Letošní dovolená na Šumavě a souhr letních akcí

2. ročník akce zvané Návrat ke kořenům

Tak zní 2 pokus společné klubové dovolené, kde je snaha nasadit na cestu co nejvíce původních vozidel tj.sajdkár nebo alespoň českýh strojů. 1.ročníku se zúčastnilo 5 sajdkár a dle vyjádření přítomných to nebylo špatné. Cíl letošního toulání po krajích českých byla Šumava. Termín byl stanoven na sobotu 29.6.2019.

Účastníci zájezdu:

Karel/já/ a Jawa 350/360 se sajdou Velorex 561

Wilda a Zdena a Jawa 350/638 se sajdou Velorex 700

Dibla a Jawa 350/640 se sajdou Velorex 700

Petr Tůma a Jawa 350/638 se sajdou Velorex 562

Pavel a Jawa 50/21 s doprovodem Laďkou na Burgmanu 125

Drobek a Jawa 650

Luboš Poledne a Jawa 250/353 s Pav 40 a chvilkovým dohledem Maruškou s Oplem

Utah s Líbou – bohužel bez sajdy na Viragu 750

Křováci na BMW – bohužel jen na chvilku

Zdenda s klukama na Jawa 350/634 se sajdou Velorex 700 – taky jen na chvilku

Jako hosti Martin Drahoš s Ondrou na Cagive Elefant – taky jen chvilku

Vyrazili jsme v sobotu ráno kolem 9.00 hod. Od klubovny a postupně nabírali další účastníky v Heřmanově Městci a Čáslavi. Kolona jela v pohodovém tempu přes Uhlířské Janovice až do Vrchotových Janovic, části Strnadice, kde je velké retro auto museum. Těm, kdo toto museum dosud nenavštívili opravdu doporučuji, protože v několika halách je mnoství nejen socialistických osobních, dodávkových a take nákl. Vozidel, ale inějaké zahraniční, které se zde za komančů dali zahlédnout a k tomu spoustu dalších předmětů, doplňků a jiných věcí z našeho dětství a mládí. Po prohlídce muzea jsme pokračovali směrem do cíle prvního dne naší dovolené a to do kempu Roudný u Soběslavi. Zde jsme po celodenním putování vzali za vděk koupelí v místním rybníce, na kterou bohužel nezapomene Petr T., protože přišel k vodě v pantoflích a odešel bos, protože mu je zatím někdo ukradl. V podezření byl jeden místní opilec, který se topil ve vodě s asi š promilema a moc nevěděl o světě, ale když jsme ho po chvíli potkali byl zase bosej. Prostě pantofle se nenašli. Po koupeli byl už jediný program a to poklábosení při pivku a troche půánů na další dny. Hrdinou dne byl pavlův pincek, který šel neuvěřitelně a po rovinkách šel 80 jak prd. I když víme, že je troche upravený, je to geroj.

Neděle 30.6.

Po ranním procitnutí a pobalení nás čeká rozloučení s Křovákama, který nemají hlídání a tak jedou domů. Cílem dnešní etapy je tábořiště U mě dobrý u Annína poblíž Sušice, kde máme zamluvené chatky. Vyrážíme směr Strakonice, kde je hrad a na něm by mělo být museum motocyklů ČZ. Cesta ubíhá v pohodě a dorážime k hradu. Motocykly tam prý jsou, ale expozice je v přestavbě a k vidění bude tak asi za dva roky. Prý se můžeme podívat jen na věž, kam nikdo v tom horku neleze, dokonce ani paní učitelka a tak pokračujem směr Sušice. Po cestě se nám ztratil Martin Drahoš s Ondrou a protože nemá mobil nebyo se možné s nimi spojit a tak jsme čekali, že dorazí do kempu. Nedorazili, prý nějaké problem s motorkou a tak končej. Sestavu na chvilku doplnil Zdenda s obouma klukama na sajdě, kteří dorazili za náma do kempu. Před Sušicí najednou zastavil Pavel s Pinckem. Vypadlo koleno z válce. Těsnění a jeden šroubek leží pod motorem. Nasadíme těsnění, koleno a doplníme jeden šroubek a jedem zase dál. Kemp najdem v poho a zde nás již čeká Utah s Líbou. Chatky slušný, pěkný postele I madrace jen ten spravce je nějakej divnej. Kapku arogantní hejsek, ale když jsme zjistili, že je to bývalý pražský taxikář, bylo vše jasný. Nicméně pivo měl vcelku dobrý a kamarádit jsme se s ním nemuseli, bylo nás dost. Obsadili jsme zadní terasu pod střechou a tak nás nemohl ani déšť překvapit, teda kdyby byl. Měl dokonce I něco k jídlu, tak jsme tam vydrželi až k půlnoci.

