Letošní velká okružní jízda

Motocestování 2012
 Po předchozích dvou ročnících expedic na Ukrajinu byla v plánu již třetí expedice na UK, která nás měla dostat ještě o kus dál, co se týče vzdálenosti od našich domovů. Čím se čas odjezdu blížil, tím víc bylo jasno, že to letos nevyjde, protože bez problémů bych mohl jet jen já a Pavel a tak jsme nakonec navrhli náhradní variantu a to cestu kolem republiky resp. východní polovinu s výpravami do Polska, Slovenska, Maďarska a Rakouska. Účelem bylo umožnit všem členům, aby se mohli dle svých možností zůčastnit výpravy a to tak, že nás někde dojedou, nebo nás někde opustí, jak jim čas a povinnosti dovolí.
Účatníci zájezdu:
Karel - Jawa 350/634
Pavel - Suzuki 800 Volusie
Fanda - Honda 600 Shadow
Křovák - BMW 1150 R
Tomáš - Honda 1500 Valkirie
Jindra - Jawa 350/640
Wilík - Honda CX 500
1. den    pátek -  Nasavrky - Vidnava
V pátek dne 29.6.2012 ve 12.30 hod. jsme se sešli na BČS v Nasavrkách odkud jsme vyrazili na Chrudim, kde se k nám přidal Fanda /Wilík zatím ještě pracoval/ Jeli jsme přes Choceň, Žamberk a dál směrem na Šumperk. Po cestě jsme se zastavili v Horní Hedeči, kde jsme /nekteří/ vylezli na rozhlednu, odkud byl nádherný výhled do krajiny až na Praděd a pak v Horní Branné, kde jsme na náměstí ochutnali v cukrárně zmrzlinu a zákusky/opravdu, nedělám si srandu-je to zdokumentovaný/.Cesta nádherným krajem ubíhala a my ve vidině téměř deseti dní, kdy máme absolutní volnost, na které jsme se těšili celý rok, jsme se kochali krajinou a vrněním našich motorů. Zde nevede žádná dálnice a cesty nejsou přeplněné auty a kamiony a tak jsme si mohli vychutnat 0 kochací jízdu až do Vidnavy, což byl cíl dnešní cesty. Protože odtud Fanda pochází a má zde svoji sestru, měli jsme zde zajištěno prvotřídní zázemí ve formě
 ubytování v domě na náměstí a super stravování u Vlastíka, za což ještě jednou dodatečně děkujeme. Při vybalování si Pavel myslel, že potratil svoji el. cigaretu, byl značně rozladěn a tak jsme šli shánět novou. Tu jsme nakonec nesehnali, ale vše se v dobré obrátilo. Pavel jí našel. Po návratu k Vlastíkovi jsme se nehorázně nacpali masíčkem se zeleninou a tak jsme to museli zapít Svijany, které pan domácí také pro nás přivezl a točil ze soudečku. Prostě bomba. Pavel měl dnes kritický den, protože stále něco hledal, po cigaretě pak ještě foťák, ale také našel. Uklidili jsme motorky a šli se ubytovat do domu na náměstí, kde nám dal Vlastík k dispozici volný byt. Po cestě jsme se stavili v místní osvěžovně, kde se i hrálo a tak není divu, že při cestě  od pana domácího nás vtáhla magická síla restauračky ještě na jedno,dvě,tři... před spaním a pan majitel nás ještě uctil místní medovi
 nou. Spát jsme šli skoro ve dvě ráno. Počasí nám přálo a dle předpovědi i přáti bude, proto se můžeme těšit na zítřejší den.
