Jak jsem navštívil svého psacího mistra...

Minulého pátku, 22.4. neboli dubna, bylo krásně a já se rozhodl trošku si zkrátit pracovní dobu, neb jsem stejně šel i v sobotu a to bylo pak naštěstí ošklivo, ale já ten pátek měl štěstí, bylo nádherně...a já vzal Zdeňu na projížďku a broukal jsem si směrem na Lipnici nad Sázavou, navštívili jsme hrad a pak mnou stále do té doby ještě nespatřený druhý pomník Jaroslava Hašků...který do našeho kraje vnesl lásku k literatůře a k pivu... a já to po něm zdědil a jsem za to rád...a kolikrát už jsem v jeho stopách se nesl od Okrouhlického nádraží k Lipnici...jak jsem blahořečil osudu, že na motorce...snad tisíckrát absolvoval jsem tu cestu...stále s tím stejně slastným pocitem dorazu k chaloupce pod Lipnický hrad...a opět bych mohl sednou do čehokoliv...nebo snad na cokoliv...či snad dokonce ve chvíli nejvyšší nouze a nejvyššího splynutí s mistrovým odkazem...pěšky bych to šel!! jako toho času on...využívaje na plno té možnosti, stejně jako mistr Hašek...dát si po té štrece v místní krčmě na ovlažení vyschlých rtů alespoň tři kousky...ó bože jak nádherně lze procítit v duši odkaz předků...chce-li jim člověk naslouchat...a já na Lipnici ten pátek dorazil...se svou Zdenčou, z Brodu, tak jako Jára Hašků se svou Šurou...když se vracel z návštěvy Brosdkých přátel a dal jsem si alespoň v krčmě u Hašků dva krajové Bernardy, byť bez alka...postál jsem zadumaně u mistrova pomníku...pak procítil Lipnickou historii z dat na náhrobcích starého hřbitůvku...a pak jsme se vydali dál...krásným krajem naší Vysočiny...ve stopách letních Melechovských vyjížděk až k Ledči nad Sázavou a pak zpět k nám, na Brodsko...do kraje Karla Havlíčka...