společna dovolená 2020

Rok se sešel s rokem a je čas vyrazit na naší společnou klubovou dovolenou. Letošní situace je poněkud složitější a koronavir nás letos dost omezuje a tak jsme nemohli uskutečnit ani letošní dubnovou zahajovačku se zábavou ani podzimní zakončovačku a vebude ani tradiční převánoční posezení, ale v srpnu bylo trochu uvolnění a tak jsme se rozjeli do oblasti Adržbachu, kde já osobně nikdy nebyl resp. jsem tam možná jen projel a tak jsme si zamluvili již zjara chatky v kempu Kamenec v Teplicích nad Metují. Nutno podotknout, že jako výjezd strašlivé motobandy z Nasavrk to moc nepřipomínalo, protože většina účastníku jela autem, ale také je omlouvá jejích momentální zdravotní stav. Prostě náš klub už letos oslavil 20 let a na omšelosti našeho členstva je to znát a mládež nějak nepřibejvá. Vyrazili jsme od benzínky v Dražkovicích na motorkách  jen tři. Fanda na své Hondičce a já /Karel/ a Péťa Tůma se sajdama. Doprovázela nás Boženka s autem a Wilíci , letos tradičně také autem. Další osobák byl s osádkou Dibla a Věrka. Cesta na Hradec a dále směrem k Adržbachským skalám probíhala v pohodě a tak jsme bez problémů dorazili do příjemného kempíku Kamenec, kde nás přivítala taková svérázná paní recepční, která, jak jsme později zjistili ještě s jedním pánem dělají v kempu všechno a opravdu se musejí smekat. Ubytovala nás v hodně socialistických, ale čistých chatkách a šli na prohlídku kempu. Samo, že jsme museli ochutnat místní mok a nutno říci, že točená jedenáctka byla dobrá a její konzumacece nám celý týen nedělala žádné potíže. V kempu je velice pěkně udělané nové umývací a sprchové zařízení a i záchody a tak spokojenost. Je zde i venkovní zastřešená kuchynka s posezením. Protože bylo pěkné počasí, šli jsme na prohlídku městečka, kde jsme viděli pěkné koupaliště, náměstíčko a po cestě zpátky jsme vlezli do kostelíka, který je těsně pod kempem. Zde jsme zjistili, že je komentovaná prohlídka pěkné mladé průvodkyně a tak jsme se přifařili k několika babkám a nechali se provádět po kostelíku a přilehlém objektu, který je v opravě a je to bývala Ivanitská pustevna. Prohlídka a výklad byl velice zajímavý a tak než jsme se nadáli, byl podvečer a my jsme své dnešní sobotní zážitky probrat u stánku s pivečkem. 

Neděle 9. srpna

Dnešní den byl pojat jako turistický a tak jsme nechali motorky u chatiček a starý turista Fanda táhnul do Teplických skal na kopec s rozhlednou zvanou Lokomotiva.S vyplazeným jazykem jsme se vyškrábali na skálu, kde byl sice krávný výhled, ale obzvláště Wilík, kerý má zdravotní pohybové potíže toho měl plný cvičky a tak jsme se rozhodli pro cestu dolů zpět do vsi a oběd v místním penzionu Kamínek. Fanda nás sice přesvědčoval, že cesta dál  už nebude o moc delší než zpět, ale my jsme mu při pohledu do mapy nevěřilprotože jsme nechtěli zhynout bídnou smrtí někde v lesích Teplických skal vydali jsme se stejnou cestou zpět.  Jen chudák Boženka se uvolila v rámci dobrých manželských vztahů vyrazit s Fandou a tak jsme se s ní rozloučili, jako, že už jí třeba neuvidíme a vyrazili jsme dolů s vidinou oběda v penzionku a točeného moku k němu. Obídek byl skvělý a dva orosené moky jsme si po cestě také zaslouzili.. Po  návratu do kempu jsme se setkali s vysmátým Fandou a strženou Boženkou, která ten pochod smrti přežila. A protože bylo krásné slunečné odpoledne vydali jsme se na místní koupaliště, které je velice příjemné s atmosférou sedmdesátých let a tak jsme své ušoupané nohy vnořili do chladivé vody a takto jsme trávili zbytek odpoledne. Večer jsme se dali něco malého k večeři a naředili to místním pivkem. krásně se nám potom spalo. 

Pondělí 10. srpna. 