2. den  sobota - Vidnava
Vidnava je staré město těsně u polských hranic a je zde vidět jak polský, tak i německý vliv. Dříve to mohlo být honosné městečko, dnes je to podobné, jako všechna města v pohraničí. Pan domácí pro nás dnes přichystal program takový, že motorky ani nevytáhnem, zato nás bude vozit auty jak medvědy a tak si můžem dopřát i nějaké ty pochutiny, které za volant a řiditka nepatří. Vyjeli jsme po vydatné snídani do polského města Otmuchowie, kde se koná slavnost květin. Celé město, hrad i podhradí žije výstavou květin, jejím prodejem a v podstatě vším, co patří k pořádné slavnosti. V podhradí se prodávalo vše, co souvisí s rostlinami, stromky a vším zeleným, na historickém hradě byly expozice řezaných kytek suprově aranžovaných, bonsaí, porcelánu, keramiky a třeba i zdobnými kamínky a jinými ozdobami. V ulicích měst bylo množství stánků se vším možným, ale ne jako u nás s hadrama vietnamců. S
 uper byly stánky s klobásama,masem a sýry, kde člověk slinil jak Pavlovův pes. Co nás překvapilo bylo to, že zde nikdo nechtěl žádné vstupné ani parkovné, to být u nás, tak zaplatiš jak za parkování, tak za vstup do každého prostoru. Zde nemusejí u žrádla mlaskat, stačí jim, co utrží za to co si chceš koupit.
Po návratu jsme se šli vykoupat do místního koupaliště, které mě trochu připomělo chrudimské koupaliště před rekonstrukcí. Na tak malé městečko super. Zpátky jsme šli kolem místní atrakce, což jsou bludné kameny, které se sem měli dostat v pravěku s tajícími ledovci. Zajímavé. Méně zajímavé, ale o to realističtější je cikánské ghéto na okraji města, hrůza jako všude, ale zde se o ně stará nějaký cizák, byl slyšet i kultivovaný zpěv. Stejně je to zbytečná práce, ale nutno konstatovat, že místní indiáni vypadali slušnější, alespoň zdravili. Po opětovných hodech pana domácího jsme šli navštívit místní hospůdku Modrý jelen, kde jsme doplnili tekutiny rychle ubývající při celodenním horku a protože to bylo asi málo, při cestě na náměstí, kde jsme spinkali jsme se stavili ještě v restauračce na náměstí, která byla řecká/ je zde komunita/ nejen podle názvu Jannis, ale i podle řeckých
  písní, které se neustále tlačily z repráků a po chvíli ničili nejen naše uši, ale hlavně rockerské uši Pavla, který po nějakém čase dal servírce na výběr, že buď vytrhne po vzoru Kelišky  repráky ze zdi nebo tam dá jiný cédečko. Volila postup č. 2 a tak jsme nepřišli o uši. Seděla zde pěkná místní děvčata, po kterých mladší osazenstvo naší tlupy pokukovali, ale zvláště u jedné bylo vidět, že zná víc ptáků než hajnej v lese a tak jsme šli svorně spát. Zdejší pivo bylo asi dost močopudné, protože Křovák nevydržel stát frontu na WC a musel to pustit z patra ven oknem. Naštěstí na zem dopadlo jenom to, co mělo.
