Letecký den v Chotusicích 24,25.5. 2013

My, co jsme nejeli na jízdu malých kubatůr do Karlovic, s Karlem, Mírou,Zdendou a ostatními členy výpravy...

přijeli jsme dle dohody do Chotusic, pomoci Kaštanovi a Péťovi Košťálovi s příjezdovou a parkovací službou. Sešlo se nás dostatečné množství a tak vytyčovací práce šly od ruky, takže jsme už navečer po šesté mohli zamířit s Pavlem Blažkem na jedno do místní hospůdky, po chvíli dorazil i Kaštan a zvěstoval, že v sedm bude na parkingu stánek s občerstvením pro brigádníky, dal si své oblíbené kafe a my každý ještě jedno a šli jsme zpět do připravených prostorů parkingu. Stánek byl skutečně na místě, jen jsme pomohli s jeho stavbou a hned se narazilo chutné Kácovské pivko Hubertus, já si dával další kousky, které pilný barman před nás neustále ochotně stavěl a udělal jsem tu chybu, že jsem nešel s Pavlem do hajan a dál seděl a pil tu Kácovskou dobrotu a když jsem se pak přesunoval ke spánku do přidělené buňky,posedla mě ďábelská myšlenka, sedíc už v autě,vezouce si do buňky matraci, že se projedu po Cotusickém burzovním plácku jako na saidě...a tak jsem tam asi půlhoďky křižoval cestičkami sem a tam a připadal si jak na nočním Safari a nemohl se toho stále nabažit...ráno jsem pochopitelně litoval, že jsem ostatním kazil spánek, ale byl to docela super zážitek a kdy jindy se mi takový husarský kousek zase povede? projet si prázdnou Chotusickou burzu vo půlnoci, s Hubertusy pod kloboukem... spalo se pak dobře, vyskočili jsme o půl šesté docela svěží a vrhli se k chutné snídani a kafíčkům u přiděleného stánku...Péťa se svým týmem uděloval poslední organizační pokyny...poprchalo, ale předpověď byla dobrá a tak jsme podupávali v raním chladu na stanovištích a těšili se na první přijíždějící a pak přijelo první auto, pak druhé..přestalo pršet a už se to hrnulo jedno za druhým, pendlující vrtulníky s vyhlídkovými lety dotvářely svým hukotem leteckou atmosféru a automobilů přibývalo...jejich řidiči byly tu lepší, tu horší, páskovali jsme je tam jak jak včely do zásobníku padesátosmy...sledovali při tom leteckou šou a dalekohled, co jsem si před odjezdem stihl vzít se krásně vyplatil...odpoledne přísun nových návštěvníků zvolna opadal...začali jsme se Standou balit pásky dole na burze...podotýkám, že na Péťův pokyn, neboť pak vznikl informační šum, balit nebalit...a nakonec parkoviště zůstalo, my si dali poslední kafe a poslední cigárko...stánek balil...Kaštan nám vyplatil slíbený obolus a my se rozžehrali, naskáli do vozů a vyrazili k domovům...

šel jsem po příjezdu do sprchy a hned spát a dnes jsem si připravil sidecár k sobotní akci Podmoky...že Jawa je Jawa, stále platí a ani ta má nezklamala, tak jak stála od poslední podzimní vyjížďky, vyčistil jsem svíce,namontoval baterii,  prošlápl na sytič a šla...pochopitelně hustá oblaka dýmu. ale stáří benzínu ji naprosto nevadí, zvodnatělej, nezvodnatělej, prostě je to jednou hořlavina a tak to na ni vždycky jede...dotáhl jsem krk řízení...no, do Popradu je to jářku pěknej kousek...to abych vyjel v pět ráno a v osm večer tam dáli pámbůh budu...všechny zdraví Wilda a už se těším na příští leteckej den, čaues... 

a zobrazené stroje jsou stroji Péťových přátel, co se také vypravili na svoji jízdu malých kubatůr...

i pérák v originál stavu co trošku ten den stávkoval...