Tour de Prdele 2021

Tak jako každý rok i letos jsme se domluvili s klukama od Jedlí na společném cestování na sarých dvoutaktech. Letos jsme se vydali jen po Čechách s tím, že nakouknem trochu do Polska při návštěvě Vlastíka ve Vidnavě. 

Jirka    ČZ 175/501

Fanda  ČZ 175/477

Švejk   Jawa 250/353

Láďa   Jawa 250/353 /559/

Lukáš Jawa 250/353

Standa  Jawa 350/638

Luboš   Jawa 350/634

Karel    Jawa 350/634

Fanda  Jawa 350/634

Martin  ČZ 175/502

Sobota 3.7.2021

Vyrážím v 8.00 hod. směr Hrochův Týnec, kde mě na benzínce čeká Martin s Fandou G. Společně jedeme do Chocně, kde máme sraz s Jirkou a Fandou. Kolona 5 strojů pokračuje dál do Žamberka, kde se máme potkat s partou z Hradce. Čekáme, čekáme a nic. Voláme a zjišťujeme, že jsou chlapci ještě v Hradci a opravují vyfouklé těsnění na hlavě lukášovy kejvačky a ještě měli problém s láďovou spínačkou a zkrat na žárovce jednoho PAVa. Prostě si chlapci hned na začátku chtěli užít trochu toho jawení. Naše parta tedy vyrazila dál směr Vidnava, kde se sejdem u Vlastíka. Dojeli jsme do Lázní Lipová, kde jsme se v hospodě Na Rychtě nehorázně přežrali a kde jsme se setkali s Vlastíkem, který nám jel naproti a vedl nás do cíle dnešního dne - Vidnavy. Čekalo nás tam ubytování v dětském táboře, kde jsme byli sami a tak jsme si mohli vzít každý svoji chatku, prostě super. Zde na nás už také čekal soudeček neznámé značky, který jsme se jali ihned ochutnat. Byli jsme , jak říká Jirka ve tři hodiny na místě vymydlený a navoněný jak buzeranti. Ne už tak druhá parta, kterrá přijela kolem pul 6 špinaví a žízniví, takže se nám hned snažili s tím soudkem pomoci. Aby jsme provedli také dezinfekci načali jsme trochu slivovice z neznámého zdroje a republiku do Božkova. Fanda G. se ujal opékání klobásek pravděpodobně polského původu, jako tady všechno a my jsme nedali na jejich v čechách nedobrou pověst a všechny jsme je sežrali, byli moc dobré. V družném hovoru jsme setrvali jen asi do půl 11 a většina se postupně odebrala do své nory a tam se chrápáním snažila vyhnat pavouky a podobny vetřelce, který zde měli přes zimu klid. Dnes najeto 165 km.