3. den neděle - Vidnava-okolí-Polsko
     Ráno vstávame poměrně brzo kolem 8, dávame hygošku a jdem na snídaní/opět královskou-všichni jsme mysleli, že na dovče zhubnem/ Vlastík nastartoval svoji čtyřkolku a jal se nás provázet za poznáním. První zastávka je v jeskyni na Špičáku. U pokladny se uvedene tak, že pod Vlastíkem praská stolek, o který se opřel /špatná práce truhláře/ Sličná slečna průvodkyně nás provází jeskyní, kterou obývali již ve středověku utečenci a voj. zběhové a je jedinou přístupnou jeskyní , která má srdcové chodby. /těžko to lze popsat, koukni na fotky/. Je zde i ráj netopýrů a jeden si nás i prohlédl. Velice zajímavá prohlídka, opravdu to stojí za to. Na parkovišti nějaký hajzlík ukradl Jindrovi z motorky ČS vlaječku. Aby mu ruce upadly. Dále jsme pokračovali do Lázní Jeseník, kde jsme navštívili lázně pana Prizznice/nepamatuji se jak se to píše, je to hrozný. Prostě ten pán musel být sadista nebo
 masochista, protože léčit někoho tak příšerně studenou vodou je sadismus, ale prý to pomáhá a tak jsme to také vyzkoušeli v různých volně přístupných bazéncích v parku. Je to fakt pohoda i když hodně ledová. Vyzkoušeli jsme máchat si nohy, ruce a ti odvážnější, jako Tomáš i celého člověka i když potom byl rudej jak spařený čuník. Vodá má prý asi 5 st. nebo nevím kolik, ale dáš nohu do vody a máš jí do pěsti. Odtud jsme jeli na oběd do Lázní Lipová, kde jsem při obědě  uslyšel povědomý zvuk a oknem zahlédl modrý přízrak-Hondu CX500, kterou sedlá Wilík, a který nás měl dnes dojet. Měl za úkol nás zavolat až bude na Ramzové, ale jako vždy přijel z druhé strany než jsme čekali. Po chíli jsme ho telefonicky navedli a sešli se s ním na benzínce. Po chvíli se nám zase ztratil a skončil zase na Ramzové. Toho dne tam byl celkem třikrát. Radili jsme mu, že až se bude někde mluvit o Ramzové,
 že se může chlubit, že tam byl už třikrát, nikdo přece nemusí vědět, že to bylo v jednom dni, že. Jeli jsme se podívat do vyhlášeného místního lesního baru, kde je samoobsluha, nikdo zde nevybírá peníze a můžeš si dát na co máš chuť a peníze hodíš do kasičky, popř. si i rozměníš. Kupodivu to prý už delší dobu funguje. Je pravda, že jsou zde nejlevnější superhyper marketové věci, ale když vylezeš ten příšernej kopec nahoru, máš takovou žízeň, že bys vypil i kozám pití. Asi proto to zde nevyplenili zatím místní indiáni. I sběrna surovin je hodně daleko. Dokonce byly i v udírně klobásy a makrely. V Čechách obdivuhodné.  Po slezení kopce dolu jsme se vydali k severním sousedům podívat se na Otmuchovská jezera. Počasí se začalo horšit a silný vítr dával najevo, že příjde pořádná bouřka. Naštěstí jsme stihli dojet na benzinku, kde jsme chtěli utratit poslední zloté za benzín, který
  je jako skoro všude levnější než u nás a tak jsme nezmokli. To chudák Vlastík s Alou promokli na kost, protože chtěli pro nás sehnat chléb náš vezdejší a tak pro dobrotu na žebrotu se mohli celí vyždímat. Pozitivum dne-připojil se k nám Wilda-je nás 7. Večer žádné ponocování. Dotankujem tekutiny a brzo na kutě, ráno chceme brzo vyrazit, čeká nás nejdelší a nejnudnější etapa, cesta vesměs po dálnici na Slovensko do Velkého Meděru, kde máme zajištěno ubytování.
4. den-pondělí -Vidnava-Velký Meděr.
