Lanškrounské setkání 5.5.2012

 
  Mělnická zahajovačka-Lanškroun
5.5.2012 jsme se ve složení Honza s Líbou, Jindra, Wilda a Já/Karel/ zúčastnili motovíkendu, který organizovali naši kamarádi z Mělníka, kteří za základnu zvolili objekt dětského tábora Obora v Lanškrouně. Protože jsem nemohl vyrazit už v pátek, neboť jsem musel doprovodit svého kamaráda na vstupu do páté desítky jeho života a to je jak jistě uznáte náročný a zodpovědný úkol. Nicméně jsem to nepřeháněl a tak jsem ráno mohl skočit na kliku mé třindy „Ukrajinky“ a vyrazil. Nějak jsem nemohl dospat, protože jsem na místě srazu, což byla BČS v Poličce byl hodně brzy a tak jsem si dal kafe a poklábosil s dvojicí rafanů, kteří měli na vleku za autem tři odstrojené motorky/2x dvěpade čízy a1x pérák s tím, že jedou na nějaké závody na plošině ve Svitavách. všude pokérovaní týpci jak noha, ale motorky neměly ani desén na pneu, nevím, jak bych s tím jezdil po škváře. Po chvíli dojel Honza s Líbou ,Jindra a Wilda a úderem 9. jsme vyrazili do Lanškrouna, kde na nás čekali kluci z Mělníka včele s Martinem. Po ubytování v chatkách jsme vyjeli na projížďku, teda až na Jindru, kterému se třinda vzepřela a že nechce nikam. On nás vyhnal, ať jedem, že na nás počká a udělá si svůj program po okolí. Nakonec stačilo vyměnit svíčky a motorka domů jela jako z praku. Chtěl dát Jawce to nejlepší a koupil jí svíčky NGK. I já mám s nimi zkušenost takovou, že jsou hodně citlivé zvláště na ulití a zlaté Palky. My jsme tedy vyjeli přes Poličku, Litomyšl a množství krásných českých vesniček na hrad Svojanov, kde jsme dali výbornou zelňačku, podívali se na představení skupiny historického šermu a taky vylezli po 75 schodech na hradní věž, odkud byla kouzelná vyhlídka. Poté jsme se vydali za Martinem po množství zákrut zpět do tábora, kde nás čekala dobrá večeře od pana správce a večer při kamarádském pokecu s o
píkání buřtů. Bohužel nám nebylo nakloněno počasí s bouřkami, které nás střídavě vyhánělo a zahánělo. Ještě, že tam byla zastřešená velká terasa kam nepršelo. Po vypití nějakého pivka jsme šli ulehnout s pocitem krásně prožitého dne. Spali jsme jak miminka a tak nám ranní vstávání nedělalo problém. Ranní snídaně od pana správce bylo bohaprosté obžerství a po sežrání vlastně tříchodového menu jsme byli zralí jít si zase lehnout, ale čekala nás cesta domu a to zvláště pro Wilíka byla zvláštní, protože v průběhu vyjížďky se stal dědkem a tak ho vítáme do cechu dědkovského, kde je již vlastně 6. členem a tak se z nás stává klub motodědků, ale určitě se na bačkory ještě necítíme. Budeme jen doufat, že z Toníčka vyroste taky řádný motorkář. Cesta domů ubíhala v dobrém tempu po téměř prázdných silnicích a tak hodinu před obědem jsem byl doma a abych ten motovíkend ně
jak stylově zakončil, sedl jsem před obrazovku a sledoval závody moto GP. Prostě krásný motovíkend. Děkujeme Martinovi a ostatním kamarádům za perfektně zorganizovaný výlet a brzo zase na moto.