Pondělí 1.7.

Dnešním cílem je městečko známe ze serialu Policie Modrava a to Kašperské Hory, kde je motomuzeum na náměstí. Projíždíme krásnou krajinou a kocháme se. Dorážíme na náměstí, kde se vrháme do muzea a někteří do cukrárny. Vyběhnem nahoru pod střechu, kde se nachází expozice motocyklů. Je zde hic jako v peci, že si sundáváme I trika, aby jsme je nemuseli ždímat. Po návratu dáváme dole výbornou domácí limonádu. Projdeme náměstí kde dáváme oběd a kávu a jinou cestou vyrážíme směr kemp, takže cestou nemůže Wilda hledat ztracenou gumu od stupačky. Taky jeho sajdička troche zlobí a občas se zastavuje. Vše vyřeší nůž a zkrácení benzinové hadičky, na které estetik Wilda udělal elegantní oblouček, který se vždy teplem splasknul a uzavřel tak přívod benzínu. Wilda vyrazil a ne jsem se po opravě oblíkl a dojel kolonu vidím Wildovu motorku v poli. První dojem byl, že zase stojí někde na polní cestě v obilí, ale po přiblížení se vidím, že tam žádná cesta není. Po krátké přepršce a na pískem posypané silnici s propadlou krajnicí totiž najel kolem sajdy na kraj a ten ho stáhl. Dle Pavla, který jel za ním s tím statečně bojoval a nakonec to zkušeně poslal šikmo do obilí tak, že se nepřevrátili, což byla klika. S pomocí hasiče, který hned s autem zastavil jsme sajdu vytlačili na silnici a v podstatě beze škody jsme pokračovali dál až do kempu. Večer jsme vše vyhodnotili při pivku a taky při sledování Vinetouva v televizi. Potom na kutě, ráno zase jedem. Taky jsme se rachtali v řece, voda super.

Úterý 2.7.

Ráno odjíždí Maruška s autem a Luboš jí vyprovází s tím, že se zase vrátí. Dnešní cíl je Srní, Modrava, Kvilda a Horská Kvilda. Prostě objevovat krásy Šumavy. Na Srní jsou ve velkém výbhu volně hovaný vlci. Musíme od parkoviště pořádný kus do kopce, což je na motorkáře zvyklému chodit sto metrů od motorky tam a sto zase zpět výkon hodný obdivu. Přišli jsme právě včas, protože právě byl čas krmení a tak jsme viděli šelmy jak baští a moc se nám to líbilo. Na Modravě jsme dali oběd a okoukli místní pivovar. Taky jsme se rošku prošli kolem vody a poté se vraceli zpět. Wilda nechtěl jet zpět objížďkou a tak to vzal do zákazu a my všichni za ním s tím, že je už dost hodin a nikdo tam už dělat nebude. Omyl. Bagry náklaďáky a nasraný bagrista, který hodně držkoval, nicméně jsme projeli a bylo to o hodně kratší.

Středa 3.7.

