Šumava 2020

Poslední letošní vyjížďka resp. víkend před vládním uzavřením všeho jsme vyrazili společně s kluky ze skutr klubu čezeta a protože jsem to vzal v předchozím članku jen ak stručně, tak jsem převzal článek z čezeťáckého občasníku co napsal Marcel. Bylo to fajn zakončení sezony.

 Vyjížďky bývají ve většině případů jednodenní, před dvěma lety jsme udělali výjimku a na Šumavu jsme vyjeli na dvoudenní vyjížďku. Naše letošní vyjížďka byla dokonce celovíkendová, a to díky kolegovi Mírovi Vokáčovi, který sehnal a objednal ubytování….jak se později ukázalo, bylo to velice dobré rozhodnutí, protože s ubytováním, stravou a samozřejmě i cenou byli myslím všichni spokojeni (až na drobné NA OKRAJ COVID-19 se nám vrátil Na poslední chvíli jsme se ještě rozhodli uspořádat v říjnu celovíkendovou vyjížďku na Šumavu s tím, že zavzpomínáme na Poldu Tumu a ještě probereme plány na příští rok. 33. VYJÍŽĎKA ŠUMAVA 2.-4.10.2020 ( * * * * * ) C O JSME DĚLALI 3 výhrady, ovšem osobně si myslím, že všechny služby odpovídaly ceně). Jednalo se o penzion Šumavský mlýn v Nezdicích na Šumavě. Ale vraťme se do pátečního odpoledne. Ve dvě byl sraz u Libora, obvyklá kávička, a pak jsme už frčeli pod jeho vedením i s dalšími kolegy směrem na jih, protože v Žebráku na nás čekali kamarádi Míra a Honza. Nezdržovali jsme se a po pozdravení a pár obvyklých motorkářsko-společenských frázích jsme už zase pokračovali směrem na Šumavu, nyní už pod vedením Míry. Cestou jsme měli malé technické problémy, ale když dá několik zkušených veteránistů hlavy dohromady, poznají, že od pojistky vede ke svorce 30 červený kabel, ale do spínačky už přichází kabel hnědý, takže je něco divně. Že by se barva kabelu pod nádrží tak změnila je nepravděpodobné, a tak problém vyřešil další kabel, který už svorku 30 na spínačce spolehlivě napájel celý zbytek víkendu. Pak už jen tankování, kávička, trochu bloudění ….a byli jsme na místě. Na místě už byli kolegové ze Sidecar Clubu Nasarky a my jsme se taky rychle ubytovali, abychom mohli zasednou k večeři a následně se věnovat příjemným večerním činnostem. K večeři byl řízek a hranolky, k pití dobrá „Plzeň“, takže večer mohl začít. Ale psal jsem o tom, že jsme také chtěli zavzpomínat na Poldu. Měl tam u nás prázdnou židli, nedopité pivo a panáka a celý večer jsme zahájili chvilkou ticha na jeho památku ……………. Poseděli jsme dlouho do noci a znalci místních poměrů a silniček vymysleli sobotní trasu. Ráno po snídani jsme nemuseli spěchat, protože prvním cílem naší vyjížďky byla známá cukrárna v Zadově, která otevírá až v 10 hodin a kde se většina kolegů pustila do konzumace nadrozměrných dortů a kávy. Pak naše cesta vedla směrem na Modravu, ani tak ne kvůli Policii Modrava, ale kvůli elektrárně. Kolega Zdeněk Paulus jako zaměstnanec jakési vodní elektrárny si vzal do hlavy, že musíme všechny vodní elektrárny na Šumavě navštívit :-). Na Modravě jsme začali Hradlovým mostem, který k malé vodní elektrárně vede. Jedná se o elektrárnu na říčce Vydře. Trochu jsme si to tam prohlédli, a pak jsme si udělali nějakou tu společnou fotečku, protože kolega Luboš se už chystal směrem k domovu za účelem hlídání vnoučat, tak to byla poslední šance, jak se můžeme všichni namačkat do objektivu. NA