Po stopách Krále Šumavy

Právě se vracíme z příjemného výletu do kopců a kopečků naší milované Šumavy, který jsem avízoval a musím konstatovat, že výjezd to byl krásný a pohodový a že zcela naplnil naše přípravné představy.Počasí mám přálo po celou dobu výpravy, nepotili jsme se a ani nám nebyla zima...krása Šumavských kopců, lučin a lesů ležela u našich nohou...a kol...a všichni jsme to intenzivně prožívali,zřením beze slov...vnímali tu atmosféru ze sedel našich strojů, i při přiměřených pěších výletech, někdy i přímo centrem lesně pralesního porostu, že kdyby se objevili ti klůcí z ochrany přírody, jistě by byli daleko horší, než bývalé pohraniční hlídky za minulé republiky, ale prokázali jsme odbornou zdatnost agentů chodců a pronikli zpět do povolených území...Kempy prostorné a nepřelidněné, jídla a pití hojnost...příjemné večery u ohně s kytarami...nádherná rána nás, začínajících prostatiků, kdy potřeby učí tě sebou hýbati a odměnou ti je ten nejnádhernější pohled na časné ranní svítání, kdy mlžné opary válejí se po kraji, podobaje se rozestlaným peřinám a spacákům, do nichž si zase zpátky zalezeš a švitoření okolních ptačích pěvců už čile vítá nový den...všechny ty krásné travnaté louky plné polních kvítků, jenž svojí skromnou krásou, plně vystihují tu naší oblibu domoviny...ano, dovolená to byla pohodová a příjemná a stopy Krále Šumavy jsme našli, sledovali je, jak indiánští stopaři a ta zašlá sláva těch časů z jedné i druhé strany hranice, se nám nechala poznat...a tak jsme opět doma, odpočatí, zrekreovaní,posunuti v čase a já bych tam mohl klidně jet už zítra zase...tak jdu zkontrolovat po příjezdu z dáli, dům a mnoho zdaru přejeme tež výpravě k polským sousedům...zdraví Wilda.