Poslední a ještě poslednější pocouráníčko

Protože na zakončovačce někteří projevili zájem o znovuskříšení posledního pocouráníčka, protože vloni nebyl zájem a předloni se raději než projet  na motorce jeli členové přežrat do hěospody, domluvil jsem se se Zdendou, že něco vymyslíme i když času na zajištění je málo, vlastně ani ne týden. Předpoklad, že bude všude prázdno a sehnat ubytování kdekoliv se ukázal jako mylný předpoklad, protože někde bylo již zavřeno, protože sezona zavřela, nekde naopak plno a tak jsem nakonec zvedl telefon a zavolal do našeho oblíbeného lesního penzionu Podmitrov, kde jsme již dvakráte byli. Prý je to možné, svatbu tam letos nemají, jen nějakou oslavu,ale místo pro 6 motorkářů / víc se jich nakonec neozvalo/ bude určitě a máme zamluvené dva zrenovované pokoje. Hurá. Teď ještě kam pojedem. Již jednou jsem měl nápad podívat se do Třebíče / ne do p...../ a tam je v zámeckém lihovaru nejen hospoda, ale i expozice automobilů Jaguar. Vyrazili jsme tedy v půl desáté směrem na Přibyslav, Polnou a Třebíč. Bohužel bez Wilíka, který se ráno asi zalekl mlžinky a nechtělo se mu od Zdeničky z vyhřátého pelíšku. Jel tedy jen Zdeny, Martin já, Fanda a Lubošek. Měl jet ještě Utah s Honzinem, a to jen přes den, ale taky to nakonec vzdali. Cesta vedla po okreskách a i když na Vysočině se střídala malá mlha s větší, ale nepršelo a bylo poměrně teplo. Po dobrém obídku v zámecké restauraci jsme si šli prohlídnout Jaguárky a i když tam je asi jenom 7 autíček a jedna krásná čezetka je to opravdu pěkná výstavička. Odtud jsme vyrazili směrem na Brtnici do zámečku Příseka u Jihlavy, kde je nejen krásně opravený zámeček, ale hlavně je v něm ukryto množství autíček, vláčků a jiných podobných hraček a to ve třech patrech. Je to opravdu moc pěkné a jsou zde exponáty ze všech možných zemí a to jak předválečné tak i současné třeba od Abrexu. Po krásné prohlídce jsme si dali kávičku v místní zámecké kavárničce a vydali se směrem na Podmitrov, kam jsme dorazili ještě za světla i když stále za mírné mlhy. Zaparkovali jsme a přivítali se s rozjařeným vedoucím, který nás ubytoval v pěkných pokojích se sociálkou, bohužel dělníci nebyli asi odborníci, protože v každém pokoji něco nefungovalo. Ale nevadí, tankové pivo Starobrno 11 bylo vynikající a večeře se snídaní a ubytováním za 500 českých penízků je myslím dobrá cena. Posezení bylo příjemné a po ranním probuzení zaplacení a nastartování jsme vyrazili směrem k domovům. Přejeli jsme Údavy a mlžinku vystřídalo sluníčko a tak jsem chvilku po 12té hodině dorazil domů s pocitem krásně prožité soboty a neděle. A protože  počasí má být stále pěkné, napadlo mě ještě jedno pokračování.

I když rozhodnutí padlo až ve čtvrtek a nebyl čas  vše nějak promyslet a projednat, poslal jsem kolečkem, že v neděli ráno / 27.10/ jedu opět na Vysočinu a kdo chce jet, ať je  ráno v 10.00h v Nasavrkách na benzince. Nevím jak je to možné, že tak primitivní věc jako je kolečko, opět nedošlo. Je to přece tak snadné, dostanu SMS a přepošlu jí jednomu dalšímu a snad si pamatuju komu a ten to pošle dál. Myslím, že to nezabere víc jak jednu minutu, ale pro někoho je to buď nepochopitelné a nebo je tak bezohledný, že se na ostatní může vy........t. No snad to příště vyjde. Tak se tedy stalo, že se ozval jen Křovák a Martin z CR. Je 10:10h a na místě jsem jen já a Křovák s maminou. Nedá se nic dělat jedeme směrem na Přibyslav, kde je největší muzeum hasičů v čechách a kde jsem ještě nikdy nebyl. Vyrážíme stejnou cestu jak minulý týden a dorážíme na parkoviště k zámečku a jdem dovnitř. Prohlídka s komentářem je za čtvrt hodiny a tak kupujeme něco dětem a jdem na prohlídku. Expozice je opravdu obsáhlá a pěkná a každý si zde něco najde. Po prohlídce ja Křovák hladový a tak spěcháme do nejbližší hospudky na oběd. Protože však křováci spěchali domů na nějakou oslavu loučíme se a oni valí domů a já do Humpolce do Motodoupěte na kafe, protože zítra končí i tam motosezona. Pokecám s Milanem, dám kafco a volám wilíkovi, jestli je doma. Je a tak sedám na motorku a jedu do Brodu zkontrolovat Wilíka. dostávám čajíček s výbornou klobáskou a domácí papričkou a jedu za krásného počasí domů. Mohlo by být ještě několik takových dní, ale myslím, že jsem moc velký optimista. Škoda, že nás nejelo víc. No snat příště.