zakončení sezony a poslední pocourání

Letošni rok je trochu problematickej a složitej a tak se stalo, že nám koronáč zrušil zahajovačku a nakonec i zakončovačku a tak místo vyjížďky a posezení na klubovně jsem se chtěl jen projet a pak to rozpustit. Ačkoliv byla vyjížďka avízovaná na stránkách i kolečkem v sobotu 10.10. se před kllubovnou setkalo jen 5 strojů z čehož byli 4 nečlenové. No nic. Vyrazili jsme tedy směr Chvaletice a dále do obce Radovesnice II,kde je suprové moto a traktoro muzeum a i když jsme tam byli asi před 2 roky, tak expozice se od té doby značně rozrostla a opravdu je na co koukat. Účastníkům , kteří tam ještě nebyli se muzeum moc líbilo a projížďka byla tak pohodová. Po cestě zpět jsme se zastavili v Týnci nad Labem k kempu Marina na oběd, ale trochu nám začalo pršet a tak jsme cestu zpět absolvovali v deštíčku, nicméně nám to nezkazilo náladu a byli jsme spokojeni. 

A protože tradiční poslední  pocouráníčko bylo zrušeno neboť byla z nařízení vlády uzavřena veškerá ubytovací a stravovací zařízení, tak jsme nemohli projet Vysočinu, jak je ve zvyku a nenavštívili jsme Podmitrov, kde jsme již několikrát byli a vždy to bylo dobrý. Zrušen by i předvánoční večírek a tak uvidíme, co bude po novém roce.

A tak vlastně místo posledního pocouráníčka zde musím zmínit akci kluků z čezeta skůtr klubu , které jsem se zúčastnil já, Luboš a Zdeny. S touto skvělou partou se občas také svezeme a vždy je to od Marcela Malypetra a spol.skvěle zorganizované. V pátek 2.10. po obědě jsme se Zdenym vyrazili směr Losánky k Martinovi Pavlusovýmu, který měl na jeho 660 udělat garančku a zde nás měl vyzvednout i Luboš a protože z garančky sešlo vyjeli jsme směr Šumava, kde jsme měli zajištěný ubytování v penzionku v Šumavský mlýn v  obci Nezdice. Tato akce byla svolaná narychlo, protože pár dní před tím nás navždy opustil kamarád Polda Tůma a tak ho chtěli kluci trochu zapít. Po 16. hodině jsme dorazili do Nezdic. Zde byla dvojice motorkářů, ke kterým se později přidala jejich partička a tak celý penzion patřil motorkářům. Ještě, že jsme měli svůj salonek, kde jsme měli klid. Pan šef byl bulhar a měl tam asi jako manželku vietnamku, takže vskutku mezinárodní sestava. Kluci přijeli už téměř po tmě a všichni tentokráte na silnějších strojích než obvykle tj. na třindách a dvoustovce čezetě, skutry nechali doma. Večerní posezení ve znamení vzpomínek na Poldu a na různé akce se pprotáhl jen kapku přes půlnoc a tak jsme byli ráno celkem čilí a mohli vyrazit objevovat krásy Šumavy. První zastávka byla v cukrárně, kde všichni drsní motorkáři drtili lžičkou zákusek a usrkávali kávičku, ne právě levnou, ale dobrou. Poté jsme projeli Kašperky, Modravu a já ani už nevím, která krásná místa v tomto nádherném koutu naší země, ale krásně jsme se projeli a s večerem se vrátili zpět do penzionu, kde už motorkáři nebyli a tak jsme poseděli v komorní sestavě asi 9 lidí v salonku a v družném hovoru vydrželi sotva k půlnoci. Nutno podotknout, že pivo měl bulhar dobrý a i když zde běžně nevaří snažili se nás večer i ráno nakrmit, což se jim vcelku podařio. Nedění ráno slibovalo, že by jsme zmoknout neměli a tak jsme vyrazili nejdříve do jedné malé vesničky, kde jeden nadšenec má u svého domu malou expozici motorismu, hlavně motorek, ale i stabiláky a různé dobové artefakty.Obec má krásný název Oselce a pan majitel byl velký nadšenec a sympaťák. Po asi dvou hodinách pokecu a pokoukání jsme se všichni rozjeli do svých domovů. My jsme jeli sami se Zdendou, protože Luboš s námi nevydržel a jel už v sobotu odpoledne domů. Asi mu babička slíbila. Hahahaha. Tak kluci čezeťáci díky za pozvání a příšti rok naviděnou.