Přebohatou nabídku vyjížděk

skýtá nám letos jarní kraj a příjemné a svěží počasí...možná, že to bude vykoupeno suchým a parným létem a tu nám, domácím patriotům, bude dopřáno, užít si slespoň něco málo z momentů na Africkém Dakaru...ale pochopitelně, Afrika je dnes jiná, než jakou ji stále mám ve svých představách ze zahnědlých fotografii Hanzelky a Zikmunda, a protože už tak nějak netoužím tu krásnou romantickou představu ve své mysli měnit, rád si užiju to tropické klima u nás...zemědělci budou sice těžce a kvílivě naříkat a prosit Aláha i o tu jedinou, pověstnou, kapičku vláhy... v té poušti...ale kdoví, zda sucho a neúroda zasáhne i polské zemedělce??... tak jako tak, něco k zakousnutí prostě snad stále bude a přejídat se kromě toho není zdravé...pomineme-li sebemrzkačsky stránku uspokojivé rozkoše...z odvalení se sytý a spokojený na kanape...neb jiných rozkoší v tomto tělesném rozpoložení zajisté nebudeme mocni a potvrdí se ta známá pravda, že hladovější zajíček bystřeji skáče...ale to jsem odbočil, i když ne až tak cestovně, já také vrátil se domů z práce, aniž bych cokoliv požíval dnešního dne a mé nitro hladovělo jen jedinou touhou a tou touhou byla neuvěřitelně intenzivní chuť se projet...a tak na těch pár okamžiků inspirován velikonočním tělesným půstem nejvyššího, oděl jsem se lehce a vyrazil do té jarně bohatýrské nádhery...a ta mě nasytila přebohatě...dvě hodinky coural jsem se krajem a kochal se tou jarní přírodou...silničkami vinoucími se do dáli a dunivým zvukem svého pouhého půlitříku...který mě pak po dojezdu domů, také tak nádherně inspiroval v dalších a dalších půllitřících...je krásné žít...je krásné se projet na půllitru...je krásné si dát pár půllitrů a je krásné prdět na to všechno, co se nás snaží krušit a kazit nám náladu...a to nemluvím o hladu...vlastně mluvím...teď dotírá...mezulán...a já asi i jeho půjdu uspokojit...ať jsme dnes všichni tak příjemně jarně šťastni...

všechny zdraví báječně jarem projetej Wilda.