Sajdkár cesta 2017 aneb návrat ke kořenům

07.07.2017 22:16

SAJDKÁR DOVOLENÁ ANEB NÁVRAT KE KOŘENŮM

Na letošní společnou dovolenou jsme se vydali v neděli dne 2.7.2017 v tomto složení:

Já/Karel/ a Jawa 350/360 se sajdou Velorex 561

Wilda se Zdenou a Jawa 350/638 se sajdou Velorex 700

Jindříšek a Jawa 250/353 se sajdou Velorex 560

Dibla a Jawa 350/640 se sajdou Velorex 700

Petr Tůma/jako host/ a Jawa 350/638 se sajdou Velorex 562

Start měl být v neděli v půl 8 z Nasavrk, ale vzhledem k silnému dešti jsme start dvakrát posunuli a vyjeli nakonec se zpožděním dvě a půl hodiny. Já, Dibla a Petr jsme se sešli v Nasavrkách, kde si Dibla ještě dejchnul při kontrole dopraváků z Chrudimi. My jsme ho teda podezřívali, že zastavil schválně, aby si pokecal, no nevím. Dorazili jsme do Ždírce, kde jsme měli sraz s Wilíkem a Zdenčou. Společně jsme vyrazili do Březího k Jindříškovi, kde nás již očekával teplý výborný gulášek paní domácí s buchtičkou a kávičkou . Wilda jako strejda Balous se asi přecpal a tak mu to moc nejelo. Známe ho, jak se přejí, nechce tahat za plyn a tak jsme mu hned při první zastávce dali indiánské jméno „ Ten, co jí nedá napít“. Vyráželi jsme za jemného mrholení, ale déšť se tomu nedalo říkat. Jeli jsme směrem na Nové Mlýny. Kousek od Valtic, kde jsme chtěli navštívit kamaráda Zdendu Antonyho, ke kterému jsme kdysi jezdili na sraz Jawiček, jsem píchnul zadní kolo na motorce. Pokus, zaplácnout to sprejem se moc nepovedl, protože jsem stál po asi 3 kilometrech znova s prázdným kolem. Ještě, že jsem v sobotu na poslední chvíli hodil do sajdy novou duši, ó jak se hodila. S rukama jako prase jsem po opravě vyrazil dál a doufal, že už duši nebudu potřebovat. Při opravě jsem zjistil, že mám dost ojetou zadní, ale i přední gumu i když to na první pohled tak nevypadalo a protože musím v srpnu na technickou, čeká mě výměna obou pneu. /Dnes jsem je již vyměnil a zjistil dost mizerný stav přední vidle/. Telefonátem jsme zjistili, že Zdenda je na chalupě v Jeseníkách a domluvili jsme se, že mu zavoláme, až tam dojedem. Bez dalších problémů a již bez mrholení jsme dojeli do Velkých Bílovic k Oskarovi. Ubytování jsme měli zajištěné u Zdendy v jeho velkém statku. Ten nás přivítal s celou rodinou a taky hned dal první pomoc v podobě vychlazených lahváčků,, prostě super. Taky nás jeho tata přivítal ve svém sklípku, kde nám dal ochutnat svého vínka a všechna nám moc chutnala. Dokonce jsme dostali i něco s sebou. Po návratu ze sklípku jsme ještě chvilku pokecali a šli spát.

Ráno jsme pobalili, posnídali, rozloučili se se Zdendou a Milkou a zajeli ještě pozdravit Oskara a rodinu a vyrazili směrem na Baťův Kanál, kde jsme měli v přístavu Petrov domluvenou lodičku k zapůjčení a projížďce po kanálu. Protože v pondělí je údržba zdymadel a nejedou velké lodě, je možné si půjčit jen malé loďky a jet jen mezi zdimadlama, což nám ale vyhovovalo, protože jsme si motorovou loďku zapůjčili na dvě hodiny a po krátké instruktáži vyrazili po kanálu ke Strážnici a zpět. Udržet přímý směr není zase tak jednoduchý, ale po chvilce jsme se to naučili, v řízení jsme se vystřídali a celý to bylo super. Po odevzdání loďky jsme vyrazili na nějaký obídek, který jsme dali ve Strážnici v hospodě u silnice, který byl chutný a obsluhovala nás pěkná hospodská a tak dědci ani nevěděli, co jedí. Cíl naší dnešní etapy byl kemp v obci Držková. Naše navigátorka Zdenča nás spolehlivě dovedla až do kempu, kde jsme se ubytovali za drobný peníz v těžce socialistických chatkách, kde navíc v naší půdě bydlela i rodinka myšek, které při krmení strašně mlaskali. Ještě, že sociálky byli nové a čisté. Hospoda byla pěkná, pivo Radek šlo a protože jsme byli i téměř jediní hosté, tak jsme ani nemuseli dlouho na pivko čekat. Mašiny šlapali bez jediného zaváhání a počasí bylo krásné.

