Srpnové, pozdně odpolední projížďky na motocyklu...

Jakékoliv výroby, mívají v sobě to neopakovatelné kouzlo jízdy mezi poli sklízejícího se obilí...hustých lánů kukuřice a všech možných dalších plodin...slunce zavěšené nízko na obzorem, vytváří v plexisklech štítků helem neopakovatelné světelné iluminace, jenž spolehlivě zabraňují jedincům s posledními zbytky pudu sebezáchovy, v rychle jízdě a jak se tak střídají stíny lesních úseků a to protislunce...bublám si trojkou na té své půllitrové bublačce...drže řidítka v kalsickém posedu našich motocyklistických předků...zdá se člověku, že se zastavil čas a píše se rok padesát...dobře, tak šedesát, nebo snad sedmdesát...a pak přijdou dvě, tři rychlé pasáže...člověk se ihned posouvá v čase, reaguje a to činí tyto srpnové pozdě odpolední motovyjížďky neopakovatelně kouzelnými...ta vůně pokoseného obilí...ten zlatavý prach od výmetnic kombajnů...semtam cyklista, co ůplně cítíš, jak mi závidí ten motor pod pupkem...studentka na pokladně benzinové pumpy v tepláčcích co berou našinci dech...ty tři vychlazený láhvový v garáži doma když pak tak tajuplně praská v chladnoucích vejfucích mašiny... jo...nádhera...pojedu zítra zase...

Tak na viděnou se se všemi v Ledči těší Wilda.