Dneska jsme se rozhodli, že bude den bez motorek. Nějak se z nás stávají turisti nebo co. Motorky si odpočinuli, my ne. Vyrazili jsme do vedlejšího kempu Annín 1, kde jsme dali dopolední pivko a pak pokračovali do vesnice, kde je sklárna. Tam jsme pokoupili nějaké drobnosti, prohlédli výstavku výrobků a poté se vypravili směrem na hrobku bývalého majitele sklárny a pak do kopce ke kostelu Mouřenec, kde se take natáčel díl Policie Modrava. Po prohlídce jsme se vraceli do kempu na oběd a dál do dalšího kempu na kávičku. No a aby toho chození nebylo málo obešli jsme řeku zpět do kempu. No nachodili jsme asi 10 km. No nakonec jsem se pojel alespoň kapku když jsem jel do Dlouhý vsi pro buřty, které jsme si večer opekli. Taky jsme kapku porumovali, kdy jsme ho přes den chladili v řece a nikdo nám ho nevypil ani neukrad. No den hezký a krajina je super.

Ctvrtek 4.7.

Ráno vyrážíme směr Železná Ruda. Po cestě máme v plánu navštívit kostel Sv. Vintíře v Dobré Vodě, který je známý skleněným oltářem a sochami od jené známé výtvarnice. Dnes nás opustil Dibla, Utah s Líbou a Luboš. Dorážíme do Železné Rudy, kde parkujem a jdem hledat motorkové museum. Po cestě narážíme na super řeznictví s domácíma specialitama, kde se řádně nacpeme, že nemůžem ani vyjít schody do muzea. Je to stará budova, kterou zachránil nýnější majitel před zbouráním, opravuje ji a dal sem jednu z expozic motorek. Je to stejný majitel jako v Kašperkách a má ještě jedno museum, které necháme na jindy. Má zde jiné motorky než v Kašperkách, tkaže jsme nekoukali na to same. Potom jedeme na parkoviště odkud jezdí motorkový vláček nahoru na Černé jezero. Pěšky nejdem, přece jen jsme se včera nachodili dost. Vláček přijíždí a Wilda mizí v útrobách hajzlíku a jizdu radši neryskuje. Jedem bez něho, bude prý hlídat motorky. Vyjíždíme na jezero, kde není ani rybička a pak jedeme zase vláčkem dolů. Valíme zpět do kempu. Pavel s pinckem přede mnou jede jako z partesu a na tacháku mám 80, když najednou jeho zadní kolo jde do smyku a Pavel s vypětím všech sil se brání pádu na silnici. Skoro to vyšlo. Pincek řve na zemi jak kráva a vypnout se ho podaří až vytržením fajfkyJen troche odřené koleno a roztržené kalhoty to odneslo. Pincek je kaputo. Je svátek, náhradní díly nemáme a take žádné tady neseženem. Sedám na sajdu a jdu hledat převoz pincka do kempu. V blízkém penzionu neuspěju, místní majitel mě slušně posílá do řiti. Jdu naproti do nějakého statku, kde je sama jenom jedna paní a neví, jak pomoct. Vracím se zpět k nějaké osadě a zde vidím vlek a osobák přizpůsobený na převoz motorky. To je to pravý. Jdu k mladšímu páru, který zde má dodávečku a sděluji jim náš problem. Jsou zde na dovče v pronájmu baráčku a tak volá majiteli, zda si můžeme pujčit vlek. Je to motorcar a tak je to samozřejmé. Jedeme zpět, nakládáme pincka a jedeme zpět do osady, kde ho ukládáme do stodoly. Pavel skáče na skutra a s Laďkou se vrátil do kempu s tím, že zítra na burgoši dojede domů pro auto a vlek. Ostatní vyrazili do kempu a ja s Pavlem jedem nechtěnou zkratkou lesem tak, že dojíždíme těsně po ostatních.  Zapíjíme nemocného pincka. Večer přijíždí parta Jawařů a dělají trochu bordel, což nám kapku vadí, jsme taky Jawaři.

Pátek 5.7.

Ještě než vstaneme skáče Pavel na Burgoše a valí na Nasavrky. My ostatní dnes jedeme jenom do Sušice, kde jsme pořádně nebyli a je to moc hezké město. Jdeme historickým centrem po nějaké turistické cestě podél vody a koukáme po památkách a taky dáváme dobrý obídek v krásné restauraci. Po procházce městem jsme se vrátili do kempu a šli se koukat. Až dnes jsme objevili kousek nad kempem super koupání. Pozdě, ale přece. Pavel se vrací s naloženým  pinckem a večer posedíme a rozloučíme se se sorávcem, na kterého jsme si nakonec vcelku zvykli. Ještě jsem si vzpomněl na jedno setkání v kempu a to s hercem a jak jsme s Lubošem poznali velkým sympaťákem Honzou Zadražilem, který je známý jako policajt v seriaul specialisté.