Ráno vstáváme ještě dřív, než jsme si řekli, balíme, jdem na poslední snídani k našemu skvělému hostiteli, loučíme se a vyrážíme směr Olomouc. Kontaktní místo - Globus v Olomouci, kde doplníme potřebné věci a razíme po dálnici na Brno, Bratislava a Meděr. Proti svému přesvědčení jsem se rozhodl, že zde zakoupím žiletky a jak to na dovče nedělám oholím se, protože bych při vedru, které nás čeká měl po oholení hubu bílou jak pako. Jako vždy se první ztrácí Wilík, známý to dálniční jezdec, který všude brzdí, ale jen uvidí rovnou přímou silnici, nevidí značení, křižovatky ani spolujedoucí a valí ho stále rovně, až si sám uvědomí, že je jinde, než měl být. Ale my ho známe a nezlobíme se na něj. SMS jsem v Prostějově nas proto ani nepřekvapila. Skupinu držím už jen já, Jindra a Pavel, ostatní letějí napřed. Co to vidí oko naše. U krajnice stojí Fanda se svojí Hondou a čeká. Na co
  asi? No přece na benzín. Nemá chlapec nemá v nádrži ani kapku. Že by si nenatankoval? Nedával včera pozor, když zkušenější říkali, že mezi Brnem a Bratislavou není benzínek. Ještě, že Tomáš jezdí rád zbytečně a tak mu ani nevadilo/haha/že si trasu mezi Brnem a Bratislavou dá skoro celou ještě jednou. Alespoň má doma nový kanyst, který zakoupil, aby trosečníka zachránil. Ještě, že má silný stroj. Nakonec jsme všichni šťastně dojeli do Meděru a následující dny si mohli oba dobírat.Jinak naše těla i stroje přežili tu nudnou cestu po dálnici bez úhony. Rychlé vybalení věci na pokoje a hurá do osvěžovny, kterou jsme měli asi 300m od domku.Zážitky dnešního dne a různé vtípky nás zaměstnali poměrně dlouho a tak jsme se kapku zdrželi. Dali jsme i družbu se zdejší majitelkou hospůdky, která to však odnesla nejvíc a prý ji nebylo ráno právě do skoku. Spali jsme jak broučci pana Karafiáta.
 
5. den- úterý Velký Meděr - Gabčíkovo
Ráno se probouzíme všichni sami, jenom Jindra s klíštětem. Návštěva místní ordinace a ošetření nás chvíli zdržela, ale máme času dost. Dnes jedem na Gabčíkovo. Tušil jsem, že je to velký, ale skutečnost mě překvapila. Máme štěstí, protože právě přijíždějí do zdimadla dvě velké lodě, které se v komoře zvednou asi o 26m a vyplují dál na jezero. Fakt pěkná podívaná. Dnes je hic až 38 st. hrůza, jedem proti všem pravidlům jízdy na motce jen v kraťasech a tričku, víc se nedá. I tak je hic na umdlení a tak to balíme a jedem zpět do Meděru, vyválet se do termálů/je zde i studený bazén/ Všem se tu líbí. Tomáš dostává nápad, koupit maso a udělat si sami baštu. Neprotestujem a díky Tomášovu kuchařskému umění za vydatné pomoci Jindry se královsky nacpáváme kuřecím a vepřovým stejkem. Byl okamžitě zvolen kuchařem výpravy. Po jídle se válime jak vyvržený vorvani v bazénu. Taky jsme vyzkou
 šeli skluzavku a tobogán. Při poobědovém rozjímání padla Wildova hláška dne: „To je ráj bez těch bab, to je boží klid.Po návratu nás Tomáš vyhnal na pivo, aby měl klid na vaření / to jsme museli poslechnout/ a po návratu nás čekala božská mana. Večer asi jen 2 pivka a spát, ráno brzo vyrážíme.
6. den středa - Velký Meděr - Gyor
Ráno vstáváme o 6 a prší, půl hoďky ještě spočnem a je krásně. Dáváme snídani a jedem do maďar. Na plánu je prohlídka města. Prý je tam pěkné historické centrum. Po chvíli popojíždění nacházíme místo na zaparkování i když není přesně podle pravidel, jen podle možností. Doufáme že maďaři nemají botičky na motorky. Vyrážíme do historického centra. Toto je chráněno proti vjezdu neoprávněných ze země vyjížděcími sloupky od  kterých mají klíče jen ti, co zde mohou být. Dobrý nápad. Navštívili jsme nádherný kostel a prošli celé historické centrum. Škoda, že se zde nedomluvíte absolutně s nikým. Nápisy jsou tak hrozný, že než je dočtete na konec zapomenete začátek. To není řeč, to je krční choroba. Srovnatelný to je snad jen s rozsypaným čínským čajem. Nejen centrum bylo pěkné, ale jak ´jsme se shodli i maďarky jsou zajímavý. Jsme si ale vědomi, že ony zajímají nás, ale ne my
 je a proto jdem zpět k motorkám a po okružní jízdě maďarskem se vracíme na slovač a jdem opět na bazén. Večerní knedlo, zelo, plněný bůček bylo bohaprosté obžerství. Bohužel zítra nás opustí Jindra, kterému se asi stejská po bábičce a Tomáš, který jede na kámošovy padesátiny. Jsme bez kuchaře, máme možnost něco shodit.
