Čas prchá jako bláznivý...

Čas letí jako zblázněný........,

zazpíval by zřejmě náš národní poklad. Po každé cestě máme na paměti Wilíkova slova, abychom napsali pár řádků do cestopisů. Díky úvodní větě tak činíme až nyní, kdy máme najeto  4 428 km. Ještě před zahajovačkou jsme vyrazili do Mělníka, aby Míla Pavlovi trochu pošteloval motorku a Pavel stál na křižovatce pevně na svých nohách. Kromě kratších víkendových cest jsme absolvovali několik velice zajímavých pobytů. Nejprve 38. Skútr-motosraz v Krušných horách s milovníky „ prasátek „ všech barev. Zúčastnil se také Franta a Zdenda. Parádní organizace a zajímavá místa. Klínovec, Abertamy-cínový důl Mauricius, výjezd do Německa a jízda po úzkokolejce Steinbach-Johstadt. Další vydařenou akcí, které se společně s námi zúčastil i Vlastík a Franta byla Šumava. Tuto akci organizovali mlaďoši ze Skutče. Jiná káva hlavně co se rychlosti týče.Hoši si ale dali jako předkrm necelých dvacet kilometrů po Sázavě. Bohužel si nevšimli, že RUM neobsahuje žádný UV filtr, takže si například Pavlík vypálil do lýtek chrániče jako nosíval Maradona.Obklady z černého čaje udělaly své, takže se podařilo spáleniny snad i třetího stupně vybarvit do hněda. A také opět zajímavé body zájmu. Antýgl, Modrava,Kvilda,Jezerní slatě. Kašperské Hory,Kašperk. Tady se sice trochu porouchala Vlastíkova motorka a musel využít zručnost místních mechaniků,ale vše dobře dopadlo. S Pavlem jsme ještě absolvovali Špičák. Hned za týden se konala další akce a to setkání hasičů v Litoměřicích. Kromě Líby, která jela se soukmenovci autobusem, jsme jeli s Honzou a Drobkem na motorkách. Zatím, co Líba pochodovala ve slavnostním průvodu, my jsme procourali úžasné městečko Úštěk a Kalvárii v obci Ostrá. V Litoměřicích okoukli výstavu hasičské techniky, naložili i Líbu a jeli směr Mácháč. Druhý den pak hrad Bezděz, Housku. Pravda, hoši trochu vrčeli na množství metrů a jaksi větší terénní převýšení. Námaha ale stála za to a zase jsme poznali kousek naší matičky země. Poslední akcí byly Lužické hory,České středohoří a České Švýcarsko. Vaníčkovi autem vyrazili čtyři dny pře námi, aby si nadělali svalovou hmotu a my pak s Pavlem opět na našem jednostopém parťákovi. I když by někdo mohl říct, že jde o profláknuté destinace, tak určitě Jetřichovické skály, Tisské stěny, lodě na soutěsce, Pravčická brána, Děčín, stojí za to vidět a obdivovat. Takto jsme se tedy pomalu dopracovali ke kilometrům uvedeným v úvodu.

Všem přejeme také takové krásné počasí, party lidí a obdivuhodná místa jako jsme měli a doufáme, že ještě budeme mít do konce sezony my.

Pavel a Laďka