Poslední pocouráníčko 2016

Týden po zakončovačce jako tradičně následuje poslední pocouráníčko po Vysočině. Letos nám trochu vypálil rybník pan Podnitrovský z penzionu Podmitrov, protože tam byla hoooodně velká svatba a penzion byl plně obsazen a tak jako náhradní verzi spaní Laďka nabídla svůj byt v Novém Městě na Moravě, což bylo od ní docela odvážné. Sraz byl v 9. hod. u klubovny. Zde se sjela squdra k pohledání. Chtěl jsem jít sundat znak ve štítě klubovny a nahradit ho znakem autoklub, protože na 5 motorek /já,Pavel,Wilík,Drobek a Zdeny/ připadaly 3 plechovky se 7 lidmy na palubě. Ještě, že nás čekal v Novém Městě Jindříšek s kamarádem s Jawkou a čoprem a poté přistoupila Laďka a tak počet motorkářů a plechovkářů byl v poměru 8 ku 7. Krásnou podzimní barevnou krajinou jsme se přesunuli až do města Kunštátu, kde předseda Bavor vládnul na radnici, ale ty časy jsou pryč a my jsme jenom městečkem projeli a dorazili do obce Rudky/jo?/, kde jsou krásné pískovcové jeskyně se spícimi postavami blanických rytířů, kteří dle pověsti v nejhorších časech povstanou a zachrání nás, tak už aby se probouzeli, protože muslimský arabáči jsou za humny a to je hrůza. Je to opravdu paráda a lidi se museli v tech skálách hrozně nadřít než to dokázali. Škoda, že autor umřel velmi brzo v 29 letech na tuberu a nestihl to dodělat. Před návštěvou jeskyňí jsme ještě většina vylezla na rozhlednu odkud byl krásný rozhled po okolí. Stejně krásný byl poté i pohled na naše plné talíře v protější hospodě, kde vařili dobře a hlavně rychle, mohli by tam jít na zkušenou z hospod v Křečhoři,Srchu a Rohatým kolu, kde jim to trvalo mnohonásobně déle. Asi se to musí umět nebo lépe zorganizovat. No nevím, ale po dobrém obýdku jsme vyrazili do Bystřice n.P.,kde jsme přepadli a vyplenili místní cukrárnu na náměstí, kde jsme se zaplácli kafem a zákuskama, no prostě čuňata hotový. Po cestě jsme se rozloučili s několika účastníky, kteří jeli domů, no vlastně s většinou. Do Nového města jsme dorazili už jen já s Drobkem,Pavel s Laďkou a motorodina Vaníčků v plechovce. Po ubytování u Laďky a uklizení motek do garáže jsme vyrazili do místních lázní s bazény se slanou a teplou vodou, což byl super nápad, prohřát se po ranní chladné vyjížďce, kdy jsem ráno vyjížděl , bylo na nule a  tráva pod šedivákem. Po lázních nás opustili i Vaníčci a tak jsme ve čtveřici vyrazili pěšky do hospody Na Rychtě, kde mají výborné nefiltrované pivko. Jen jsme servírce museli říci, ať nám to nosí v normálních půllitrech a ne v podivnejch skleničkách jak na víno. Bylo to v dobrém, aby se holka moc nenaběhala. V družném hovoru jsme vydrželi nějaký čásek, ale šli jsme brzo spát, aby jsme byli ráno fit a mohli po snídani s Drobkem vyrazit k domovu. Najel jsem něco přes 200 kiláčků, bylo to fajn a ani jsme nezmokli, jen při návratu ráno s Drobkem jsme jeli občas v mlze, ale když jsem přijel k Nasavrkům a domů, tak dokonce chvíli svítilo sluníčko. Bylo to pohodové zakončení letoška, jen těch motorek nějak ubylo a osazenstvo nějak dědkovatí a chtějí být furt doma, asi za chvíli budou jezdit jen na počítači. Ještě že to zachraňují takový mladíci jako Jindříšek. Tak snad to bude příští rok lepší. Tak přátelé nezapomeňte dorazit na předvánoční posezení. Tam můžete přijet auty.

Letošní podzim je opět nádherný a hýří barvami...

A když jsme se teple oblékli, jelo se v pohodě z Nasavrk až do Rudky...

Z rozhledny byl pěkný výhled a v podzemí pískovcové jeskyně nádherná  vlastenecká díla ..

a sám Svatý Václav na svém koni...

opravdu obdivuhodné dílo a obrovský kus poctivě odvedené práce...

a venku krásná zahrada smyslů...kde jsme se vyřádili...

Mužský obdivují anděla strážného...

a byl moc hezkej...a pak následovalo další pokoušení smyslů v místním výborném hotelu...

s výbornou kuchyní...a opravdu umělecké dílo...užité umění...požité umění...a chutné a velmi...

Tak dobrou chuť...

No a pak bylo to kafe a cukroví...

A jak říká předseda Karel,pak jsme se nějak rozprchli jako když do vrabců střelí...

a i já mazal domů a žena mě s radostí vítala...