Tak zítra také konečně jedu do Vidnavy...Widnawy

By se mělo psát po polském...a i kdybych tam měl jet jen na hodinu, jedu, neboť vždy a zásadně...cesta je cíl...uvažoval jsem vyrazit v pondělí k Brnu a tam se s kamarády potkat, ale jsme s prací hotovi a já došel dom nastartoval bez problémů půllitra a říkám si, chlapče můj, vždyť ty se na tu vyjížďku těšíš víc než já a tak jsem volal přátele na telefónu a ti mě zcela jasně doporučili vyrazit...takže zítra v devět...i kdyby měl za mnou na sedadle sedět medvěd...ale bude to jen textilní brašna a už teď nevím co si do ní vůbec vzít, poněvadž mám i dva kufříky...a nosič... já vyznavač jen peněženky v ledvince...když vidím obložení jezdců do horoucích prdelí...ptám se, proč přátelé,proč nejedete džípem ??? obložená motorka...je pro mě stejná štrapáce jako pohoda v autě...nemůžu si pomoct...to už pak rovnou pořádný Iveco a všechno sebou a motorku ve vnitř na kurtech a vyjet si jako doma...v plný volnosti...o tom koneckonců to motorkaření je, vo tý volnosti...ale jet naloženej jako číňan...ten musí, je Daliborem,nouze ho naučila housti, ale proč mám být Daliborem dobrovolně já ? tak jistě, ten kartáček na zuby mít sebou nemůže uškodit...a ono je to vlastně celé stejně o vnímání všeho uvnitř sebe...takže jako bych nic neřek a nikoho jsem naprosto neměl v ůmyslu nějak uvést v nelibost...to chraň Bůh...jak to cítíš jednej...to je zásada svobodný společnosti, jíž, ať už to kdo zpochybní, jsme...tisíc věcí můžu právě teď dělat...proseju je..a vyjde mi, že se krásně vyhajám do růžova, ač já jsem známý noční jezdec a mé půlnoční příjezdy do Králík...zpola na jeden válec jsou pověstné, ale čím jsou ve srovnání se zahraničními cestami jiných motorkářů a je to vlasně opět tam odkud jsem vyšel...mě to vždycky stačilo a jsem asi padavka a domácí patriot, ale já se za to tady nestydím...mě ty zahraniční kraje lákaj nejvíc v Tatře 138 Lambaréné... a mě kamenitý toky rozčilovali i při mým čuchání si z vodáckým sportem...já měl krásnou přezdívku i...Strejda Volejník, protože zatímco všichni si kličkovali spokojeně kamenitým řečištěm, já nevyslově trpěl nárazy do dna svý keni nesoucí mou bohatýrskou Slovanskou váhu, ale pak přišla ta nádherná tišina před jezem a tu já se proměnil z prdelního otloukánka v samotného Indiánského náčelníka Vinetoua a tok Berounky před přicházejícím převýšením blížícího se jezu, v tok samotné velké a majestátné řeky Misisipi a já mohutně zabíral pádlem podél boku své keni a hnal se v sykotu rozřezávané klidné a čisté hladiny řeky, mou letící přídí a vždy jsem ztrátu způsobenou tím nepříjemným kamenivem v korytě říčním, dohnal... no a tak je to se mnou i v prožívání motorkářském...příjemné ůseky silničních sítí činí mne šťastným...kameny řeky a nesjízdnosti mototrasy mě vysloveně...se nelíbí :-)) takže přátelé, vo tom to přeci je...najít si to svoje...poznat...vidět...zvítězit...zdraví všechny naše příznivce webové Wilda a ještě jednou připomínám, že nebylo žádným úmyslem aby se někdo nenakrknul, ale všechny postavy a děje jsou naprosto a úplně vymyšlené v krásném oparu těšení se na motodovču, čus Wilda.