Pršelo...já seděl v krčmě Bystřička u Městského Muzea...a tenhle nádherný obraz tam visel proti mě na stěně... a já si přísahal, že začnu zase malovat...a kdo nevěří, může se tam stavit na jedno...  

Sezona v rozpuku...já zase uháněl podvečerním krajem rychlostí lovícího geparda a občas i víc a představa jízdy na pionýru mě přímo děsila...nějaký trubka v autě se čtyřmi kroužky, se mě snažil dojet a ohrožoval tím sebe i ostatní ůčastníky provozu a když jsem dojel dovolenkovou výpravu nějakých...

Člověk jezdí krajinou s tím nádherným pocitem, že to nemusí jít pěšky...to je vlastně ten základní motiv celého cestovatelského okouzlení...tedy vyjma cestovatelů pěších, ovšem jakmile vylezeme třeba na hřbet koně...je to tu..cestovatelský zápal, jehož dovedení ad absurdum je třeba ten šílenej...

Tak naši hoši vyjeli na ten krásný a slavný výjezd na pedesátkách do Vrbna pod Pradědem a my, co jsme nemohli, ať už z jakéhokoliv důvodu, jsme se dohodli, teda zatím Standa a já, že za nimi dojedeme na kus řeči v sobotní podvečer a to na strojích majících nějakým způsobem tu padesátku v označení...

Je to tady, je to tu...já se konečně urval a vyjel se trošku projet a už jsem s tím jarem hned chytil druhou mízu a propadl kouzlu rychlosti a řítil se směrem Jihlava místy i stodevadesát...přiznávám chlapsky, že poprvně v životě ale byla to paráda, ta ma stará Japonka na to má a sedí jako...