Středa je za námi a blíží se víkend

A zatraceně horký víkend a to mě inspirovalo a zároveň se musím omluvit příznivci našich stránek a kolegovi Jawaři Georgovi...a já stejně asi budu psát Džordžovi, poněvádž, já, jako prostý čech, tu jejich anglickou čtetopsací dvojakost nějak nemůžu překousnout, jsa počat v těch letech kdy ti dobří mužové na západní straně od nás měli nasazenu psí hlavu a tak když se něco píše anglicky nebo francouzsky, já to se svojí českou náturou s jemným nádechem sudeťáčtiny, a němčiny vůbec, která to všechno vždycky otrocky polopaticky vyjmenovává, mám tendenci psát to tak, jak to slyším...takže..to jsem odbočil...což je typickým příznakem nás, zralých mužů a já jsem vždycky miloval pro tuhle schopnost pana Horníčka a jeho hovory H...ta fabulace...to bravurní přecházení z tématu do tématu...pro mě bylo vždy fascinující...a jak vidíte, kapička ho i ve mě zůstala a já než se vlastně dostanu k tomu, že chci splatit Džoržovi dluh své nepozornosti při naší zahajovací vyjížďce, jenž jsem tak umně zamluvil namáhavou stránkou jízdy na saidě... dávám dnes jako vzor nádhernou tetovanou kresbu motoru Jawa 500 na jeho ctěném rameni a omlouvám se mu tímto za prodlení.. které bylo zaviněno dobou, v níž musí určité věci v našich hlavách dozrát...tak jako to dobré vínko co popíjím dnes...jsa opět ožebračen tímto tak bohulibým nápojem o podvečerní vyjížďku k Haškovi...jednou jsem takhle k Haškovi jel...no dneska už je to promlčený...ale...tak dobrá, přidám tu historii ještě k dobru...dneska to bude znít jako utopie a nebo z ní můžeme vycítit pár důkazů...třeba ten, jak jsme skutečně čímdál víc omotáni a sešněrováni v nevolnictví byrokratů a nebo ten, že začínáme...začínáme dědkovatět, řekněme třeba..takhle jednou se mě taky dotklo, po trošce si vyhození z kopýtka...že kterýsi abstinentský neznaboh blbě plká o tom, že když někdo něco...že není schopen ničeho a šel jsem tedy do garáže...sedl do vozu, jel to říct Haškovi...zasmáli jsme se tomu, dal jsem si kafe a velkáho Danielse a zas jel domu...no jářku...půl bedny jsem v sobě měl... no holt každej jsme ňákej a já budu asi brzo voznačenej za nejupsanějšího motorkáře vysočiny...takže zdarec a palec...nahoru a náš klubový přítel Džorž.