Neděle 4.7.2021

Ráno jsem vstal kolem 7 a Jirka už vařil ve své letité cestovní konvičce vodu na ranní kávu čí čajíček. Dali jsme tradiční paštičky a podobné pochutiny, jen Mastin jedl votruby a zalejval je teplou vodou. Jak vobrok pro koně. Po příjezdu Vlastíka s Fandou G. jsme vyjeli na dnešní vyjížďku s tím, že se sem zase vrátíme a tak jsme jeli jen nalehko. První zastávka byla opravená předválečná tančírna, kam chodili místní Helmuti  prohánět Gertrůdám faldy. Jo bylo to v Rychlebách, kdyby si tam někdo chtěl jít zatančit, protože to sice po válce chátralo a chátralo, ale kupodivu se to krásně opravilo a dnes je zde takové centrum turistů, co si zde mohou dát sice né moc levnou, ale zato dobrou kávu a nějaký mlsek. Jinak dle odborného ohodnocení všech účastníku našeho zájezdu zde obsluhují moc pěkné holky, ale znáte to s přibývajícím věkem se vám zdají být hezké skoro všechny. Ne pravda byli pěkný jenom nás nechtěli. Odtud jsme se vydali do Polska do Města Otmuchow, kde jsme uz jednou byli a opět zde probíhala tradiční Den květin, což je velká společenská akce, kde můžete koupit vše co se týče zahradničení, ale také se nacpat něčím dobrým a protože my nezahradničíme dali jsme se do toho druhého. A šlo nám to. Stejky, klebásky, pečené brambory a další dobroty zmizeli v našich tričkách až jsme mli strach jestli nás motorky uvezou. No zmákli to a vyvezli nás nakonec na jeden kopec už v zase v čechách, kde byla za komančů léčebna alkoholiků prominentu a kde se léčil i pan Menšík. Bylo to poučné, večer jsme si všichni dali o pivo míň. Z Otmuchowa jsme vyrazili do Paszkova na jezero, kde se někteří vymáchali a někteří zůstali jen u pozorování. Málem jsme byli očití svědci nepříjemné nehody, kdy se jednomu paraglajdistovy, kterého vytáhli za člunem do vzduchu stalo nějaké zamotání šnůr nebo jiný zhádrhel a musel vytáhnout záložní padák a spadl do vody. Naštěstí se mu asi nic nestalo a vylovili ho v cajku. Poté jsme se vydali do Javorníku na zmrzlinu či kávičku a pak se vrátili na základnu, kde na nás netrpělivě čekal soudeček a také jsme udělali nějakou nezbytnou údržbu a řešili špatné dobíjení Standovy Jawky. Prostě Vape je Vape. Nevím koho to napadlo, asi Vlastíka, ale zahltili jsme místní pitserii objednávkou asi 10 pic, na které jsme sice chvíli čekali, ale pak jsme si všichni pochutnali a tak jsme pokecali a jako slušňáci šli brzo spát. Dnes najeto 114 km. 

Pondělí 5.7.2021

Ráno brzká snídaně kolem 7-8 hodinky a pak kolem 10 jsme nastartovali své stroje, abychom se dnes bez Vlastika vydali do Osoblahy, kde jsme byli vloni přes noc v místním pěkném kempu a v místním cikánském sídlišti chodili na výbornou baštu. Přijeli jsme tam přesně v čas oběda kolem půl 12 a jako vloni i letos kuchař nezklamal a všechny jídla byli výborný. Bohužel plánované koupání v místním koupališti jsme museli oželet, bylo zavřené, prý se to nevyplatí kvůli kovidovým opatřením. Škoda. Vykoupat se prů můžeme na rybníku v Bohušově. Bohušov i rybník poblíž kempu jsme našli, ale nikdo z nás neměl odvahu tam vlízt, aby se spíš neumazal. Zvolili jsme tedy raději trochu kultury a vyjeli do Slezských Rudoltic okouknout místní zámek, ale bohužel je pondělí a zámek je zavřený respektive je i v rekonstrukci. Rozhodi jsme se tedy dobít kapličku, kterou nám neoprávněně okupovali polský vojáci před nějakým časem, kdy nechtěli při hlídání moknout a tak zabrali kapličku, bohužel už na naší straně, prostě mezinárodní konflikt. Šli jsme na to od lesa, respektive od polní již moc nepoužívané cesty, která byla jen malinkou terénní vložkou, kde jsme měli prvního letošního dezertéra Luboše, který měl strach že si zapráší svoji leštěnku a dobývání kapličky vzdal a raději jel někam umýt si zaprášenou motorku. Dobyli jsme jí tedy sami a za trest jsme se polákům vychcali do potoka. S dezertérem jsme se setkali na benzínce, kde ho pán bůh potrestal za dezerci tím, že píchnul kolečko od Pávika. Měl však štěstí a poprvé jsme tedy mohli vyzkoušet moje vylepšení a to rezervní kolečko umístěné pod podlahou mého Pavika a tak výměna byla otázkou chvilky a jeli jsme dál. Při zastávce jsme zjistili, že Láďa nemá matku na klíčí zadní brzdy a tak dojel jen na přední a ve Vidnavě Vlastík vymontoval doma matku z nějakého kola, protože Fanda G. jako zkušený cyklista zkušeným okem odhadl, že stejná matka se dává na kola, což my, co jedeme na kole jen v případě krajní nouze nemůžeme vědět. Večer jsme duši zalepili, kolečko vyměnili a vrátili pod mého Pava pro příad další potřeby. K večeři nám Vlastík připravil naložené masíčko, takže stejčky byli jedna A a ukol zněl jsaně dopít sud, protože zítra jedeme z Vidnavy na jih Moravy. Ukol jsme splnili. Dnes najeto 143km. 