OKRAJ Minule jsme měli v Občasníku smutné informace o úmrtí našich kamarádů—skútristů. A tak se ještě k tomuto smutnému tématu vrátím. Jiný kraj, jiný mrav. Pokud někdo stráví na motocyklu jako strážník velkou část života, může si třeba přát být jednou pohřben i s motocyklem. POHŘEB ...i s motorkou 4 Národní park Šumava je chráněné území o rozloze 680 km2 založené v roce 1991 za účelem ochrany typické středoevropské horské krajiny a jedinečných nerušeně se vyvíjejících biologických společenstev. Rozsáhlé zalesněné území je často nazýváno Zeleným srdcem Evropy. Šumavská příroda je pestrá mozaika unikátních rašelinišť, pralesů, horských luk, divokých řek a ledovcových jezer. Domov zde mají desítky ohrožených rostlinných i živočišných druhů, jako např. rys nebo tetřev hlušec. Celé území je významné také ve světovém kontextu. Šumava je biosférickou rezervací UNESCO a zdejší rašeliniště jsou chráněna Ramsarskou konvencí o ochraně mokřadů. NA OKRAJ Národní park Šumava Další naše cesta vedla do Srní, kde jsou další dvě vodní elektrárny na říčce Vydře. U té větší jménem Vydra je expozice Šumavských vodních elektráren a informační centrum ČEZu, ovšem i přes předchozí avízo, že přijedeme, se tam kolega Zdeněk nedozvonil. Tak jsme vyrazili k té druhé menší vodní elektrárničce, která je známá pod jménem Čeňkova pila. Tam nás čekalo velice milé překvapení v podobě jedné z poloviny potetované slečny nebo mladé paní, která se pod vodopádem „jalové vody“ v rouše Evině sprchovala, ale po našem příchodu schovala své vnady osuškou :-(. Jak můžete vidět, náhon na pilu hlídá vodník. U vlastní elektrárničky je soutok dvou řek, a to Křemelné a Vydry, čímž vznikne řeka Otava….je to úplně jednoduché (aby se nehádaly). Trochu jsme se na místě pokochali, vyslechli Zdeňkovy informace o elektrickém vedení z roku 1912 (viz vedle ve sloupci po zvětšení :-)), prohodili pár vět s potetovanou slečnou, našli jsme smrk, který vysadil Bedřich Smetana a vydali se zpátky ke svým strojům. Čas již pokročil a hlasy na urychlenou návštěvu restauračního zařízení sílily. Libor měl v plánu navštívit restauraci v Prášilech, se kterou máme již z našich cest dobré zkušenosti, a tak bylo jen otázkou, jestli bude volné místo pro naší skupinu. Povedlo se a my jsme se usadili v proskleném přístavku restaurace a všichni jsme se dobře najedli. Po obědě jsme se vypravili na další cestu a naším cílem byla přehrada Nýrsko. Jenomže když jsme tam přijeli, byla tam taková spousta turistů a automobilů, že Libor tu prohlídku vzdal a jel dál různými silničkami až do Běšin, kde jsme si udělali u benzinky zastávku. Naproti byl bazar, tak tam někteří vyrazili na prohlídku, ale vrátili se zklamáni se slovy: „Mají tam jen to, co doma vyhazuju!!!“…..Karel :-) 5 U kávičky jsme se dohodli, že máme ještě dost času do večeře a že počasí je stále více než příznivé, takže Libor dostal za úkol naší trasu ještě trochu prodloužit. Abych se přiznal, nevím přesně kudy jsme jeli (to se vlastně týká celého dne), a tak vím, že to bylo zřejmě směrem na Janovice nad Úhlavou. Tam někde jsme taky zastavili u obory s paroháči ...tedy s jeleny a daňky a podiskutovali jsme na toto, pro muže ožehavé, téma :-(:-(:-( Abychom ale přišli na trochu lepší myšlenky, tak