Doplním našeho pana předsedu Karla ještě malým dovětkem z Vysokomýtského muzea páry

A to pohledem oka milce páry a strojů ryzí mechaniky...neboť úžasná jednoduchost a neúprosná účinnost parního motoru jsou fascinující a prostě když máš dost páry, není nic co by tvůj motor zastavilo...svíčky neznáš...startéru ti netřeba...masivní hmota celého soustrojí, žádné plíšky a hmota umělá,jen poctivá litina, i když pro nás motorkáře, by takový motor asi vhodný příliž nebyl, představíme li si, že místo nádrže mezi koleny bychom měli kotel...parádně rozhicovaný, to by vyhovovalo náramně jen účastníkům výprav na proslavený Elefant, ale když se to tak vezme, jezdit dneska jen v košili se také nedalo, to by ale na páře šlo...sedíš si u toho horkého kotle...pod ním dva masivní ležaté parní válce podélně...dozadu ojnice přímo na kolo, za skříň se ušetří...za řetěz a kardan se ušetří a na řidítkách v rukojeti ventil rozvodu páry místo plynu...budíky tam kde mají být...světlo též... budílk tlaku páry stále stoupá...otevřeš dvířka kotle a lopatkou z kufru na nosiči přihodíš pár kvalitních černých uhlů...ručička se blíží pomalu ale jistě do červeného pole...vyšvihneš se do vyhřátého sedla a otočíš vyhřátou rukojetí ventilu a válce z prudka zaberou...onice zazvoní, kolo se protočí náporem síly a vyrážíš jako pověstný škodovácký šíp po zadním ku předu ..svistot ojnic ženoucích zadní kolo...z každé strany jedna...nohavice kalhot do zvonu se pochopitelně k těmto svérázným vyjížďkám nedoporučují...letíš z větrem o závod ale žádný řev...jen tichý svist...obláčky páry za tebou a šmouha vonného dýmu..ptáčky kolem slyšíš zpívat a nadto, parní motocykl by byl vhodný hlavně pro nás, milovníky dobré kávy a cigárka, neboť by nám poskytoval dostatek času při zastávkách na přikládání do kotle...ovšem na benzinku by se s takovým rožhaveným strojem pochopitelně nemohlo...to ne..musela by se místo nich vybudovat síť nějakých příjemných výtopen...ale v nouzi se vlastně ani nemůžeš ocitnout...byla by to zvláště velmi výhodná motorka pro cestovatele,vyjma pustin někde pod Himajájem a Sahary, vždycky nějaké to dřevo pod kotel najdeš a v nejhorším můžeš topit velblodím trusem a sledovat tak karavaní stezku do nejbližší oázy...doplnit vodu v kotli, úmýt si ruce od sazí a pokračovat dál, směrem na Dakar...tak milé motorkářské děti a vnoučci, pohádka skončila...umýt, vyčůrat a spát a dobrou noc vám přeje strejda Wilda.