Fichtl tour 2018

FICHTL TOUR 2018 aneb jak jsme dobili HARACHOV

               Tradiční cesta pinďourů byla letos opředena tajemstvím, protože do posledních dní většina osazenstva nevěděla, kam se to vlastně vyrazí. Každý den tandem Ondra a Míra posílali indicie, dle kterých se mělo zjistit cílové místo letošní tour. Někteří nedočkavci/jako já/ jsme namachrovaně hodili tip a tím byli vyřazeni ze hry o lahvinku rumu, kterou nakonec za správnou odpověď vyhrál Bártík. A jaká, že byla ta správná odpověd? No přece HARACHOV vy tupci.

Ve čtvrtek 31.5.2018 úderem půl deváté bylo připravených 11 vodičů se svými silnými stroji v tradičním místě startu- Mercii. Jeden stroj netrpělivě čekal na svou příležitost v útrobách doprovodného vozidla Renault,  které na cestu jako vždy zapůjčil Fanda /děkujeme/ a druhý si vezl ve svém vozítku Dibla, který si po operaci kolínka ještě netroufl jet celou cestu do Harachova. Na cestu nás vybavi Pavlík krásnýma tričkama a nášivkami /taky dík/Po zakouření klempírny průletem studených dvoutaktů jsme vyrazili směr Hradec Králové. Po cestě jsme ztratili Wilíka se sajdou, který se snažil ušetřit benzín tak, že ho nepustil do karbce a sajdě se to nějak nelíbilo a že teda na vzduch nepojede. Viděli jsme ho až v Harachově v kempu,kde přijel těsně před námi. A ještě jednoho pozorovatele jsme vzali s sebou a to našeho loňského řidiče Láďu z HK, který letos nemohl jet celé 4 dny a tak ho za volantem nahradil Švejček. První zastávka byla v místě legendární bitvy u Hradce Králové tuším v roce 1688,kde jsme zastavili u památníku a pak se vydali na cestu k přehradě Les Království, která je malá , ale moc pěkná a pak dále kolem hradu Pecka na Zvičinu, odkud je nádherný výhled na Krkonoše a taky první stoupací prověrka našich strojů. Odtud jsme pak zamířili do Loukova, kde má pan Bujárek / bývalý motozávodník/ veterán muzeum a kde jsme se také mohli podívat na krásný stroj Jawa 500 Rotax, na kterém tam přijel pan…………… To je kontrolní otázka i když to vypadá, že jsem to zapomněl. Poté jsme se již vydali do cíle dnešního dne – kempu Jiskra v Harachově. Po příjezdu k recepci mě upadli stupačky na mém Mustoši, ale pan správce nám půjčil klíče od dílny, ať si to zavaříme. Po demontáži jsme se divili, že to tolik let vydrželo, jak to ty drotáry a pastičkary zavařili. Asi to dělal učeň prvního ročníku, který nakonec asi propadl. Ubytovali jsme se v super chatkách s vlastní sociálkou, co se v kempech moc nevidí, hodili koupačku v místním rybníčku, kde byla voda super a samo se věnovali údržbě strojů a likvidaci soudku místního pivka František, které nám Ondrův známý zajistil a taky společně s kamarádem pomohl likvidovat. Do toho taky trochu ředidla ve formě rumu special a slivovičky a večer utíká, že než se naděješ je noc  a spíš a nebo padáš do keřů. Mimochodem dělají tam nějaké prázdnější sudy, protože první večer nepřežil. Dnešní závady: Wilíkovo několikeré čištění karbece a Martin dojel na náhradním pinckovi, který se na jízdu těšil v dodávce, až se dočkal, no taky ucpaný přívod paliva. Benzín prostě nyní stojí za h….., hlavně že máme samé euronormy. Upadlý stupačky nemůžem počítat za závadu na cestě, protože vydržely až do kempu a tak nezdržovaly.

Druhý den začal netradičně ranní pěší tůrou na asi 3km vzdálené Mumlavské vodopády, což bylo asi dobře, protože někteří by asi nemohli podstoupit ranní dech.zkoušku. Procházka super vodopády nádherný, voda prý dost osvěžující, ale nemusím mít všechno a po návratu do Harachova jsme zašli na obýdek do místního minipivovaru a sklárny, kde nás už čekala odpolední exkurze do místní sklárny, kde dělají hlavně servírovací sklo, ale i jiné věci, což bylo vidět v muzeu skla, které je vedle. Konstatovali jsme, že bychom tam dělat nechtěli, hrozný vedro. Po návratu ze skláren jsme nasedli konečně na své stroje a vyrazili do Muzea socialistických vozidel ve Velkých Hamrech, kde je opravdu spoustu krásných strojů a zvláště my starší jsme v mnohých jezdili a tak jsme i nějakou tu slzičku zamačkli, kdepak, že ty naše stroje jsou. Při odchodu z muzea jsem zjistil, že jsem pěkný kokot, protože při pohledu na mračna a převlíkajícího se Pavla do nemoků, jsem zjistil, že mám sebou sice nemoky ve svém pověstném kufru na mustoši, ale klíče od něho na věšáku v chatě. No nic Karle, rychle do sedla a třeba tomu ujedem. Neujeli, lilo jako kráva a nevím jestli na tom byli hůř kluci co jeli jen v kraťasech a tričku, nebo já v bundě a kalhotech. No asi to je jedno, všichni jsme byli mokrý durch, jen jsem měl víc věcí na sušení. Po převlínutí šel na řadu druhý František a celý se klepal, jestli nedopadne jako jeho kamarád včera a neumře. Vydržel, ale jen o fous a to nám přijeli ještě pomoct rejžáci z Mercie. Cesta zmohla nějak Wilíka, který upadl vyčerpáním na postel jak byl a celý večer jsme ho neviděli, nějak stárne ani ohňová šou jako vloni nebyla. Dnes bez závad.

