K obrázku...

Přišlo mi přátelé, že je to tak trošku výstižné...trošku recesistické...jen tak se pijánko projet...ale šáhněme si do svědomí...nějak nás v klubu lákají sólovky a na sajdě aby někoho pohledal a i skalní sajdista Přemek z Hradce, dojel tuhle na krásném sóle... nicméně...jak říkával náš již zesnulý prezidet pan Havel, nicméně já věřím, že se to zlepší...a jak říkají výstižně Cimrmani, nemusí hned pršet...stačí když kape...a nejvíce by mělo nakapat o té naší zahajawačce...tedy sebekriticky za sebe říkám po chlapsku, kdo nejede na sajdě, je...je...no je skrátka sólo, no...hlavně že jede, že pojede a ani nevím jak se to vyvinulo s tím Klokočovem...no kdyby ne, klubovna je jako z cukru...a vůbec...kdyby nechcalo, musím takhle vulgárně říci, sedl bych na svého modráska a jel na Lipnici...k hradu a domku Haškově... jo a ten George je pravým příznivcem...když už tu vzpomínám klasika spisovatelství a kdyby žil Švejk dnes, určitě by jezdil na motorce se sajdou a ty moderní stroje utržený od reality naší generace by ho vůbec nebraly...jeden takový jeho předobraz u nás kdesi bydli, v kterési vísce kolem Brodu a to by jsme pánové před ním měli smeknout...je to už důchodce...nějaký pan Pecha...muž zemitého drsného ražení Kristova stavu a on, nemaje jiného prostředku dopravního, jezdí na své sajdě zima nezima, sůl nesůl...sedne a jede za denním chlebem...tak já vím, nouze naučila Dalibora housti a jistě by každý z nás se zachoval stejně, ale ta jeho srdcařská umanutost trvá už mraky let a já bych si už davno koupil nějaké prastaré auto, jenž má střechu a čtyři kola a čtyři dveře...nebo dvě alespoň...a když už jsme u toho, já bych si nejraději kopil tohle krásné auto...zkusím obrázek a když ne, tak fotogalerie, jenže...jenže ty už v mototechně dávno vyprodali a kousky co jsou k mání, jsou buď k nezaplacení a nebo k zešílení, když spatříme, co na nich ten strašlivý zločinec a vrah...zub času...možná bych měl napsat Zub času, protože to je náš protivník z nejzavilejších a všichni si jistě náramně dobře vybavíte, čím vším vám již ten belzebub ublížil, spáchal... no ale hlavy vzhůru a posilněme se bojem, bojem s tím blbým zoubečkem, jsme jako toreadóři...zatím se nám mistrně daří unikat jeho ostrým a nebezpečným rohům...máváme s ironickým úsměvem rudou plachetkou...aréna řve...krásné ženy šílí vzrušením a jejich sedátka v tribunách vlhnou...bože...že já nešel na faráře... teda přátele, na brzké setkání na silnici v jedné stopě se těší Wilda a zkusím ten obrázek, zdar.