Úterý 6.7.2021

Ráno po nezbytné snídaničce a kávičce balíme každy svůj herberk a snažime se ho nacpat ne moto nebo do Pávika a loučíme se s Vlastíkem. Děkujeme mu za super zázemí a perfektní servis a kolem půl 10 vyrážíme směr jižní morava, kde máme v plánu navštívit Oskara v Bílovicích a ubytovat se někde u Nových Mlýnů. Nejprve jsme ale vyrazili do Jeseníku, kde Jirka potřeboval něco vyřídit a pak jsme jeli dál na Prostějov a dolů. Cesta byla pro některé už dlouhá a tak se rozhodli jet do kempu a já s Jirkou jsme se vydali k Oskarovi, kterému jsme se ohlásili a tak jsme ho nemohli vynechat. U Oskara jsme dali kafe a dojeli za klukama do kempu free star v Strachotíně a to kolem 20.hodiny, kdy už chlapci popíjeli nějaký chutný mok, myslím Kácov. Ještě jsme stihli vyzkoušet místní slaný bazén. Chatky byly malé, ale příjemné a celý kemp by super a hned za plotem Nové Mlýny. Pivko a posezení bylo příjemné a tak jsme šli i kapku déle spát. Dnes najeto 286 km.

Středa 7.7.2021

Ráno jsme se probudili a Jirka byl již vzhůru. Prý se nevyspal a tak jede domů. Je to letos už druhý dezertér po Lubošovi. No bránit mu nemůžeme. Jirka po snídani odjíždí a my pod navigačním velením Lukáše se vydáváme směrem na Znojmo. Poblíž řeky je tam totiž krásné muzeum motorismu v bývalé vodárně a od moji poslední návštěvy se zde hodně změnilo a přibylo dost nových kousků. Muzeum je moc pěkné a stojí za shlédnutí. Po prohlídce jsme se vydali dál směrem na Zvůli do kempu, kde jsme byli i vloni. Chatky byli plně obsazené a tak jsme poprvé letos postavili stany. Krásná dívčina v recepci nás ubytovala i s žetonem do sprchy za dvě stovky a my postavili stany na stejném místě, kde jsme stáli vloni. Jindříšek, který slíbil, že za námi přijede se na nás vykašlal a nepřijel, za to přijela parta motorkářů a tak jsme doufali, že to nebudou stejný pitomci, jako vloni. Dali jsme si sprchu a pivko a udělali lehkou údržbu motorek jako vypnutí řetězu u Lukáše a Švejček se rozhodl vyměnit olej. Jo a mě ráno po výjezdu z kempu upadl blatníček na Pavikovi. Budu ho muset upravit tak jako jsem to udělal na druhém Pavikovi, když mě na něm upadl předloni. Ty vzpěry jsou hodně poddimenzované. Blatníček se domů přivezl na nosiči. Hlavní úkol při stavbě stanů, bylo postavit ho co nejdál od Fandy, to jsme ještě netušili, že ho plně nahradí Lukáš, který se večer nějak spustil a jediný zůstal v hospodě zpívat a tancovat, když jsme šli spát a do ranních hodin řádil v hospodě za doprovodu kytar. Chudák nemaje stálý trenink dopadl neslavně a obsah svých útrob postupně posílal před stan, čímž nás lehce budil. Ráno jsme v jeho gumákách pohli poznat, co večeřel. Jeho ranní zabarvení nás jasně informovalo o tom, jak mu je. Prý je rád, že našel alespoň stan. Ujeto 146 km.

