek dál je Barbora. Vyrážíme a když na krpál po úzké cestě dorazíme nahoru zjistíme, že je zavřeno, jen pátek až neděle, prostě jen pro němce. A nejsme sami, kdo se nachytal. Místní nám říká, že pa aýod křižovatkou vpravo asi 200m je na staré poště a tam vaří. Jedeme tam, ale Wilda uhýbá vlevo a ztratil se. Setkáváme se až na chatě. Oběd je dobrý, ale čekáme dost dlouho, je tam jen sám kuchtík a pingl a samej nemčour. Po pozdním obědě jedeme zpět na Moldavu. Stavujeme se v krámě na nákup a jedeme na chatu. Večer pojíme, posedíme a jedeme po 10. spát. Najeto jen asi 60km.

Čtvrtek 11.8.2022

Rano opět vstáváme kolem sedmé, snídáme a čekáme až se Honza vyspí abychom mohli vyjet na obhlídku dnešního cíle a to je Most. Dnes nás opouští Petr P. Přejeme mu dobré dojetí a vyrážíme také směr Most. První náš cíl je kostel, který komunisté přestěhovali asi o 850m kvůli těžbě uhlí. Obdivuhodný počin, který by dneska nikdo nezvládl a hlavně nefinancoval. Kostel je pěkný a protože se chystá nějaký velký fesťák je všude MP a zákazy vjezdu. Ptáme se hlídky, jak se dostanem na dominantu města hrad Hněvín a taky kde se najíst. Vysvětlují nám cestu a sdělují, že na hradě je hospoda zavřená a oni chodí ke Švejkovi. Už ten název je sympatický a tak když absolvujem obhlídku hradu zastavujeme U Švejka a výborně se zde najíme za nejmenší ceny, kde jsme zatím jedli. Pak už jedeme na jezero Most, které je obrovské, nové a vzniklo zaplavením hnědouhelných dolů a je moc pěkný. Agentůra nás kvůli fesťákunepouští na hlavní pláž a tak se jdeme vykoupat na psí pláž. To je pláž, kde můžeš i se psem a protože nám pejsci nevadí, klidně se zde vykoupem. Voda je zde nádherně čistá a protože to je velká plocha jsou na hladině vlnky jak u moře. Vyfotit a poslat jako foto od moře tak to nikdo nepozná. Po koupeli se vracíme zpět na chatu. Jsme vykoupaný a tak nám nevadí, že na chatě máme problém s vodou, která ve studni došla a tak po trochách bereme ze skušebního vrtu a tak musíme s vodou šetřit. No nic zítra už jedeme domů. Sedíme venku na terase a snažíme se dopít sud, podařilo se i s rumem, který jsem přivezl. Zbylou lahev necháváme majiteli i s nějakým obnosem na energie. Dnes najeto cca 90km.

Pátek 12.8.2022

Den odjezdu. Ráno vstáváme jako vždy, nespěcháme, balíme a kolem deváté vyrážíme k domovu. Wilíci se jdou ještě projít a pak pojedou po dálnici domů. My dálnici nee a tak jedeme pohodovou cestou skoro jako jsme přijeli před Kolín, kde jsme se rozhodli ještě naobědvat, protože nás doma nikdo nečeká a František nás zde opouští s tím, že ho doma čeká teplá náruč Boženky a teplý oběd. Kolem 15. hodiny jsem doma a parkuju sajdu, která mě věrně, bezproblémově vozí každý rok na klubovou dovolenou, kterou se snažíme zase pojmout, alespoň částečně jako sajdkárovou.A tak přátele zase příští rok a doufám, že s více sajdama!!!!