Ficht tour 2020

Tak jako každy rok i letos jsme se zúčastnili každoroční čtyřdenní akce na českých padesátkách. Letos nás jelo tuším 11 a cílem byla Dalešická přehrada nedaleko Třebíče. Vyrazili jsme tradičně z Mercie a dodávové vozidlo řídil možná příští fichtlař, protože po akci byl natěšený, jak ho do příštího roku udělá.  A protože jsme někde zašantročil poznámky z akce a píšu to po dlouhé době bude to takov stručnější, jsem už pán kapku za zenitem a už si taky všechno nepamatuju. Vyjeli jsme směr Nové Město, kde jsme navštívili Tatra Muzeum, kde jsou nejen auta , ale i motorky a vše dobové. Bez jedinéhoo problému jsme dorazili do kempu u přehrady,kde jsme měli zamluvený chatky. Vyrazili jsme na obhlídku kempu a také okamžitě narazili soudeček a začli roztápět gril. Letos měli obzvláště velký úspěch králičkovy hranolky, což byla grilovaná mrkev. No mezi náma není to špatný, ale maso je maso. Oboje nám chutnalo a protože počasí se začalo kazit a předpověď na druhý den hlásila déšť minimálně na dopoledne plánovali jsme náhradní program. Ráno opravdu pršelo a tak jsme ráno všichni naskákali do dodávky a vyrazili do blízkého městečka na /jméno si nemohu vzpomenout/, kde je krásné hasičské muzeum. Nejdříve nás teda paní nechtěla pustit, že je zavřeno, ale když viděla ty mladý vlčáky, jak škemrají, tak nás nakonec pustila. Po prohlídce jsme jen přeběhli nádvoří zámku, kde expozice je a vklouzli jsme do středověce pojaté restaurace na obídek. Poté jsme se vrátili do kempu a když se odpoledne vyčasilo udělali jsme si vyjíýďku do okolí přehrady s terénní vložkou na vyhlídku nad přehradou. Večer byl opět věnován pokecu, pivku a grilování. Do blízké chatky navečer přijela skupina mongolů i s mongolkama a některé byli opravdu hezky a tak jsme vyrovali Vojtu jako známého kance, aby je nechal na pokoji a nevyvolal mezinárodní konflikt. Neradi bychom měli na krku mongolské mačety. Slíbil to a dodržel. Sobotní program byl dán předem, protože jsme měl naplánovanou návštěvu Postřižinského pivovaru proslaveném známým filmem s Magdou Vašáryovou. Na místo jsme se dopravil dodávkou, protože to bylo spojeno s ochutnávkou. Ochutnávali jsme vydatně a někteří ještě vydatněji, takže po prohlídce pivovaru a přesunu do přístavu, kde jsme čekali na loď, která nás povozí po přehradě, někteří spali jak miminka. Loď přijela a opilci pokračovali v doplňování alkoholu lahváčem gambáč deset, což podle mě po dobrém točeném pivečku z pivovaru může pít jen barbar. Nalodili jsme se a kochali okolím přehrady. Náš nejvíc ukecaný člen grupy Vojta se dal do řeči s kapitánem a dopadlo to tak, že ukecal kapitána, aby nám pújčil loď na kormidlování. Postupně jsme se vystřídali u kormidla a nutno říci, že to je zářitek moc pěkný a budem si to pamatovat. Po asi 2 hodinách plavby jsme vystoupili u kempu a my, co jsme jen ochutnávali a nenalejvali se pivem, jsme osedlali své oře a vyrazili na vyjížďku k blízké atomové elektrárně  a také pro dodávku zaparkovanou v přístavišti. Po cestě zpět jsme zastavili na večeři v příjemné vesnické restauraci. Večer jsme dopili soudek a protože nám tam moc nezbylo museli jsme hladinu doplnit místním pivkem v kempu, tuším, že to byl ježek 11. Večer tak proběhl tradičně a tak jsme ráno sbalili a vyrazili na těch našich pekelných strojích k domovu. Celkově jsme najeli cca 500km a to téměř bez závad. Výměna dvou lanek a jedno čištění kohoutu na 11 strojích, to fakt nic není. Už teď se těšíme na příšti ročník. Byly i hlasy, že by jsme to mohli o den prodloužit. Za mě 100 procentní souhlas.