Dnes již bylo lépe...

A já si usmyslel, že si konečně vyjedu k Haškovi, jezdívám tak na krátkou projížďku už léta a je to příjemná cesta k Hradu Lipnice, pod nímž pan Hašek ve své chaloupce za první republiky bydlel a má zde i pomník...je mi sympatickým pan Hašek...tím, že mě občas přepadne zřejmě krajová touha něco napsat...jen tak, s čiré radosti skládání písmen a pak také že pan Hašek měl rád dobré pivo a nebál se to dát najevo a v neposlední řadě stojí jeho slovutný a proslavený román Slavná dobrodružství dobrého vojáka Švejka za světové války a já přiznávávám a poznávám, že je to prakticky jediná kniha, kterou už mám na nočním stolku asi dva roky, beztoho, že by ji člověk znechuceně odstranil a kdykoliv si ji otevřu...příjemně si počtu, aniž by se text stával nestravitelným, či snad dokonce protivným...no ale já nakonec k domku velikána naší literatůry nevyjel...jednak jsem pozdě obědval a druhak jsem si koupil k tomuto obědu vpravdě Balounovský plát telpé uzené krkovice a ten jsem spořádal stejným stylem, jen tak, bez chleba, na nějž se za dnešní doby tak těžce vydělává a byla to dobrota náramná...ale odpoledne jsem si pak koupil dva Rebílky na večer a když jsem dojel domů a zhasl motor auta s utkvělou představou projížďky, udělal jsem tu chybu, že jsem pohlédl na tu krásnou láhev,toho našeho brodského Rebela...tak nějak studěně zrovna zafoukalo...já ji otevřel a vyklopil ji do sebe snad jedním douškem...bože to byla lahoda, po tom půlkile uzené krkovičky...a tak jsem se tedy rozhodl nedráždit kobru bosou nohou a místo vysněné jízdy jít něco dělat a abych zůstal v oboru, vytáhl jsem zazimované vodní čerpadlo a šel je konečně namontovat na studnu, aby i ostatní rostlinní obyvatelé mé zahrádky mohli hasit žízeň... zkousl jsem u toho i druhého rebela a přidal ještě dva Jihlavský ježky...takže... těším se na sobotu ráno...až budu míchat v kanystru olej do benzínu a lít ho do nádrže své Jawky...abych na desátou...dobrá, tak na půl jedenáctou byl už na klubovně, a  na brzkou viděnou se těší Wilda.