Sobota ráno a my jedem udělat nějakou skupinovou fotku k mamutímu můstku. K naší skupině se ještě připojil Jirka z KH a Lubošek, který zaparkoval svoji rejži a jel autem se Švejčkem, aby nám nedělal ostudu.  Při pohledu nahoru je mě lehce zle při pomyšlení, že bych jen koukal obráceným směrem. Spustit se dolů na lyžích a skočit může jen totální magor, ale obdivuju je. No zabít se můžu i jinak a nemusím šplhat tak vysoko. Odtud jsme prokličkovali městečkem plným penzionů ke stromu Botovníku s nápisem HARACHOV ve stylu Hollywoodu. No a pak vyrážíme na cestu přes Frýdlant do Bílého Potoku do Jizerskohorského technického muzea, což je bývalá textilka, kde dneska dělají nějaké odborné nástrojařské a motorářské prácea  při tom tam mají pěkné muzeum zaměřené na textilní stroje, letecké motory, ale i několik motorek včetně sajdy, na které jezdil Arazim v četníkách. Průvodce vykládal poutavě a také jeho synek nás zasvětil do tajů lítání s trenažérem stíhačky, které jsme si mnozí vyzkoušeli. Dost jsme se zdrželi, ale snad ještě více v blízké hospodě, kde jsme se stavili na oběd. Jídlo měli dobré, obsluha pěkná, ale dodací lhůty jídla poněkud delší a tak jsme se dohodli, že plánované dobytí Ještědu a srazu pincků necháme na příští rok, protože by jsme to asi do tmy měli co stihnout a tak jsme se domluvili, že se podíváme na obří sud/restaurace/ v Lázních Libverda, kde dáme kávu a pak okruhem přes Polsko se vrátíme do Harachova.  A tak jsme udělali a vrátili se po pěkné projížďce zpět do kempu. Zastávili jsme se ještě na přehradě Souš. Po cestě jsem zjistil příčinu rachtání mého stroje v některých otáčkách, což byly vyžvejkané čepy na rozetě a tak když máme tu svářečku v kempu, tak to po příjezdu spravíme i když domů by to určitě vydrželo. Rachtalo to už asi i vloni. Při příjezdu do kempu nás čekal Fanda s Jirkou z jedlí, kteří se stavili na tom srazu pincků, prý moc pěkný. Vymontoval jsem rozetu a než jsme to se Švejčem svařili zmizelo nejen pivo ze včerejška, ale i osazenstvo, což jsme přisuzovali návštěvě nějaké knajpy, ale hoši překvapili a rozhodli se vyšplhat na mamuťák, blázni. A protože tady nějak málo plněj soudky, sešli jsme se v hospodě Praha, kde jsme popili nějaké to pivko a šli spát, alespoň někteří, někdo ještě šel pařit dál. Už s náma nejel Wilík, protože ráno odjel domů, že má práci.

Neděle je jako vždy den odjezdový a bohužel poslední. Ráno jsme pobalili a vyrazili směrem k domovu. Pincky jeli jako z praku a tak jsem dostal nápad, že by jsme přístí rok vyrazili ještě s hengrem a vždy stroje do kopce vyvezli a dolů a po rovině by pak jeli na nich. No asi to nevyjde, ale bylo by to rychlejší, ty kopce jim moc nejdou. Ale takhle je zase větší sranda. Upalovali jsme až k nějaké zmrzce, kde jsme se setkali s Křovákem jedoucím s rodinou z dovolené. Svět je malej a to jsme ještě nevěděli, že kluci z jedlí, kteří ráno vyrazili sami zase potkali Martina z Mělníka s Olčou. To jsou věci. Než jsme se nadáli, byli jsme v Hradci, kde jsme vyložili Švejčka doma a pak upalovali k domovu. O půl druhý jsem byl doma, ale když na tom pincku člověk jede sám, protože jsem se v Pcích odpojil, tak se mu zdá, že to jelo nějak pomalu. V bandě to jede pěkně, lidé čumí a mávají, když jede člověk sám, tak na něho koukají jako na strejce, co jede z ryb.  

Letos jsme najeli asi 400-450km, což je míň než vloni, ale zase ve větších kopcích.  Parta byla super /shnilé ovoce už odpadlo/ a viděli jsme spoustu zajímavostí a krásných míst. Takže chlapci dík a zase příště a asi na tom Ještědu.