Dlouho...dlouho to Wildovi tvalo...

Než v něm dozrál tento cestopisný článek a vůbec ne proto, že by snad nebyla tahle podzimní cesta příjemnou...snad jen ta saida mi doma trucovala a nechtěla mě tu ispiraci nabudit... Ale to je pryč a já znova vidím ten nádherný den, kdy jsme se v to sobotní ráno sešli u klubovny, abychom vyrazili do té zlatavé krásy podzimního kraje a na tu trošku dobré krmě, která se měla podávat v malebném východočeském městečku Luže...cesta krajem neměla chybu...zvláště za vysokým oknem mé modré saidky a počasí kouzlilo všude kolem barevné obrázky prvotřídních křídových kalendářů...A pak příjemné malé městečko Luže...přátelé...chtěl bych tam žít...v té atmosféře staročeských měšťanských domků...v té oáze naprostého staročeského klidu...v té oáze bohatýrských obědů, kterých nám bylo ctí se toho dne zůčastnit...

Není slov...jen ústa plná zbíhajících se slin a já hovado, já hovado nenažrané, jsem v tom okouzlení ani nestihl...co nestihl, mě nenažrance to ani nenapadlo !!! proč já přátelé dobré krmě, proč já nedostal ten dobrý nápad...nápad, vyfotit si jídelní lístek !!! sedl bych do vozu a řítil se tam potemělou podzimní krajinou, toužíce napravit tu nenapravitelnou chybu...ale marno, to by už nevyjádřilo tu uchvacující vůni nadcházející společné klubové hostiny !

A už se nám to nosí,už se nám to nosí... dobroty snad přímo z kuchyně samotné tradiční staročeské kuchařky paní Dobromily Retigové...

a další dobroty...

a další a další...nemůžeme se ani zvedlout...

Ale paní Magdaléna Dobromila musí kvůli panu Babišovi, chtě, nechtě, nám vystaviti ůčet...

Tedy platíme a vycházíme na sluncem zalité náměstí a vyrážíme tu chutnou krmi troškou pohybu příjemně zažít...

a první zastávka naší křížové cesty...poutní místo kavárna léčebny, v jejích zdech pobývalo tolik našich rodinných členů a příbuzných, až mrazí a my jen doufáme, že naše motorkařením zocelená těla, povždy jen kavárnu zdejší na dobrou Vídeňskou kávu, budou jen drahná léta po dobrých Lužských obědech navštěvovat...

A místní jelen s příhodným jménem Karel....škoda, že předseda nemohl jet...místní jelen Karel nám dokázal, že i v podmínkách trošínku stísněných oborou, lze být řadou krásných laní obklopen...my ovšem v mírně mementózním stínu výše zmíněné léčebny, vděčni jsme byli každý alespoň za tu svojí laňku...jenž s námi společnou domácnost zdílí...

Pak jsme si prohlédli hrad Košumberk a já bych přísahal, že s toho zážitku mám v mobilu snímky...ale ne...snímky mám, ale jen ve své mysli...no a tak jsme se vrátili zpět ke kavárně, dali si dobrou zmrsku a pak jsem si na náměstí v Luži otevřel stánek z moto výstrojí...rozdal kabáty...helmy...a vyrazilo se tím krásným podzimním krajem zpět na klubovnu...a tam se pohodově posedělo, pojedlo popilo a i hospůdku v místní sokolovně navštívit jsme stihli, když poznenáhlu pípa našeho soudku, nevolností zachrčela... a pak se se spoustou svých adoptovaných prozatimních synků, s mamčou Zdenčou, vydali spinkat na domeček a než jsem jim stačil dovyprávět svoji pohádku na dobrou noc s mírně erotickým obsahem, upadlo osazenstvo baráčku v hluboký a zdravý spánek...

A ráno velké a velké blahoželání brigádníkům klubovým !!Na čele s Honzou Vaníčkem, za společné zásluhy za nově zbudovaném sociální zázemí naší klubovny...zkrátka všem brigádníkům bez rozdílu funkcí třikrát HURA !! HURA !! HARÁÁÁ...

No a pak lahodná nedělní ranní káva v prosluněné clubovně s Jindříškem, Péťou, Vendelínem...Zdendou a Zdenčou....no nejsu já to šťastný chlap ?? pohoda a lážo...poklábosit....Nasavrcký dorazili...vyhajaný do růžova...no a jedenáctá a jedem...jedem dom a těšíme se na příště...

Kdo měl čas a byl účasten, ví vo čem to bylo a ostatním můžeme jen doporučit, všem krásné dni přeje Wilda...