Zakončovačka 2022 a poslední pocouráníčko

Zakončení sezony 2022 a poslední pocouráníčko

Zakončení sezony 2022 bylo naplánováno na sobotu 8.10.2022 a jako poslední roky, tak i letos se na nás smálo sluníčko a tak se sjelo ke klubovně větší množství motorek, než jsme počítali, ale to nevadí, ba naopak. Kolona několika sajdkár a většího množství /asi 38/motorek různých značek vyrazila úderem 10. hodiny směrem na Chrast a dále směrem na Luži, kde v obci Radim byla první zastávka v soukromém muzeu nadšeného železničáře pana Kapitoly. Zaparkovaly jsme ve dvoře a šli se podívat dovnitř. To co tam na nás čekalo jsme nečekali. Množství železničních předmětů, dokonce i celé výpravčí pracoviště doplněné mnoha fotkami a ktomu zajímavé vyprávění pana Kapitoly nas zaujalo natolik, že jsme měli akorát tak čas na přejetí do Skutče, kde jsme měli v restauraci U Jonáše zamluvený salonek na oběd. Množství lidí personál zezačátku lehce zaskočilo, ale protože bylo krásné počasí, mohla část sedět i venku a tak jsme se s přehledem vešli a obsluha nás bleskově oběhla s menu a kuchař bleskově připravil vše potřebné pro to, aby se naše útroby bleskově naplnili. Nutno říci, že takovou rychlost jsme dlouho nezažili a proto musíme před personálem smeknout helmy. Odpolední program jsme na poslední chvíli přehodnotili, protože Martin včera zjistil, že kluci prodávající motorky v Bylanech mají právě dnes den otevřených dveří a tak jsme se společně zajeli podívat do jejich prodejny, kde už byla akce v plném proudu a bylo možné si motorky nejen prohlédnout, ale i zapůjčit a otestovat, čehož někteří využili. Já jako sajdkárista jsem nemohl odolat zapůjčení soupravy Royal Einfeld 650 s Velorexem 563, kterou přivezli pánové Kosové ze Žamberka, kde se sajdy vyrábějí a trochu jí s mladým Křovákem prohnat. Byl jsem nadšen, jelo to jak z praku a sedělo to jak na kolejích. Zde jsme měli takový rozchod a kdo chtěl jel se domu přebalit a přijel na klubovnu autem, vyzvedl manželku nebo jel prostě napřed na klubovnu, kde se už pod dozorem Švejčka otáčela prasečí kejtička a chladil se Bernardek, protože se právě slavili dvoje kulaté narozeniny a to 40tiny paní Švejkové a 50 tiny pana Turba, což se jak uznáte musí řádně zajíst a zapít, což jsme také celý večer činili a nějak jsme to neflákali.

A protože zakončovačka je takové oficiální veřejné zakončení sezony, tak jsme se po době kovidové vrátili k takové tradiční akci, kterou jsme několikráte uspořádali více či méně jen pro členy klubu a nejbližsí a to Poslednímu pocouráníčku. Předchozí roky jsme jej vždy uskutečnili po cestách necestách Vysočiny se spáním buď v Motodoupěti v Humpolci nebo a to častěji vPodmitrově. Letos jsem, po nabídce kamaráda Pavla, který mě s Lubošem zval do svého soukromého Harley klubu s ním domluvil přespání a posezení u něho v Kutné Hoře s čímž souhlasil a tak jsme týden po zakončovačce vyrazili s určitým zpoždění zaviněným deštěm v 11. hod. Od benzínky v Heřmanově Městci do okolí Kutné Hory, kde jsme se zastavili nejdříve na Kačině a dali si v místní restauraci Na Huse chtný obídek a pak zajeli okouknout zajímavy prvorepublikovy hotýlek ve stylu stavitele Gočára a poté 120let stary viadukt u obce Hranice, který údajně ještě nebyl nikdy opravován a stojí zatím bez známek poškození a plně slouží. Kdyby to stavěli v dnešní době, tak je po pěti letech v havarijním stavu. Než jsme se nadáli, tak jsme za občasného deštíku dospěli k 17.hodině a dorazili k Pavlovi, který nás přivítal ve svém krásném klubu, ubytoval nás deset statečných a jal se nás napojit a nakrmit pivem lahodným a krmí chutnou. Večerní klábosení, jak jinak většinou o motorkách a ježdení, uteklo jak voda a bylo načase jít do pelechu, protože nikdo z nás už není nejmladši a doby ponocování a hýření máme už za sebou a každý úlet už nám naše dělo dá druhý den znát. Rano jsme posnídali pro jistotu pavlovou polívkou vyprošťovací, nastartovali své tátoše a po rozloučení se se skvělým hostitelem vyrazili k domovu. Akce to byla vydařená a pokud bůh a Pavel dovolí, určitě jí rádi zopakujem a nebudem se zlobit, když bude lepší počasí.