7. den - čtvrtek  Velký Meděr - Bítov/ přes Rakousko/
Ráno vstáváme v pět. Chceme jet alespoň chvíli v normální teplotě vzduchu. Balíme a v 6 vyrážíme. Jindra vyráží směr Pieˇšťany, kde potřebuje něco zařídit a pak jede domů. Opustil náš náš nejstarší bard, kterému všichni závidíme energii a doufáme, že jako on budeme i my v jeho věku prohánět mašiny a koukat po holkách. Prý se mu naše letošní cesta líbila a tak doufáme, že nás poctí svou účastí a v příštích letech. V Břeclavi máme svačinovou zastávku , kde nás opouští i Tomáš. Dále pokračujem do Rakouska do městečka, jehož jméno jsem zapoměl, ale mohlo by být na fotkách, kde navštěvujeme krásné motomuzeum, kde je hodně Puchů / ne smradu, ale rakouských motorek PUCH/ a také BMW, nějaké jawky a skoro vše na co si vzpomeneš. Popojedeme o kus dál a jsme v autovým muzeu, kde je množství amerik, sporťáků věhlasných značek jako Ferrari, Maseratky aj. Oboje stojí za podívanou. Vstupné j
 e 6 euro, focení zdarma,  vzdálenost od hranic asi 40 km. Od muzea na Bítov už jedeme jen tří, Křovákovi se zastesklo po rodině /takhle dlouho bez dozoru ještě nebyl/ a Fanda prý přijede zítra do Mělníka. Přejíždíme hranice a vidíme okamžitě rozdíl, protože hned první barák je polorozpadlá rujna, což jsme v Rakousku neviděli. Jsme doma. Dojíždíme do Bítova, kde jsme letos již byli. Máme rezervovanou chatku, což je klika, protože jinak je kemp narvanej k prasnutí. Kde nejsou chatky jsou stany nebo auta. Ubytováváme se a koukáme na skupinku chlapců na kejvačkách, kteří přijeli do kempu a nemají kam se vrtnout. Poskytujeme jim azyl kolem naší chatky. Je to přece jawská omladina a tu musíme podporovat. Večer začíná divně. Po koupeli chcem jít na pivko, ale hospoda nepremává, nejde proud. Nejsme žádný blbci a vidíme, že naproti ve svahu, kde je vojenská zotavovna se svítí a kde jsou vojáci musí být i výče
 p. Jdem tam. Pivo mají, dokonce teče, ale obsluha hrozná. Nejsou asi zvyklý trochu se hnout a tak na jedno pivo čekáme snad hodinu. Naštěstí jsou elektrikáři borci a závadu opravují, pivo teče. Dokonce tu hraje i poměrně slušná kapela, radost posedět. Kozel jedenáct je dobrej a tak i dobře spíme.
 
8. den -  pátek - Bítov - Znojmo Lhotka u Mělníka.
