Tour de Prdele 2018

Tour de prdele 2018 – route 18

Protože letos se mě nechtělo nic plánovat a nikdo se nevyjádřil k nějaké společné klubové cestě využil jsem nabídky kluků od zelené jedle a společně s Luboškem jsme doplnili jejich sestavu na počet 6.

Jirka – ČZ 175/501

Fanda ČZ 175/477

Švejk JawaČZ 250/353

Láďa Jawa ČZ 250/353

Luboš Jawa 250/353

Karel Jawa 250/559 všichni doplněni Pavikama 40 a 41

Sobota

Start na výpravu byl v sobotu 30. června od Kaufu v Chrudimi a protože kluci už routku 18 jeli, tak  cestu znají a já jsem se mohl vzadu kochat a inhalovat dvoutaktní olej co hrdlo ráčí. Jel jsem poslední taky z toho důvodu, že moje panela měla najeto po GO motoru jen asi 250 km, ale protože neměla dosud snahu se zadírat, tak jsem doufal, že rychlostí utíkajícího prasete a dostatečné množství oleje v benzínu přispěje ke správnému záběhu. A za mnou ať to hulí, že. Na naši letošní cestu nás doprovodili spřízněné dvoutaktní duše a Martin na své Jawce 638, který využil volný víkend s tím, že pojede s námi do Rožmitálu a v neděli se odpojí domu. Vyrazili jsme v 10. Hod. a cesta ubíhala za krásného cestovního počasí, protože nebyl ani hic ani nějaká zima a hlavně nepršelo. Cesta ubíhala skvěle, motky šlapali jako o život a čuník v čele se snažil co mohl a tak jsme byli v Rožmitálu pod Třemšínem v brzkém odpoledni. Nakoukli jsme do muzea cvokařství, ale kdo by si myslel, že to má spojitost s bláznama, je na omylu. Řeč je o kovových cvočkách do bot a na vše možné. Pak jsme prohlédli Podbrdské muzeum aut a motorek, kde mají hlavně Aerovky a poté dorazili do kempu Radost. Jak pravil Jirka za světla jsme vykoupaný, nažraný, spokojený, co  je to za tour de prdel, když jen jedem a nespravujem. Kemp stavěli jako svoje rekreační zařízení němci snad v 39 roce a chatky jsou z části ještě německé, možná, že na mý posteli spal kdysi třeba Hajdrich. Večer jsme dostali společně s dětma co jiného než guláš. Pivo Staropramen byl dobrý a spali jsme po něm jak miminka. Jo a ještě jsem zapomněl, že jsme se stavili po cestě v Křečovicích, kde poskakoval vedle Labudy Otík. Dnes najeto 280 km.

Neděle

Ráno  z kempu ,po snídani ve formě švédských stolů,zpět  do Rožmitálu a na kruháku u Lídlu je start silnice č. 18, což byla nejdelší silnice v ČSSR vedoucí od západu k východu a měla skoro 800km a končila v Michalovcích. Foto a vyrážíme. Po pár kiláskách odbočka do obce Višňová, což je televizní Třešňová a kde bydlel pan Evžen Huml s Bohoušem. Chalupa je již přestavěná, no spíš zmršená, ale je poznat, že to byla ona. Při zastávce na benzínce proběhla hláška dne. „ Jirka je na nás nějaký hodný, povolil nám kafe, jinak vždycky jezdíme hladoví a nasraný“. Motorky šlapou jak hodinky a tak aby to nebylo úplně bez problému a Jirka nám nenadával, že jsme čistý a vymydlený jak buzeranti, lehce se špiníme při defektu Švejčkovýho zadního kola. Odpojit páva, shodit brašny, vyndat novou duši, nacpat jí do ráfku, hodný pán nám jí nafoukl kompresorem a jedeme dál. Dorážíme do Sloupu a kemp Čermák. Máme chatky, ale nemáme točené pivo. Je zde nějaká omladina, která čuměla, jak bacil do lékárny, když jejich dav rozrazil čuník a dral se k recepci. Asi to ještě neviděli. Pan správce nám dává plechovkové pivo Svijany, které nám nevadí, jen Jirka opovržlivě kouká s tím, že Svijany jsou dobrý možná jen do guláše, který vaříme a s chutí pojídáme. Nejhorší pivo je žádné pivo. Večer spravujeme píchlou duši, ale nějak se nedaří a ráno záplata na prkýnku a díra na nás z duše kouká. Dnes skoro 300 km.