Dali jsme na radu místních, kteří nás varovali před davy lidí v Adržbachských skalách a přeplněných parkovištích a vydali jsme se poměrně brzy ráno do městečka na vláček, který jezdí do skal a jsou to asi dvě nebo tři zastávky. Vláček nás vyhodil přímo u vchodu do skal a tak jsme se vydali opět turistovati po svých. I když jako motorkáři, tedy kromě Fandy, nejsme zrovna na dálkové pochody a stačí nám jít od motorky sto metrů tam a sto zase zpátky, vydali jsme se prozkoumati krásy tohoto vyhlášeného místního divu a nutno říci, že za vidění to opravdu stojí a i když jsme to většína neprošli všechno a vrátili jsme se takovou zkratkou k východu na oběd v místním hostinci, byli jsme rádi, že jsme se uvolili trasu absolvovat, ale také jsme se s smým spolubydlícím Péťou z Medlešic schodly, že máme napochodováno asi do roku 2028 a že s turismem rozhodně končíme a taky, že dva dny bez motorek je moc a odpoledne se musíme jet alespoň kousek projet. Tak se také stalo. A ještě zmíním, že v neděli přijela Líba s Honzou a na motorce, a tak už jsme trochu vypadali jako motobanda. Dali jsme ještě podvečerní koupel v koupališti a zakončili posezením u kiosku. Ještě jsem zapomněl, že naše řady v neděli rozšířil na motorce Honza s Líbou, tak už jsme nebyli jako motorkáři v oslabení. Přijel taky Zdeny na 660ce Jawce  a doplnil naši sestavu v Chatce.

Úterý 11.srpna

Dnešní den už byl zase o troše motorkaření a né plazení po svých. Dnes je na plánu návštěva nedalekého městečka Police nad Metují, kde navštívíme muzeum stavebnice Merkur a hned vedle stojícího muzea papírových vystřihovánek. Muzeum Merkuru je opravdu velice zajímavé a pěkně udělané a trochu jsme si zavzpomínali na naše mládí, kdy snad každý kluk musel mít doma merkura jinak jako by nežil. V jedné místnosti je obrovské ocelové město dle Julese Verna a to muselo dát příšerně práce. Popošli jsme o kousek dál, kde je m uzeum papírových vystřihovánek, kde jsou nejen hrady a zámky , ale i auta a motorky a tak bylo na co se koukat. Po prohlídce obou muzeí jsme se vydali krásnýma silničkama do Broumova, kde jsme si prohlédli nádvoří kláštera a okolí a v místní restauraci dali dobrý obídek. Poté jsme se přesunuli o kousek dál, kde je starý dřevěný kostelík postavený bez jediného hřebíku a paní co nám prodala vstupenky nas také zasvětila do historie kostelíku. Dneska odjel Dibla s Věrkou, důchodci nemaj na nic čas a pořád spěchají. Ještě jsme stihli koupel v koupališti a několik pivek v kiosku a mohli jsme jít spát. 

Středa 12.srpna

Dneska je na plánu návštěva měděného dolu v Jivce. Prohlídka byla opravdu zajímava a slečna průvodkyně zajímavě povídala a obzvláště zajímavý byl výstup zpět na povrch po kolmých dřevěných žebřících. Jestli si pamatuji tak asi 30m a všechny nás boleli nohy a ruce. Popojeli jsme kousek a navštívili Mlýn Dřevíček v Horní Dřevíčí u Hronova. Zde je expozice Mlanářství a pekařství z dob mezi válkama a zařízení je dokonce funkční, což nám průvodce ukázal. Obídek jsme dali v restauraci U medvěda a pomalu jsme se vraceli zpět do kempu a ještě si odskočili na místní koupaliště. A to ne proto, že by tam byli hezký holky, těch tam opravdu bylo minimum. Dneska nás opustil Honza s Líbou. 

Čtvrtek 13.srpna

A aby těch podzemních dolů nebylo málo vyrazili jsme dnes do skanzenu v Žacléři do dolu Jana Švermy, kde je dnes muzeum hornictví. Nutno říci, že sličná paní průvodkyně nás provedla celým dolem, zázemím a ještě jsme vylezli na důlní věž odkud byl krásný výhled do okoli. Exkurze byla poměrně dlouhá a tak jsme hned jeli na obídek také do restaurace U medvěda, ale do jiné. Po návratu do Kamence jsme měli návštěvu Marcela Malypetra, který se na nás přijel podívat a chvilku posedět a pak závěrečné posezení u kiosku. Zítra jedem domů. 

Pátek 14: srpna 

Dnes je poslední den naší dovolený a tak ráno nabalíme své stroje a pomalu se vydáváme ke svým domovům. Letošní dovolená byla krátká a trochu jiná, než předchozí, asi proto, že nas bylo malo na motorkách a taky jsme míň najezdili, ale zase jsme poznali spoustu zajímavých věcí a Adržbach opravdu stojí za skouknutí. Tak zase někdy příště.