Poslední pocouráníčko

Tak máme za sebou třetí ročník Posledního pocouráníčka, které proběhlo v sobotu a neděli 18-19. 10. V sobotu úderem 9. hod. jsme se sešli na benzínce v Nasavrkách. Odtud jsme se vydali na benzinku do Škrdlovic, kde již na nás čekala druhá polovina výpravy. Celkem 8 motorek s 10 lidmi na sedádkách se vydalo po stopách soch z betonu sochaře Olšáka/jestli jsem to jméno zase nespletl/. Začátek byl přímo ve Škrdlovicích v restauraci U hrocha, kde je krásný, zajímavý interiér a před hospodou velký betonový hroch jako kašna a také nápaditý minigolf. Pak jsme vyrazili do Račína na sochu raka, kde jsme dali v místní hospodě kávičku a česnečku a pokračovali v cestě za poznáním, kde se k nám připojil ještě Vlastík z Vidnavy, který nelenil a vyrazil za námi pořádný kus cesty, tak doufám, že nelitoval. Poslední sochu jsme navštívili sochu mamuta kam jsme se museli pořádně projít a protože bylo poměrně nečekané teplo, tak jsme se i pěkně zapotili. Krásná hlava mamuta však stojí za to a jeho oko je jako živé. Odtud to bylo už jen kousíček na vodní hamr, kde nás sympatický průvodce provedl, pustil nám vodní kolo a spustil hamr. Bylo to zajímavé a  byli jsme rádi, že jsme se tam vypravili. A tak jsme se vrátili Na konec světa, kde jsme měli motorky a hladoví jsme vyrazili do nám již známé hospody  Na rychtě, kde jsme se nacpali a vydali se do cíle sobotního putování do lesního penzionu Podmitrov, kde jsme měli zamluvené ubytování.  Tato změna proběhla na poslední chvíli, jak jsem avízoval, ale myslím, že to bylo správné rozhodnutí. My co jsme nemuseli upalovat domů jsme se ubytovali v penzionu, kde probíhala svatba, ale to nám nevadilo, protože jsme se usadili v nově postaveném dřevěném srubu a při družném hovoru a popíjení starobrněnské jedenáctky čas příjemně utíkal. Také jsme trochu plánovali nějaké akce a tak padl návrch na návštěvu vinného sklípku nebo pořádání motorkářské zabíjačky. Po  poklidném pokecu jsme se v klidu vyspali a ráno ještě před snídaní jsme se šli podívat na místní zvířátka. Jsou zde prasátka, kozy a koně. Po procházce jsme se nacpali u švédského stolu, pobalili a vyrazili na návštěvu k Jindříškovi. Odjezd nám maličko pozdržel Zdenyho bavoráček, který si usmyslel, že má špinavý kladívečko a chce ho očistit k čemuž mu pomohl nehtový pilníček vylouděný na Laďce. Mlhavými cestami jsme dorazili k Jindříškovi, kde jako vždy bylo připraveno množství dobrot a hrnec horkého čaje, který opravdu bodl a štrůdlíček byl ještě vlažný, prostě pohádka. Po této příjemné zastávce jsme se již vydali k domovům a u Vojnova Městce na nás dokonce začalo svítit sluníčko a vydrželo až domů. Nevím kolik jsme najeli, ale bylo to prostě pohodové pocouráníčko s poho lidičkami a vo tom to je. A i kdyby zítra napadl metr sněhu, tak máme myslím letos pár příjemných zážitků, na které můžeme v zimě vzpomínat. A ještě připomínám předvánoční posezení klubu a přátel na motorestu v Nasavrkách a to 13.12.20014. Pokud tedy ještě letos někam nevyjedem, ale to nezáleží jen na nás, ale hlavně na tom, co háže ten bílej nesmysl dolů.