Za dnešního krásného dne, jsem najezdil 270 kilometrů naší malebnou Vysočinou...

V autě...což by tu třeba ani nemělo být, ale já jsem to prostě jezdil motorkářským srdcem...byť v práci ! a to je to největší umění, se v poslední době propracovávám k názoru...jedu...vidím ten nádherný časně podzimní kraj...vidím ty měnící se krajinné scenérie...vidím všechny ty atmosférické změny...vidím strýce a tetky po vsích rýpat se v zahrádkách...všechno to zlaté a ohnivě červené listí...a střídám rychlosti pohybu od téměř krokové až po šílenou stodvacítku a je mi skvěle...jako bych jel se svými přáteli krajem na motocyklech...ano, problémy pracovní dotírají...ale jedno z velkých umění učí, nezměnit se v jejich otroka, řešit je...ale zavřít dveře a donutit je počkat...vykopnout je z centra své duše a dokázat vidět ty krásné věci kolem a kochat se...přijet, řešit dál...řešit vyřešit, sednout a jet se dál kochat krajem...pak na ně zas juknout a zase je vykázat...ze začátku to vůbec není jednoduché a dá to práci...a tak jsem ráno jel po Brodsku...pak jsem se vypravil do Jihlavi, města našeho krajského, zpátky Brod, něco po něm...pak Chotěboř, Maleč a nahoru svahy Železných hor do Klokočova...ponakládat a zpátky tou časně podzimní krásou zase Brod...vcelku trapem složit přivezené léšo a frčet pro kolegy do krásné vysočinské obce Šlapánov...a pak zase po destinaci Brodské a pak Světlá nad Sázavou a poté podlipnická obec Dolní město...poklábosit u kafíčka se spokojeným zákazníkem a pak přez Lipnici a jejím známým krásným hradem opět klesat tou nádherně podvečerní krajinou k Brodu...zastavit se pro dvě na oblíbené pumpě v Okrouhlici a dojet dom... ano, ideální pracovní den, jako máme určitě každý z nás, pokud možno, každý den...co tím chci říci...momentem se musí žít...každým...a bylo by utrpením, čekat jen na ty sváteční dny, kdy si můžeme vyjet pospolu, my motorkářské bratrstvo a tak mnoho a mnoho kilometrů krásných a hlavně šťastných, přeje v těchto příjemných dnech časného podzimu Wilda.