Zahajovačka 2016

Tak máme letošní sezonu zahájenou a myslím si, že jsme to zahájili dobře. Jak to teda včera bylo? Mezi osmou a devátou ráno se sjelo několik strojů ke klubovně a v čele s moji sajdou jsme se vydali přes Seč, Třemošnici, Žleby a Čáslav na benzinku do Církvice, kde jsme měli sraz z klukama /a holkama/ z Mělníka a těmi, kteří to sem měli blíž a odkud nás Jirka Trunců dovedl městem Kutná Hora až před vchod do chrámu Sv. Barbory, kde jsme všech 43 napočítaných strojů zaparkovali a kde nás čekal mladý sympatický pan farář a požehnal nám i naším strojům za přihlížení okolochodících zvědavých návštěvníků, taky japonců, kteří při spatření naších Jawiček a sajdiček čučeli tak, že se jim rovnali oči a dokonce se u nich i fotili. O další stroje ani nezavadili, no bodejď, vždyť vlastně rejží mají doma plné ulice. Za doprovodu slečny průvodkyně jsme si prohlédli chrám a pak nás několik Jiřík vzal i na půdu a na střechu chrámu odkud byl zajímavý pohled po okolí a taky jsme prohlédli práci mistrů tesařů, kteří zastřešili toto vyjimečné dílo. Po slezení množství prudce točitých schodů jsme se vrátili z výšky asi 35 m na zem a Jirka nás dovedl do hospůdky, kde měl pro nás zamluvený obídek a to hromady masa jak prasátkového tak kuřecího ve výborné marinádě, což se ani nedalo sežrat a odnesli jsme si ještě dvě tašky sebou na klubovnu, kde jsme to večer ohřejvali na nově vyrobeném grilu, který se Turbovi opravdu povedl. S přežranými pupíky jsme pak vlezli do úzkých chodbiček stříbrných dolů, to byl nápad, málem jsme tam uvázli. Vyfasovali jsme bílé pláště a helmičky s lampičkama a po 170 schodech dolů jsme se dostali do podzemí, kde ve středověku kutali malí, hubení horníci stříbro a prý velice brzo na to doplatili svým životem, protože se prý dožívali max. 35 let. Tak radši honem nahorů, je to zajímavý, ale horník bych být nemohl a to taky proto, že mám o 40 kilo víc než mohl tehdejší horník mít /60 kilo/. Po vyfárání jsme vyrazili zpět do Nasavrk, kde na nás čekali klobásky a kluci kulatý plný pivínka. Kluci mělnický se ubytovali a také se nebojácně vrhli do pojídání masíčka,klobásek a tak se stalo, že velký soudek brzo zasyčel, druhý, menší ho následoval a ten třetí jen tak tak odolal do rána. Klubovna se otřásala v základech, protože tolik lidí tady snad ještě nebylo. Večer probíhal v družném hovoru a to nejen o motorkách a taky jsme notně naklepávali bránice. To nám vydrželo přes půlnoc, kdy se první ospalci začali trousit do svých pelíšků. Byli však i tací, kterým se nechělo spát vůbec a rozhodli se budit ostatní a to ještě za pomoci místních opilců, kteří nás přišli navštívit, když je odevšat vymetli. Kdo to asi byl? Nám všem dobře známý Pinďa s manželkou. Naštěstí brzo vypadli. Rano jsme zažili mírný šok, když jsme zjistili, že chybí kelímek s penízkama. Naštěstí se to brzo vysvětlilo. Kluci to před těmito nezvanými hosty radši ukryli. Ráno jsme vše uklidili, rozloučili se s kamarády, kteří odjeli do svých domovů a prý se jím to líbilo a akce se povedla. S Pavlem jsme to měli zároveň jako pěknou oslavu našich narozenin. Radši nebudu ani říkat kolikátých. Tak přátelé brzo na viděnou.

Tak přátelé moji milí...ať vám to všem dobře šlape...ať Pán nad vámi drží ochranou ruku v životě i motorkaření a ať přimhouří občas své láskyplné oko, když se něco snad nepovede...

Což ovšem neznamená, že to budete šidit a spoléhat se jen na jeho milosrdenství...neb i ostatní účastníci silničního provozu obrací své oči občas k nebi...

Tedy chlapci hodně zdaru do sezony dvatisíce šestnáct...