Melechovský okruh 2018

Druhá polovina srpna je již několik let ve znamení Melechovského okruhu, který pořádá Petr Soukup v Ledči nad Sázavou. Již druhý rok se zde sjedou nejen české motocykly, ale také východoněmecké MZety a Simsony. Vloni jsem tam byl sám a tak jsem doufal, že letos nás bude o něco víc a protože v neděli musím do práce domluvil jsem se se Zdendou a Martinem, že vyrazíme už v pátek po obědě a někde se trochu cournem. Ostatním se ve vedru nechtělo a tak prý přijedou večer. Před 14. hod. ke mě dorazil Zdenda s Martinem na svých třindách a společně s moji panelkou jsme vyrazili směr Čáslav a poté ke Zruči, kde je Vodní dům, který jsme ještě neviděli neb byl vždy zavřený. Prošli jsme naučnou stezku, koukli na rybičky a poté pomalu vyrazili do prostoru areálu naproti motokrosové trati v Ledči, kde se letošní sraz konal, protože stadion ve městě se opravuje. Po postavení stanu přijel Wilík se Zdenčou a po chvíli i Dibla s Péťou, všichni na sajdách. Dokonce Wilda sám postavil stan, což je věc nevídaná, Zdenču boleli zádička. Večer jsme trošku popili, pokecali a probrali letošní zážitky z cest. Ráno nás horké slunce vyhnalo ze stanů už kolem 7. hod., tak jsme posnídali a čekali na Jindříška, který dorazil s kamarádem. Pan Kraft přivezl dvě Jawky na kukačku, pan Kváč řetězy a svíčky a tak jsme měli možnost něco koupit a pokecat. Nevím jestli to velké horko nebo něco jiného způsobilo, že většina klubu se rozhodla, že soutěž nepojedou a tak jsem zbyl jen já s Martinem. Nezbývá nám nic jeného než se k někomu přifařit a doplnit tak někomu družstvo. V tom jsem zahlédl kluky, s kterýma jsem jel vloni. Jsou tři a tak jsme družstvo "Vítr ve vlasech" doplnili s Martinem. Vloni jsem byl s klukama třetí, tak snad nebudeme poslední i když o to nejde, jde o to se vyblbnout. 

Dostali jsme startovní číslo 11 a vyrýželi jsme na trať jako předposlední družstvo. Letos jich bylo trochu míň, asi stejné rozhodnutí jako naši dědci učinilo více lidí a radši se věnovali pitnému režimu. První zastávka na motokrosové trati pro nás nezačala moc dobře. V kopečku jsem do toho unaveného stroje nemohl dostat jedničku a tak jsem musel z motorky dolů a na dvojku to vytlačit na kopeček. Dost zdržení a připadal jsem si jak učedník, ale vážně tam nešla ani násilím. z kopce dolů už tam spadla a já dojel. Nakonec díky Martinovi, který jel dvě kola /jedno za vedoucího týmu, což pravidla dovolují/ a opravdu si nevedl špatně, jsme neměli ztrátu tak velkou.  Další zastávka byla jízda naslepo, která nám vcelku vyšla a následující test jsme dle pořadatele zmákli opravdu suprově. A jsme v Dolním městě, kde je tradičně tlačení motorky kolem autobusové zastávky, což je obávaná disciplína, která je náročná a možná i pár lidí odrazuje od soutěžení, nevím. Nakonec jsme udělali 11 koleček, což  nebylo tak špatný, protože nejlepší měli 13. Další  zastávka s testem byla pro nás už pohoda a odpočinek. Do cíle jsme dojeli bez problémú a zde nás čekala poslední disciplína a to jízda zručnosti. Letos však byla jiná, byla ve stylu filmu Slavnosti sněženek, kdy Hanzlík vezl polívku na Babettě. Každy dostal tři panáky plné vody na tácek a na Babettě šlapáním musel projet slalom a panáky nevylít. Musím říci, že jsme byli dobrý a všichni jsme projeli.  Pak se počítali výsledky a čas se krátil tombolou, kde všichni něco vyhráli, jen já ne.  Pak už jsme jen čekali jak naše družstvo dopadne. Začalo se od posledního 12. místa. No poslední nejsme, ani šestý, ani čtvrtý, hurá máme bednu. Nakonec jsme byli tak dobrý, že jsme vyhráli první místo s devitibodovým náskokem před druhým. To jsme nečekali ani ve snu. Všem děkuji. Po soutěži jsme bohužel museli vyrazit k domovu, v neděli jsem musel do práce. Po cestě nás ještě čekala objížďka, protože na Zbohově byla těžká nehoda a silnice byla uzavřená, tak jsme se ještě projeli přes Maleč. Nakonec bych chtěl za nás všechny poděkovat Petrovi Soukupovi za organizaci, vím, že to není jednoduchý a každýmu se nezavděčíš, tak snad příští rok se sejdem znova.