Úterní ráno nám ukázalo nějaké obláčky a sem tam spadla malá kapka, ale jinak teplo. Zabalili jsme se, rozloučili s myší rodinkou a vyrazili směr Olomouc, kde nás čekala návštěva Veterán arény, o které jsem slyšel jen samou chválu a tak jsem se moc těšil. Důchodci už tam prý byli se zájezdem důchodců, ale neodporovali a jeli znova. Po lehkém zakufrování způsobené malou objížďkou jsme dorazili k budově muzea / vedle Lídlu/ a po zakoupení lístků jsme mohli začít obdivovat nádherné stroje různých značek, ale bylo tam k vidění velké množství strojů Wikov, které se vyráběli v nedalekém Prostějově a jsou opravdu nádherné. Celé muzeum je krásně udělané a doporučujeme. Jen motorek je tam asi jen 10, ale krásné dvě sajdy.To se nedá popsat, to se musí vidět. Cíl dnešní etapy jsou Karlovice a setkání s Betmenem a Stáňou. Do Karlovic jsme po zastávce na obídek dorazili kolem půl čtvrté, nakoupili něco u Hrušky, kam pro nás přijela Stáňa a dovedla nás k ním na kávičku a potom k paní ubytovatelce, která nás nastěhovala do krásné srubové chaty, kde jsme dali nějaké pivko a kecali s Betmenama až do večera. Jen Wilíci se odvážili na procházku do kopců a Zdenča Wilíka pěkně protáhla, protože přišel zpět servanej jak budík a smrděl jak cap. Musel hned pod vodu.

Středa ráno nás přivítala nádherným slunečným počasím, které mě vyhnalo z postele už před sedmou ráno, no nebylo to jen sluníčko, ale i tak jsem si sedl na terasu a kochal se pohledem na kopce a slunce. Škoda jen, že zdejší lesy jsou plné kůrovce a tak doufejme, že je Betmen, který maká s pilou v lese, stihne vyřezat dřív, než lesy sežerou, kurvy. Po rozloučení se s paní domácí jsme vyrazili do Karlovy Studánky, kde jsme zavolali Zdendovi Antonymu a domluvili dopolední kávu u něho na chalupě. V Bělé p.B. nás čekal na parkovišti a krásně jsme si pokecali o všem možném a zjistili, že většinu roku je zde a má zde taky penzionek, který provozuje. Po pokecu a kávičce jsme se rozloučili a vyrazili do cíle dnešní etapy tj. přehrady Pastviny. Zde jsme měli zarezervován kemp Bublačka. Cesta krásnou krajinou byla prostě boží a v Králikách jsme u hospody narazili na partičku Jawičkářů, kteří se vraceli z Kundy/nejsme sprosťáci, je to místo v Estoncku/, kam dojeli přes Ukrajinu, Bělorusko, Litvu a Lotyšsko. Prostě borci na panelkách a kejvačkách. Chvíli jsme s nimi pokecali a pak si dali výborný obídek v zahradní restauraci. Zbytek cesty byla kochačka krajinou. Patviny jsme objeli kolem, ale kemp jsme nemohli najít. Vyrazil jsem na průzkum a skoro nikdo ho neznal, ale nakonec mě poradila paní v kiosku a našli jsme ho a ubytovali se. Chatky více než skromné, ale nakonec jsem se zde vyspal nejlíp z celé cesty, protože jsem neslyšel ani noční bouři, bylo to asi tím, že jsem byl oddělen od chrápajících tím, že jsem zalezl do podkroví a chrápal si tam sám. To samé ubytování si našli i tři mopedisti, kteří taky jeli po čechách na svých silných strojích. Dali jsme družbu a společně se vydali na posezení do hospody na mostu. Taky nás zde navštívil Křovák se Zdičkou, ale bohužel jen na pokec a odjeli domů. Nikdo prý nechce hlídat Křováčata. Pivko bylo dobré a dokonce nám udělali hromadu topinek, když nás nepřesvědčili, abychom si dali něco pořádného a drahého.

Čtvrteční ráno bylo poslední, které nás na letošní cestě přivítalo sluníčkem a už nás čekala jen cesta domů. Rozloučili jsme se s kamarády mopedisty a vyrazili k domovu. Mašiny šlapali jak hodinky a tak cesta ubíhala tak, že jsem byl těsně po poledni doma.

Letošní cesta byla ve znamení návratu ke kořenům, tj. cestování na sajdách. Jejich výhoda je rychlé balení po noci a dost prostoru i pro věci, které bys jinak nevezl. Poděkování všem účastníkům, kteří všichni byli v pohodě a nikdo neměl žádný problém. Péťovi Tůmovi, který jel s náma poprvé a je dobrej parťák, Zdenče za skvělou navigaci a za péči o Wilíka, protože sám by nic nenašel a všem našim strojům, které jeli jak z praku a ani nezaprotestovali / píchlou gumu nepočítám/. Najeli jsme asi 700km za obdivu kolemjdoucích, kteří nešetřili chválou našim strojům/nás už nikdo neobdivoval, protože věkový průměr je natolik velký, že by jsme museli jezdit leda kolem domova důchodců a Zdenička, jako růže mezi trním, to už nezachránila. Po cestě jsme nenarazili na špatné jídlo v hospodách ani špatné pivko. Ubytování bylo na různých cenových i kvalitních úrovních, ale nakonec všude vcelku v pohodě, na jednu noc moc nepotřebuješ. Tak zase příště a třeba trochu na dýl, mě to nějak rychle uteklo.

A to i přez to, že jsem jel celou cestu pomalu...