a máme pondělí...zase

Alespoň že už večír...člověk je takovej povadlej po tom víkendu, ač jsme si v té zimě ani nejuchali, natož abychom nakroutili nějaký kiláček a trošku se prohřál náš miláček...dvoukolový...no nic, jakáž pomoc, napřeme úsilí jinak a budeme se snažit zahřát svého miláčka dvounohého...každý nějakého dáme...každý nějakého máme a pokud on zrovna nemá...tedy pokud není zrovna ta naše milá kočička nečistá a jak se říká po židovsku košér, pustíme se do toho...to znamená, že pro dnes večer zapomeneme na hulvátské výrazy...dojdeme si umýt nohy a pindíka...vyčistíme si zoubky,nezapomeneme prozkoumat ještě v klidu jeho technický stav a zda nám příliž v sedačce gauče a sedadle motocyklu nezchátral a dokáže se ještě s kapkou příjemných podnětů postavit řádně k dílu...když zjistíme že jo, dokončíme očistu...rozcvičíme se před zrcadlem a přesuneme se ke své choti, v lepším případě k choti cizí, ale dobře známé a počneme se chovati tak, jak jsme okoukali u našich zvířecích souputníků...předeme...pohafáváme...trknem občas laškovně...neusínáme a věnujeme se té své milé ženské polovině...lísáme se blíž a blíž...naše ručky laskají a laskají a když se vše zprávně propojí...protečou proudy...připravíme si stykač a zapojíme jej opatrně do zdířky aby nastalo to správné brnění... no a tak tedy přátelé, neztrácejte čas, večer je ještě mladý a stihneme toho hodně a já se tak nabudil, že letím taky na to a to by v tom byl čert aby se to dnes nepovedlo a rodinné štěstí nebylo utuženo...a čteš-li to ty, některá ženo, obrať si jen polaritu a začni z druhé strany...však my mužští jsme tak rádi...když nás partnerka jen v pradélku svádí a já už letím...cítím v kostech a pytlíčku, že se to dneska podaří...a zprávy o úspěších prosím podávat zítra...díky Wilda.