Sobotní den dětí v Podmokách

Sobotní ráno začínalo vcelku pěkně a počasí bylo docela příjemné, takže nic nebránilo mému odjezdu směrem Podmoky, Jawička šlapala bez problémů, jen já jsem se po těch jednatřiceti kilometrech v cíli cítil jak po příjezdu z Ukrajiny a cosi mi našeptávalo, že Poprad na Slovensku, také není zrovna za rohem a že se budu muset řádně dopovat cestou Redbulem, abych měl alespoň trošku třepotavá křídílka. Dojel jsem na plac u Podmocké hospody jako první, což mne potěšilo, protože to tvrdě odporovalo mé neblaze se rozrůstající pověsti posledního přijížděče akcí...poklábosil jsem se starostou a vyhlížel netrpělivě hostinskou, jejíž příchod byl avízován na půl dvanáctou a ráno posnídané domácí klobásky se tvrdě dožadovaly alespoň jednoho bíráčku, alespoň jedné desítečky...bylo skoro dvanáct, já jazyk na vestě, přišly domácí matky a počaly nafukovat s potutelnými ůsměvy ve tvářích přinesené balónky a zdobit ten sportovní plácek, aby děcka měla náležitou atmosféru...hostinská nikde...tak jsem našlápl Jawku a jel za Laďou Žaloudkem k jeho chaloupce...byl zrovna na dvoře a tak jsme potřepali pravicí, dali retko a zamířili jsme zpět k hospodě...hostiská stále nikde...přijel Pavel s Vlaďkou, autem...přišli taťkové a mamky,výzdoba jela na plné obrátky...ohříval se výtečný guláš a roštovaly se voňavé klobásky...konečně hostinská dorazila a já hned naběhl k báru a uspokojil tu rozeschlou uzeninu v břiše od rána,nechal si napsat lístek a obdržel slevovací vstupenečku od starosty za to naše budoucí ježděníčko, a pak jsme si dali s Kaštanem kafe a já počal píti colu, neb jezdit po návsi z dítky v saidě, vyžaduje řádné zodpovědnosti vodičovy, Kaštan skočil pro svůj zánovní stroj třistapade, dorazil Přemek s chotí a Petr Diblíček také se svojí milou polovicí,také na saidě,ženský se zháněly se po té mé, leč ta pro tentokrát zůstala doma na rodinném sídle. Trošku poprchalo, ale když jsme viděli,že koňákům, kteří dorazili s bryčkou to vůbec nevadí, zatroubili jsme k prvním vyhlídkovým jízdám obcí Podmoky...drobně padající voda nevadila ani dětem a já se mohl konečně do sytosti vyjezdit po vsi a ještě jsem byl za to chválen...déšť nám vůbec nevadil a Přemek dokonce jezdil bez helmy, ale jejikož nemá vlasů, zdálo se, že má na hlavě přílbu,ale v barvě lidský kůže...když byla v ježdění malá proluka a děcka se věnovala soutěžím dovedností, vyrazili jsme s Přémou vzhůru obcí, zjistit kde že má ta poklidná osada svůj konec, ten jsme vzápětí nalezli a asfaltová cesta přešla do lesní blátivky, když jsem viděl, že Přemka tento fakt vůbec neleká, vyrazil jsem s obavou o spojku po cestě také a byl to zážitek vpravdě Ukrajinský, abych se tedy držel přirovnání k vybranému státu a nekličkoval v článku po celé Evropě a si po dvou kilometrech, kdy naše marná naděje, že to vyustí někde na nějakou asfaltečku vzala za své, otočili jsme v jedné ze širších částí a proplouvali jsme těmi loužemi zpět...jinak Jawka se saidou je skvělé vozidlo do terénu...jedeš si jedeš...svalit se nemůžeš, neb jsi opřen o saidu...drátěná kola nekladou bahnu a vodě žádný odpor a kdyby něco, loďku má jezdec sebou...dorazili jsme šťastně zpátky a já si dal kafčo a posedělo se v družné rozmluvě u kamen a pak jsme si střihli další kolečko vyhlídkových jízd po Podmokách a když už to dítka zmohlo a mě se chtěl do saidy posadit jeden stotřiceti kilový otěcko, byl jsem nucen ježdění ukončit a jeho odmítnout se strašlivou představou jak by to s mou milovanou saidou dopadlo, před očima, řka, že je to vozítko právě jen pro ta malá děcka a štíhlé slečny a jeho královské pozadí by se v ní necítilo vůbec dobře a jistě by mi ji rosedl jako ten Jeníček Mařence košíček... no a šli jsme to trošinku zapít, ty celodenní zážitky, bohulibým mokem a při pohledu na sklenice některých členů, naznal jsem, že ty modré odlesky patří neomylně nealku a tak nás v ůtulném prostředí hospůdky nakonec osiřelo pět...já, Kaštan, Drobek, Pavka a Vlaďka, ale zábava byla skvělá,pili jsme v sedě za stolem jedno pivo za druhým... pozvané kytarové důo nakonec také chytlo naši notečku, takže jsme se náležitě poveselili a navíc povečeřeli ještě spousty chutných gulášů...a pak kráčeli temnou nocí k Láďově chaloupce, složiti se do poloh spících střelců...Ráno bylo příjemné a svěží...nepršelo...omyli jsme se...já trochu omyl i saidu...Láďa uvařil kafe...půjčil mi cigáro...pokouřilo se...povyprávělo, Pavlík měl sebou báječně chutnající namazané chleby a já se pak rozžehnal a vyjel zpátky k domovu. Z Habrů na Brod byla mlha hustá tak, jako kdyby právě v nebeský garáži Svatej Petr nastartoval Jawu z hodně vodnatym benzínem a trojnásobnou dávkou oleje, ale projel jsem a jen co jsem zapadl do vrat garáže, spustil se déšť hustoty tropického lijáku...ale to já už jsem si v klidu vybaloval a těšil na odpolední jízdu na schůzku do Nasavrk, ale nic mi neuschlo a tak jsem jako nakonec všichni ostatní,volil čtyři kola a jistotu plechu...a tak už se do toho Podradu těšim...Akce se vydařila jako vždy a byl to skvělý motovíkend, zdraví všechny Wilda.

víc jsem v tom fofru vyfotit nestihl a nebo se to nepovedlo...