Pondělí

Vyjíždíme ze Sloupu a mastíme ho směr Makov, který přejíždíme a jedeme po silnici, kde není žádná krajnice a provoz jako kráva. V duchu prosím všechny naše holky/myslím motorky/ aby jeli a hlavně se tady nepos….jinak nas rozjezděj a ani si toho nevšimnou. Zastavujeme pod památným mostem, kde při první 18 chcípnul čuník a doufáme, že letos nebude vlek třeba. V pohodě dojíždíme do Turan do kempu Trusalová, kde dáváme Krušovickou desinu a jdem spát do chatiček. Na stany ještě určitě dojde. Dnes odhadem asi 250km. Na opravu duše jsme se vysrali. Nevím co jsme žrali, no asi guláš.

Úterý

Ráno pojíme ze svých zásob a vyrážíme kolem Tater / ne náklaďáků/ a naším dnešním cílem jsou Michalovce, což je konec osmnáctky a pak najít ubytko na Šíravě. Mašiny šlapali, ale aby to nebylo jen tak v pravotočivé zatáčce začínám cítít, jak mě ujíždí zadní kolo. To nás pán Bůh potrestal za to , že jsme se na tu píchlou duši včera vys…… Než se kluci otočili, kdy viděli, že za nima nejede dýmovnice, mám už odpojeného Páva a sundávám brašny. Luboš loví v Pávu a vytahuje novou duši. Nebyl to zase tak velkej trest, ale obě duše musíme dneska spravit. Dáme novou, nafukujeme Láďovou super pumpičkou a jedeme k první benzínce pořádně nafouknout a zkontrolovat. Dáme kafe a koukáme, že je zde i pneuservis. Jdu dozadu a proberu ze siesty dva pracanty, kteří nemají do čeho píchnout a prej za dvě ečka jedna díra. OK. Platíme 4 éčka a jsme opět připraveni na defekty. V poho pak dorážíme do Michalovců, konce osmnáctky, foto a dál na Šíravu. Zastavujeme kolemjdoucího a ptáme se na kemp, nejlépe chatky. Prý za hotelem vpravo do uličky  a tam nějaké jsou. Jedem, ale přejíždíme zmíněnou uličku, která vypadala jak vjezd do zahrady a vjíždíme do kempu, kde chatky nejsou, teda není tam skoro nikdo , jen pár opilců. V trošku napjaté atmosféře, že jsme to nenašli k nám přibíhá nějaký motorkář / to jsme zjistili potom/ a navádí nás k chatkám. Krásné buňky tvořící řadu chatek jsou hned za kioskem s pivkem a tak nám místní pingl nosí pivko až do chatek, prostě super. Já Jirka a Fanda jdeme vyzkoušet vodu v tom velkým rybníku. Trošku blátíčka mezi prstama, ale jinak voda čistá a teplá. Pro ostatní prej ne. Posedíme, pokecáme a jdem spát. Cesta kolem Tater byla úchvatná. Dnes cca 300 km.

Středa

Vyrážíme z prázdného Československého moře cestou necestou směr Komárno, což je dnešní cíl. Zastavuje nás až hlad a tak dáváme vyhlášené Halušky od Tetušky v nějakém motorestu, ale prý už taky nejsou takové jako při první cestě, ale mě chutnali. Už nás trochu bolí prodloužená záda, ale Jirka nám pořád slibuje, že už je to kousek, tak jedem. Přijíždíme do Komárna po letošní nejdelší etapě, protože jsme najeli skoro 430km. Dojíždíme ke sportovní hale, kde se hlásíme na ubytování ve vedlejším kempu. Nejsou zde chatky tak letos poprvé stavíme stany. Jsou zde hodně karavany a obytná auta převážně cizinců. Jsme zde za exoty. Super je, že ubytovaní v kempu dostanou čipovou kartu a mají vstup do termám, které jsou přes ulici zdarma. Jdem je vyzkoušet a pak jdem po nezbytném guláši na pivko. Je k mání Staropramen, Bažant a tmavý Šariš. Obsluhují nás dva čtyřprocenťáci, ale jsou v poho a pivo maj dobrý. Jdem brzo spát, jsme kapku ucaprcaný.