   Ráno nemáme kam spěchat, času dost a proto pomalu balíme, čeká nás výlet do Znojma, kde je muzeum motorizmu v bývalé vodárně. Protože v místním krámku nebyl ani jeden rohlík, kupujem tatranku a po cestě svačíme-obědváme v Lesný u Znojma.Muzeum nacházíme hravě, je v krásném údolí u vody. Jdem na prohlídku. Jak se nám muzeum v Rakousku líbilo, tady jsme  v údivu. Je to soukr. muzeum, ale fantasticky naaranžované. Jsou zde nejen parní lokomobily a traktory, ale i stabiláky a samozřejmě auta a motorky české výroby doplněné množstvím dobových fotografií a předmětů a také figurín v odpovídajícím oblečení. Někdo si opravdu vyhrál. Pořádně si muzeum prohlížíme a jedeme dál směrem do Čech. V Brodě se odpojuje Wilda, který přebalí věci z Hondy na Jawku, do sajdy nacpe Zdenu a zítra přijede. Naopak se připojuje Drobek, který si vzal pořádnou motorku /350-639/ a v Církvici už čeká Fanda, který sp
 lnil to, že nás neopustí. V pohodovce dorážíme do Lhotky, kde je sraz Páviků a ač jej nemáme jsme vítání. Postavíme stany a jsme mokrý jak myši, protože je hic jak v tropech. Na radu místních sedáme na moto a chatovou cestou dorážíme na zdejší koupalko. Pohled na mě a Pavla jak jedeme oba na moji třindě  v plavkách slepený navzájem chlupama, oba po 100 kilech, musel být pro bohy. Jak medvědi v cirkuse, ale koupel byla osvěžující. Bylo zde už dost lidí a dalo se očekávat, že letošní účast bude hojná. Už tu byli i naši kamarádi od zelené jedle a tak jsme večer poseděli a pokecali, hlavně o naší cestě a jejich plánované Tour de prdele, kterou každoročně jezdí.
9. den - sobota - Lhotka u Mělníka
 Ráno vstáváme po 8 a koukáme na nové a nové stroje, které doráží do kempu. Přijíždí Standa a Zdendaa Petr. Wilík stále nejede, doufáme, že není na Ramzové. Slyšíme baf baf, typický zvuk šetřeného motoru Wilíkovy sajdy a už vidíme žlutého ďábla. Skoro už nemá kde postavit stan, co je zde lidí. Letos rekordní účast. Někdo jede na vyjížďku, my co máme tak zatarasený motorky, že je nejde ani vyndat se jdeme koupat, alespoň jsme nezmokli. Ve Lhotce vždy prší a ani letos není vyjímka. Nám to nevadí, nemoknem, jsme ve velkém stanu. Začaly soutěže a také vystoupení děvčat v stylu kankánu, velký odvaz a sranda, inspirováno Limonádovým Joe, zajímavé vystoupení. První kapela dobrá, čekáme  druhou, kterou má být známá Točílas, která se ale dnes netočí, jeden z muzikantů rodí a tak se nehraje. Jediný zádrhel na jinak super srazu. Někteří jdou spát a ani se nedožijou hambatiny. Pěkná striptérk
 a nám obrazně popřála dobrou noc a my s zítra probudíme do posledního dne naší výpravy.
10. den neděle - Lhotka u Mělníka - domů
Dědci ráno štrachají hodně brzo stejně jako roboti jdoucí ráno do Kolbenky. Standa už je pryč.Máme proto brzo zbaleno a po snídani vyrážíme k domovu. Po poledni jsme doma. Trochu smutní, že to už končí, ale plni dojmů a pohodových zážitků.
Závěrem:
Najeli jsme přibližně 1750  km. Kromě povoleného stojánku na BMW  a jedné svíčky na Jawce, neměly motorky žádný problém.  Nakoukli jsme do čtyřech států /Polsko,Slovensko,Maďarsko,Rakousko/ zažili jsme hodně srandy, poznali zajímavé věci i lidi a i když letošní cesta byla úplně jiná než  loňský a předloňský adrenalin na Ukrajině byla pohodová a to je důležité. Samozřejmě že se našly malé  problémy, ale to je přirozené a normální a hlavní je, že jsme byli všichni v pohodě, spokojeni a že víme, že spolu můžeme zase jet kdykoliv a kamkoliv. Naše sestava byla velice rozdílná, co se týče věku účastníků / od 30 do 65 let/ i motorek, ale jak je vidět, tak to není rozhodující. Důležitá je dobrá parta,dobrá nálada, dobré počasí a spolehlivé stroje, což jsme  letos měli. A tak přátelé příští rok určitě zase někde.