Sobota 6.7.

Den odjezdu. Ráno balíme a jedeme v pohodě domů. Myslím, že to byl dobrý týden kdy jsme projeli nádhernou krajinu, pobavili jsme se a vše proběhlo bez větších problem, pominuli tech. problem s pinckem a kombajnerské  etudy Wilíka. Tak zase příště na další expedici.

K doplnění červnových akcí chybí ješě Fichtl tour, kterého se pravidelně několik našich členů zúčastňuje, ale jelikož jsem letos nemohl jet z důvodu dovolené v Řecku, nemohu akci popsat.

Drážďany 2019

I když to nebyla akce našeho klubu, tak to uvádím proto,že jsem se jí účastnil jako host a protože to byla velice povedená akce, chci se s vámi o zážitky podělit. Akce se uskutečnila ve dnech 17.-19. Května. Vyrazil jsem již ve čtvrtek a abych nejel sám až k německým hranicím, kde jsme se měli setkat se všemi skůtisty, domluvil jsem se s Kamilem z Přelouče. Vezmu to stručně, ve čtvrtek jsme přespali na ubytovně v městečku, jehož název si už nepamatuju a v pátek jsme všichni společně dorazili k našemu hostiteli Karlovi do Drážďan. Karel je čech, co si za komančů vzal dederonku a přestěhoval se do Drážďan a zde má krásný objekt a v něm moc krásných převážně českých věcí a taky prasátko 502, na kterém nás celý víkend vodil po místních krásách. Byli jsme v centru Drážďan, kde to je moc hezký, vše opravený a už to tam nevypadá jako po výlce, jak si to pamatuju z mé návštěvy z dětství. Mimo návštěvy muzea Karla Maye jsme byli I v dopravním muzeu, které opravdu stojí za prohlídku. Prostě celý víkend bylo na co koukat a jsem rád, že jsem přijal Marcelovu nabídku jet s nimi. Je to taky pohodová parta lidí.

Akce v červenci

Hlavní akcí byla již zmíněná dovolená na Šumavě, která však začala už v červnu a červen byl na akce poměrně bohatý. V sobotu 13.7. jsem se vyrazil podívat na kluky, se kterýma jsem byl v Drážďanech a kteří zavítali do našeho kraje, přesněji do Nových Hradů, chata Polánka. V Sobotu jsem se s nimi projel za střídavě deštivého počasí Nových Hradů, kde bylo takové male setkání veteran  a pak do Bystřice n.P. do svérázného tatrováckého muzea. Akce pěkná, jen to počasí ubrečený, ale zázemí na Polánce bylo pěkný I když malinko dražší, ale ne o zas tak moc.

Týden na to jsem se ráno jel podívat do obce Svratouch, kde byl již asi třetí nebo kolikátý ročník setkání veteranů, který je každoročně větší a větší. Jsou zde nejen motorky, ale I auta, traktory a náklaďáky, opravdu pěkná akcička. Bohužel nikdo se mnou nejel a to asi proto, že se všichni připravovali  na večerní posezení na klubovně ku příležitosti  trochu opožděnější oslavy Turbových narozenin. Točilo se pivko, točily se kejtičky, počasíčko se taky nemračilo, prostě pohodička.

A ještě jedna moc pěkná záležitost, na kterou jsme se vydali s Pavlem a Lubošem byla beseda resp. křeslo pro hosta, která se uskutečnila ve Zruči n.S. a hostem nebyl nikdo jiný než Marek Slobodník, kterého všichni znají jako jezdce Jawičky ve žlutém cirkuse cestovatele Dana Pribáňe, jedoucího po světě v Trabantech a Maluchovi. Marek je opravdu kus  a jeho cesty nejen s trábošema, ale i s kamarády na pinckách napříč afrikou je fakt nářez. A ještě to umí zajímavě a slovensky podat. My tomu ještě rozumíme, ale nevím jak ty mladý, občas nechápavě koukali.

