Tak jsem zase konečně vyrazil do kraje

Ve čtrvrtek dopoledne,po dlouhých peripetiich, opět jsem nabyl svého průkázku a počal křižovati silnicemi bez nebezpečí odlovení lapky v bílých čepicích, kteří by mě byli rádi ukradli další tři roky motorkářského života a ač jsem se holedbal, že jakmile se to povede, vyrazím někam na motorce...dle slibu, měla být první jízda ke Standovi z Malešova na kafe, neboť ten dobrý muž mě po celou tu dobu strádání držel palce a nabízel odbornou pomoc, zejména co se tejká instalace hnědých kožených aktovek, pod stoly mě nepřejících úředníků a úřednic a býval bych i ten čtvrteční večer za ním vyrazil...ale místo bujarého veselí a juchání, padla na mě jakási depka z toho poprchání a silného větru, že jsem se raději držel doma a zalezl brzy střízlivý na kutě, v pátek to ovšem nebylo s počasím lepší, ale depka byla pryč a já do sebe naléval jedno pivo za druhým a tak nějak jsem si samotářsky slavil, takže se také nikam nejelo. Vzpoměl jsem si však na zimní měsíce nehostiného počasí, když jsem jednou potkal svého přítele Jindru Pejška od nás z Brodu a poklábosili jsme o motorkách, neboť jsou i jeho koníčkem a tak jsem mu zavolal, slovo dalo slovo a po sobotním poledni už brumlám na svém stroji u jeho domu. Bylo nádherné, příjemné počasí...nádrž plná...Jindřich osedlal svoji zánovní Suzuki V stromek 650 a vyrazili jsme ke Golčovu Jeníkovu...má jízda byla po tak dlouhé odmlce nejistá a pomalá, ale byl alespoň čas si vychutnat krásy plného jara. V Jeníkově jsme odbočili směrem na Seč, dojeli skoro alpskými serpentinami Železných hor tam, dali u pumpy kafe...chvíli jsem bojoval s myšlenkou zajet ke Karlovi na návštěvu do Kovářova,čas však prchal a tak jsem posléze nechal návštěvu předsedy na další výlet a pádili jsme silnicí dolů ku Třemošnici...probublali Ronovským náměstím  a přehoupli se přez táhlé kopečky ke Žlebům, ty však byly uzavřeny silničářskou sqvadrou, tak malebná objížďka...Vrdy...Čáslav...Stará pražská a rychlostní vložka do Drobovic...pumpa,kafíčko cigárko...Jindra je náš člověk a retka mu voněj...bylo tak krásně vlaho, teplo, ale vůbec jsme se nepotili ve vohozu...zpátky Drobovice...Hory Kutné...jen krajíčkem a pak směrem Zruč...odbočkou na Malešov...slovo dělá muže a co se slíbí, musí se dodržeti a tak jsme se u Standy trochu protáhli, už jsem začínal být takový nějaký vláčný, rozžehrali se a svištěli ve svižném tempu ke Zruči...silnička se vlnila spoustou krásných zatáček, ale já se do nich skládal stále trošku nejistě a kostrbatě...Jindrovo endůrko by bývalo svištělo, leč já baičku svoji šetřil trochu, taky půl roku stála...co půl, třičtvrtě...ale šlapala a já už z ní před Ledčí tahal sedm tisíc vobrátek a to bylo půl plynu...rozlučkový kafe s Jindrou ve Světlé nad Sázavou a rychlostní vložka do Brodu...napřed mě brzdilo a pak se za mnou hnalo, když jsem ho předjel, nějaký šílený Volvo kombík, ale činil jsem se abych mu nedal šanci...když mě nemohl předjet, trošku jsem ho dicinky zpomalil a pak jsem za to vzal, ujel kus, on to za mnou rozdejchal a dojel mě...ja ho zas trošku zatlumil a frnkl mu...takovej malinkej tajnej závůdek jarem poblázněných maniaků...z čirý radosti fanfarónskýho zápolení...no a garáž a dva jontový nápoje...paráda, utahanej, ale šťastnej, tak příští pátek v Chotusicích se těší na viděnou Wilda.

no a víc jsem toho v tom omámení bezstarostnou jízdou vyfotit nestihl...