Čtvrtek

Dnes je den bez motorek, bude máchat usezený prdele v termálech a taky dáme trochu kultury. Ráno jsme si vyslechli pochvalu od jednoho ubytovanýho pána, který konstatoval, že jsme ti správný motorkáři, protože nejsme potetovaný, neděláme bordel a v klidu spíme, maximálně trochu chrápem. Asi si oddechl, že mohl v klidu spát. Po snídani jdeme na prohlídku vedlejší pevnosti, která je stará asi 500 let a je obrovská. Po rakušákách, rusákách a český armádě jí asi nejvíc dali zabrat bezďáci, kteří se do opuštěný pevnosti nastěhovali a nevím nevím jestli to dá někdy město dohromady.  Po pevnosti jdem ještě okouknout centrum města, vybrat nějaká éčka a v irské hospodě si dáváme Budvar. Dostal jsem kalňák, hospoda prázdná a nám coby jediným zákazníkům bylo dáno absolutním nezájmem personálu, že ho otravujem. Jdem zpět do kempu a pak do termám, kde jsme se vyblbli na tobogánech a šli radši na pivku k našim“hošanům“ Ve městě bylo taky všechno zavřený, protože maj svátek. Husa však neslavěj, protože ho nezabili. My taky ne, ale každej svátek dobrej ne.

Pátek

Dnes nás čeká nejkratší etapa, jenom nějakých 160km, což je brnkačka. Dopoledne trávíme ještě v bazénech a na tobogánech a po obědě teprve vyrážíme. Jedeme směr Prievidza do obce Sklené, kde bydlí AŇA, Švejkova a Jirkova kamarádka a bývalá spolupracovnice. Musíme kousek po dálnici, což já nesnáším, ale snad to těch asi 50km vydržím. A protože nemám dálnici rád, tak začíná pršet. Nemoky na dálnici navlíkati, toď hovadina a tak moknem. Naštěstí jen asi 5 minut a tak když dojíždíme k Aňe jsme suchý, ale mraky jedou za náma tak rychle, že nestačíme ani postavit stany. Prší a prší, tak nakonec  pospíme různě po zemi v chatě a u Aňi v domě. Jako ohněstrůjce se projevil Láďa a tak díky němu jsme upekli masíčko, které nám paní domácí koupila. Pivo v plastu postačilo a tak jsme večer strávili v družném hovoru s příjemnými lidmi v bohem zapomenutém kraji, který býval vojenským prostorem, vojáci zde nastavěli finské domky a lidi u nich pracovali. Dnes tam práce není, ale je tam krásná příroda.

Sobota

Ráno povozíme děti na motorkách a vyrážíme směr Korýčany, kde je kemp u přehrady a koupaliště. Dnes asi jen 200 km na moravu. Dojíždíme do Kempu, kde se ubytováváme ve stanech vedle snobáků na tříkolkách s karavany. Jdeme na opožděný oběd do města a vracíme se do kempu. Posedime při pivku a pokecu kdy se Jirka rouhá, že s Vapečkama je to nuda, jen jedeme a nebudeme mít ani na co vzpomínat. Kdyby věděl. Dnes asi 200 km.

Neděle

Poslední den naší letošní cesty. Ráno balíme,ale ještě si musíme vystát frontu na hajzl, sprchu a umyvadlo. Pěkný kemp, ale dva hajzly, dvě sprchy a tři umyvadla pro všechny chlapy v kempu je míň než málo. Dnes asi 200 km. Vyrážíme a vjíždíme do Vyškova. Na křižovatce najednou v čuníkovi heklo a bylo ticho. Motor totálně kouslej.Odlačime prasátko  stranou a zjišťujeme, že čuník dojel. Odpřahuju páva a Luboš přiváží z benzínky lano. Zapřahuju za tahadlo čuníka  a táhnu ho na výpadovku na benzínku, kde bude Jirka čekat na Janu, která si pro něho přijede s vlekem. Být to tak 20 km odtáhl bych ho klidně až domů, docela to šlo. Loučíme se s Jirkou a vyrážíme v pěti k domovu. Jsou dvě odpolko a jsem  doma. Janu jsme potkali napůl cesty, tak Jirka nepřijel moc dlouho po nás.

Závěrem: Při této cestě jsme najeli 2200 km s dvěma defekty pneumatik a škoda, že to pašík nedojel  až domů, ale přesto je to čuník hrdina. Já jsem si to užil, protože jsem nemusel nic vymýšlet, plánovat a zařizovat. Za celou cestu jsem zmokli jen jednou a to chvilku. Tak snad zase příště.