Akce v srpnu

Srpen byl akcemi přímo natřískaný. Největší akcí bylo samozřejmě 90 té výročí značky Jawa, která se konala s sobotu 14.8. 2019. A aby jsme nemuseli v sobotu ráno spěchat vyrazili jsme už v pátek. Zdenda nám zajistil ubytování v turistické ubytovně u řeky přímo v Týnci a nebyli jsme tam sami. Dokonce I jeden starší pár na Jawce 650 až ze skandinávie a několik němců. Cesta do Týnce proběhla v pohodě a všichni jsme dorazili v poho, jen poslední úsek jsme museli jet v gumičkách. Po ubytování  jsme večer strávili v družném hovoru a zvědavému těšení na ráno. Po trochu zdlouhavém ohřívání párků na naši snídani, kdy se asi 19letá servírka musela na práci ráno dostatečně rozkouřit venku a ani kapku jí nevadilo, že má být už asi 10min. otevřená jídelna, jsme přeci jen posnídali a vyrazili do asi 2 km vzdáleného objektu v Brodcích, kde firma Jawa opravila hlavní budovu a už se na ní dá koukat nejen jako na skanzen. Přijeli jsme asi tak mezi první stovkou účastníků a tak jsme v pohodě zaparkovali, dostali na krk přívěšek s vyznačením datumu a výročí a mohli se vydat na průzkum, co že to v Jawě uvidíme. Právě když jsme procházeli kolem hlavního vchodu, nějaká asistentka zavelela, že můžem do muzea. To jsme měli obrovské štěstí, že jsme byli v první várce a na nic nečekali. Po prohlídce muzea, které jsme viděli už na podzim, ale to stojí za opakovéné shlédnutí jsme nakouki I do otevřených proctor expedice, lakovny, motorárny I na skušebních válcích jsme viděli zajíždění v praxi. Pak jsme ještě uviděli motorovou brzdu a ostatní provozy, což nás mile překvapilo a je vidět, že snad to tak hned nezkrachuje, alespoň doufáme, že se to bude už jen lepšit. Venku jsme pak uviděli obrovskou frontu na prohlídku muzea a tak jsme byli rádi, že jsme byli v pravý čas na pravém místě a nemusíme tu frontu vystát. Prohlídli jsme vystavené stroje, které stály na nádvoří, ale I stroje účastníků, ale hlavně všichni byli zvědaví na krasavici stojíci na podstavci a tou byla indická kráska Jawa 300. Je prostě nádherná a určitě bych si na ní udělal doma místo. Pokud však vše dobře půjde první nedočkavci by se jí mohli dočkat v roce 2021. Tak uvidíme. Poté jsme vyslechli proslov pana ředitele Hrušky, který se omluvil za to, že skoro pro polovinu účastníků neměli upomínkové přívěšky, protože jich nechali udělat je 600 a přijelo asi 1000 lidí, což nečekali. Což já nechápu. Pak ještě pokřtili novou knihu vydanou ku příležitosti výročí autora pana ředitele, kterých snad bylo dost I když o ní byla taky mela a viděl jsem, že jích taky někdo nesl pět. Kniha se opravdu povedla. Na plánovanou vyjížďku jsme nečekali, protože se jelo jen asi 20km někam na náměstí a při účasti tolika motorek jsme o to ani nestáli a tak jsme vyjeli k domovu resp.na další akci, která se kryla s touto a to byla tradiční

CHOCEŇ

Kde jsem po příjezdu do areálu chovatelů byl překvapen letošní velice nízkou účast a to nejen z našich řad, ale I z řad mělničáků. Pavla s Laďkou jsem potkal v protisměru po cestě tam, protože někam odjížděli, ale jinak jsem tam byl už jen já,Dibla a Fanda, škoda. Nicméně jsme si večer v klidu popovídali a něco dobrého pojedli a popili. Přespali jsme a v neděli ráno vyrazili k domovům. Tak snad příště bude účast lepší.