nás Libor zavedl do Dobré Vody u Hartmanic, kde v kostele sv. Vintíře je skleněný oltář, který je nejen u nás velkou raritou (viz vpravo „Na okraj“). V Hartmanicích ještě někteří dotankovali svoje žíznivé stroje a přes Kašperské hory jsme se vrátili bez ztráty kytičky do našeho penzionu. Večer zase jako normálně, poseděli jsme, i když u někoho se projevila únava, a tak jsme už zalehli trochu dřív než v pátek. Ráno byly párečky a o trochu lepší, než jsme už zažili v jiných penzionech :-), pak jsme se sbalili a nachystali k odjezdu. Ráno se valily mraky od „kašperek“ a nevypadalo to vůbec dobře, ale po snídani už svítilo sluníčko a majitelé chytrých mobilů hlásili dobré počasí :-). Pod vedením kolegy Míry jsme vyrazili do vesničky jménem Oselce. Tam jsme zastavili u místní hasičárny a z protějšího domu nám vyšel vstříc jeden sympatický pán, který nás pozval dál a my jsme se ocitli v Malé expozici motorismu Oselce č.p. 111. Je to velice zajímavá expozice motocyklů převážně Jawa a ČZ, ale i jiných značek, k tomu nějaké ty motoristické zajímavosti včetně několika benzinových čerpadel a venku na muzeum velká rarita ...kus parního kotle (viz další strana). Po shlédnutí expozice jsme se rozloučili nejen s naším průvodcem, ale i se zbylými dvěma „Nasavrčáky“, kteří už vyrazili k domovu, a my zbylí jsme opět pod vedením Míry vyrazili na oběd někam do Kařezu. Dobrá Voda u Hartmanic v kostele sv. Vintíře V kostele sv. Vintíře v obci Dobrá Voda u Hartmanic v národním parku Šumava, je umístěn monumentální skleněný oltář (retabulum), který je odborníky považován za naprostý evropský unikát - je široký 5 m, vysoký 3,5 m a váží celekm 7 tun. V kostele je dále k vidění skleněná socha sv. Vintíře v životní velikosti, skleněný oltářní stůl (menza), skleněný pultík ke čtení z bible (ambon), rozměrný skleněný reliéfní betlém a 14 originálních skleněných desek s reliéfy křížové cesty, přičemž každá deska váží až 140 kg. S návrhem vytvořit v kostele skleněný oltář přišla sklářská výtvanirce Vladimíra Tesařová, rodačka z Prahy ale dlouhodobě žijící v Dobré Vodě u Hartmanic. Svatý Vintíř byl německý benediktinský mnich, zakladatel kláštera v Rinchnachu, jež se zasloužil o smír mezi knížetem Břetislavem a císařem Jindřichem III. Na sklonku svého života se usadil jako poustevník na vrchu Březník u Dobré Vody, kde v poustevně Březnice zemřel. Kostel v Dobré Vodě je jediný kostel na světě zasvěcený svatému Vintíři. NA OKRAJ Skleněný oltář 6 NA OKRAJ Šumava - ráj (moto)cyklistů Tam Libor zapózoval pod parohy, aby nám trochu zpříjemni čekání na oběd, ale jinak to tam šlo vše docela rychle. Dvě číšnice kmitaly, jen za nimi byla žížnivá čára. Po dobrém obědě jsme se rozloučili s Mírou, který to měl domů už jen kousek a my ostatní jsme ještě jeli (jako obvykle při cestách v této destinaci) na kávičku k benzince v Nižboru. A tam už byl vlastně opravdu konec našeho víkendového putování. Byla to vyjížďka, byť celovíkendová, tak ji musíme jako takovou hodnotit. Já jsem najel asi 750 km za víkend, vlastní sobotní vyjížďka byla dlouhá kolem 200 km, takže vzhledem k tomu, co jsme vše projeli a viděli a že nám tak vyšlo počasí, je pět hvězdiček asi samozřejmostí. Byla to vyjížďka délkou i rozsahem na úrovni srazu.