Čtvrtek 8.7.2021

Při Lukášově utrpení jsme měli dostatek času ráno dlouze posnídat, pomalu sbalit stany a po téměř polednové držkovce stále v kempu jsme pomalu vyrazili na další cestu do cíle dnešní krátké etapy , do Týna nad Vltavou. Naše řady opět prořídly, protože nás opustili oba Fandové. Fanda G. to hlásil již na začátku, že musí ve čtvrtek odjet a druhý Fanda začal mít velké problémy s motorkou a tak se rozhodl vyrazit směrem k domovu dokud to ještě jede a taky ho trápili bolesti kolena, které mělo být již dávno operované  Později se to ukázalo jako prozíravé rozhodnutí, protože čezetka dojela do Chocně s vypětím všech sil a bez spojky. Ale dojela holka jedna. Lukáš, který převzal navigaci naší zmenšené skupiny na s vypětím svých sil dovedl do kempu Rusalka, kde na nás čekaly dvě volné chatky v krásném poloprázdném kempu. To, že nemusíme stavět stany nás moc potěšilo, protože hlásí na večer bouřky a dost silný. Vybalíme a jdeme vyzkoušet místní bazén a poté místní restauračku, kde byl na čepu výborný Radegast. Motorky jsme schovali pod keře a kolem 16 hodiny se spustila pořádná bouřka. To už jsme ale měli uvařený gulášek a mohli jsme se věnovat Radegastíkovi. Volal Fanda G, že dojel domů v pohodě a tak jeho třinda zvládla první větší cestování v pohodě. Večer jsme šli poměrně brzo spát, aby naše zbylá pětka mohla zítra vyrazit na poslední zastavení a to na Velké Dářko, kde já nikdy nebyl ačkoliv to mám kousek. Dnes 168 km. 

Pátek 9.7.2021

Ráno jsme se rozloučili se Švejčkem, , čili směrem k domovu. se rozhodl navštívít své příbuzné na Šumavě a tak jsme mu půjčili mapu a sami vyrazili směrem na Velké Dářko. První naší zastávkou bylo muzeum v blízkých Pořežanech, kde je množství aut,motorek a různé jiné veteše, ale stojí to za prohlídku. Na oběd jsme se zastavili na náměstí v Černovicích a tuto hospůdku můžeme směle doporučit, protože jídlo bylo skvělý a porce obrovská. Myslím, že se to jmenovalo Kufr, ale už přesně nevím, ale bomba. Dojeli jsme do Havlíčkova Brodu, kde na benzínce nenastartoval Martinův skůtr. Závada-baterka prázdná. Přehodili jsme jí od Lukáše a pokračovali dál. Bez problémů jsme pak dojeli až do kempu v Dářku kde nejsou caty a tak jsme podruhé stavěli stany. Jednoznačně nejhorší kemp za poslední léta cestování a i za těžkého socíku byl byl hodnocen mizerně, nicméně pivo Chotěboř bylo dobré a jakási kapelka 2+1, která večer se snažila něco hrát alespoň nebyla hlučná, když jim to moc nešlo a nikdo je moc neposlouchal. Nakonec i klobásky z udírny obřích rozměrů byli vynikající a tak společně s pivkem nám zlepšili pohled na přišerný vybavení a stav kempu. Vlastně ještě jedna věc a to obsluha dvou pěkných děvčat, která byla příjemná a usměvavá, takže vlastně bylo všechno v pohodě. Kolem 22. hodiny jsme šli spát s tím, že nás ráno přijede vzbudit Zdenda, aby se taky trochu projel. Noc byla klidná a jen pár opilců křičelo než bzalezli do stanů. 

Sobota 10.7.202Ráno jsme vstaly kolem 7. hodiny a právě když jsme z vlastních zásob snídali přijel Zdeny. Stánek totiž byl zavřený a na něm ani zmínka, kdy otevře. Sbalili jsme stany a po snídani vyrazili za doprovodu Zdenyho domů, kde jsme byli velmi brzy, protože to bylo jen nějakých 50km. Skutr také dojel v pohodě.

Celkem jsme najeli cca 1200 km. Vyjelo nás deset a dojeli jen čtyři , takže dezerce byla velká, ale jinak byla pohoda. Počasí nám přálo za jízdy jsme nezmokli a až na hradeckou partu, která opravovala první den jsme neměli ani technické problémy. Takže snad zase za rok a bez kovidu.