Vrbno 2019 a Melechovský okruh 2019

Bohužel tyto dvě akce byly take ve stejný termín a to o víkendu 24.8. Protože jsem obhajoval loňské prvenství a taky jsem kromě prvního ročníku na žádném ze současných 10 ročníků nechyběl, vyrazil jsem v sobotu ráno do Ledče nad Sázavou na své Jawě 125 OHC, protože jsem Petrovi Soukupovi jednou řekl, že přijedu pokaždé na něčem jiném. Na dváce jsem se krásně projel a po příjezdu postavil stan naproti Martinovi Drahošovi, který přijel I s mladým, ale bohužel na Cagivě. Prý se příští rok polepší. Potkal jsem se s klukama, se kterýma jsem se loni podělil o vítězství, ale bohužel se nám letos tak nedařilo a skončili jsme osmí z patnácti družstev. První skončili mladý boric, byli prostě lepší, hlavně na tý motokrosový trati jsou výrazně lepší, my starší už si nechceme rozbít hubu. Letos byly troche jiné soutěže. Ubylo obávané tlačení motorky kolem zastávky, které bylo nahrazeno ručním slalomem s pinckem, což bylo zajímavý a hlavně jsme u toho nemuseli běhat a tolik funět. Zajímavé bylo poznávání klíčů za zády pohmatem, hlavně když dostanete klíč třeba 18 nebo 41, to se špatně hádá, ale nápad je to dobrý. Prostě celá soutěž byla zase skvěle vymyšlená a organizovaná a taky vedla po nové trati. Prostě 10tý jubilejní ročník byl troche jiný, ale stejně povedený. Tradiční společná vyjížďka a večerní posezení byla taky pohoda jako vždy.

O Vrbně by mohl někdo napsat z těch, kdo tam byli, ale to se asi nestane, protože ani zprávů z minulých ročníků nám chybí a já jsem tam několik let nebyl. Snad to příště napravím.

A poslední srpnovou akcí, která většinou probíhá ve stejnou dobu jako Vrbno je setkání československých motocyklů v Huntířově u Železného Brodu. Letos chlapci udělali už I páteční dopolední vyjížďku a proto jsme s Lubošem vyjeli v 7 ráno z Přelouče, abychom si stačili v Huntířově postavit stany, dát kafe a vyrazit s nimi na vyjížďku. To jsme stihli a tak jsme kolem 9té hodiny už byli v Huntířově a s klukama vyrazili do bývalé fabriky, tuším textilky, kterou koupil nějaký umělecký kovář a nyní zde má expozici motorek a kol mě neznámé anglické značky a take zde pořádá svatební obřady a hostiny v netradičním průmyslovém prostředí mezi starými soustruhy, vrtačkami apod. Zajímavý nápad, který se prý docela uchytil.  A protože letos všechno není jednoduché měl jsem ještě v tento den tj. pátek 30.8. sraz ze střední školy v hospodě U růže v Hradci Králové tj. poblíž Švejka, kde jsem měl být na 18 tou hodinu. Proto se zpět do Huntířova vracel jen Luboš a já vyrazil na Hradec Králové. Byl jsem rád, že po domluvě se Zdendou, který vyrážel na Huntířov až v pátek večer, mě vyzvedne U růže kolem 20té hodiny a společně pojedeme na Huntířov. Tak se take stalo a kole půl 10 večer jsme byli v Huntířově a mohli si s Lubošem, Alíkem, starostou a ostatníma klukama dát pivo. Chtěl jsem dát vědět Janě, že jsem zpět v Huntířově, ale zjišťuji, že nemám mobil a navíc není dostupný/tedy ten mobil/ No co vám budu povídat jsem prostě pako. Volám Janě, že nemám mobil, voláme do hospody, zda tam ještě kluci jsou- Byli, ale mobil nenašli a ani najít nemohli, protože až později mě došlo, jak k tomu došlo. Přijel Zdenda, já vzal do jedné ruky bundu a helmu, do druhé brejle a mobil a jdu k motorce. Zde si uvědomuju, že v kopcích už bude asi chladno a mohl bych si vzít mikinu. Mobil a brejle odkládám na Páva, bundu a helmu na motorku. Otevřu kufr, navlíkám mikinu, bundu helmu, rukavice a jedu. Mobil s brejlema se zoufale drží Páva asi půl kiláku a pak padají na Pražskou ulici v Hradci Králové, kde je čilý páteční provoz a čínský Huawei končí svůj život pdo koly aut a I když statečně odolává umírá.  / v neděli jsem na místě jeho skonu našel kousek plastu s funkční SYMKOU. Pak, že jsou čínské výrobky špatné. Jen tu paměťovku s asi tisíci fotkami a částí kontaktu odvezla asi nějaká pneumatika náklaďáku./  No tak jsme úmrtí mobile troche zapili za rytmu skvělé rock n rollover kapely a šli spat, aby jsme byli fit na sobotní vyjížďku. Ta vedla na sraz sportovních vozidel do skiareálu. Auta jsme si prohlídli a se Zdendou vyrazili do Zruče nad Sázavou, kde v Chabeřickém mlýně měli sraz kluci skůtristi od Marcela Malypetra. V Huntířově to totiž večer končí I když vloni nás tam taky pár zůstalo a večer jsme pokecali a přespali ve stanu na hřišti. Luboš spěchal domů a my na dvou 634 kách svižně pádili směr Zruč n.S. Jenom malá zastávka u Kolína na písáku na vykoupání nás troche zdržela. Přijeli jsme akorát poté, kdy se skutristi vrátili z vyjížďky a popíjeli venku pivko. Také jsme nějaké dali a šli spat. Pokoje příjemné, ranní snídaně v poho a pak domů.  Krásně prožitý víkend jen ten mobil, jen ten mobil.

100 leté výročí značky ČZ Strakonice

Letošní rok je bohatý na výroči. Po 90 tm výročí Jawa, 10letém výročí Melechovského okruhu zde máme 100leté výroči ČZ. A protože nikdo z klubu nemá ČZ nebo resp. na n í nechce jet, jel jsem s Ondrou a bratry Veselými. Zdenda s Martinem vyrazili dříve a všichni jsme měli sraz ve Lhenicích, což je asi 50 km od Strakonic a to v pátek odpoledne. Cesta proběhla v pohodě jen obě Céčka potřebovali vyčistit své karburátory. Jel jsem na 180ce ČZ a až na to, že se klepe jako drahej pes, jela v pohodě a za víkend jsem najel skoro 600km.  Jako letos vždy I tento víkend se tloukly dvě akce a to akce kluků z Mělníka v Mělníce jako náhrada za tradiční Vlastějovice. Do Lhenic jsme dorazili přesně na večeři, kdy se podávala pečená zebra v porci, která se nedala sežrat. Marcelovi se podařilo dojednat, že když nás bude víc jak 25, bude se na penzionu bude vařit a nás bylo celkem přes 30. Jako vždy jsme trochu popili a pojedli a ráno byli fit na cestu do Strakonic. Kolona skoro 30 strojů vyrazila po cestičkách směrem na trakonice, kam jsme v pohodě dorazili do areálu továrny ČZ. A protože jsme se všichni zaregistrovali dostali jsme všichni krásné upomínkové  a hodnotné dárečky, pak nás I s motorkou vyfotili a poté dostali pamětní list se svou fotkou a to ještě lístky na oběd a večeři.Organizace byla super. Postavili jsme motorky na určené místa a šli na prohlídku objektu, muzea a motorek. Bylo zde vystoupení frístajlu na rampě které jsme okoukli po cestě na oběd v závodní jídelně. Obří řízek s bramborem byl skvělý a po zakoupení nové knihy jsme se rozjeli. Kluci jeli domů a já se Zdendou směr Mělník. Skůtr Zdendy šlapal jak splašený a tak jsme se kolem pátý mohli setkat v kempu v Mělníku s Martinem a větší částí našeho klubu a klukama z jedlí. Večerní posezení bylo super a po snídani jsme se vydali s domovu. Obě akce byly super a doufám, že při stem výročí Jawy to bude minimálně stejně skvěle zvládnuté jako to bylo ve Strakonicích. No je je tu podzim, který je spojený se zakončovačkou a asi taky nějakými narozeninami. Ale o tom zase příště.