Zakončovačka našeho klubu neměla chybu...

A převážnou část dění mám výstižně popsal předseda Karel Vodrážků a já jen dodávám, že vše dopadlo dobře, velmi chutně jsme se napapali zásluhou výborných gastronomických přístrolů Ládi Kaštana a Pavlika Blažka a přísun nápojů také nevázl, takže večerní pohoda byla jak má být a na klubovně nás spalo zdatných pět nocležníků, takže jako v tom krásném filmu, bylo nás pět Já,Wilda Broďák,pak Jindra Bítešák, Péťa Chrudimák, Venda Podmokáč, zvaný Drobek a Oskar Bíliňák, kterému jsme, právě když neneštěstí tvrdě spal, přidělili putovní titul nejvzdálenějšího účastníka zakončovačky a o titul chrápala roku se také tvrdě soutěžilo, ale nakonec jsme se bez zbytečné rivality prohlásili basovým zborem klubu, no a bylo krásné slunné ráno...pohodové...protože nebylo třeba zdolávat sud a hlavy čísté a oko jasné a bdělé...společnými silami jsme poklidili areál klubovny a nemaje již sebou sobotních zručných hospodyní, umyli jsme i nádobí vlastnoručně, přičemž Péťa Chrudimák soutěžil pilně o titul Kosmetika klubového nádobí...a samozřejmě velká pochvala patří Láďovi a Pavlovi za vzorné a příkladné přípravné práce a úpravy klubovny a okolí před Zakončovací akcí...poklábosili jsme, dali kafíčko a pomalu se rozjížděli a rozcházeli do svých domovů...akce se vydařila, počaqsí nám přálo, uřčitě to za to stálo...a jak říká Karel, sezóna nekončí...ještě se svezeme, Wilda.

A ještě pár obrázků...

dobrý oběd před vyjížďkou na motorestu...

skvělé stroje Hradeckých moto přátel...

nejstarší funkční motocykl toho dne, Rumpál Péti Košťála...

opravdu dobré a pečlivě a s láskou vedené soukromé muzeum Pardubické ploché dráhy...

desítky vzácných strojů...

Týnecká Jawa by měla z hanbou platit desítkám soukromých muzejníků, kteří stále a zarputile drží a šíří slávu značky...

slavné Eso...

Nádherný mazlíček pana majitele muzea, čtyřkolý sice,ale k zulíbání...

a pak jsme si pohodově užívali všech těch dobrot co nám byly dopřány...až Pavlík zatroubil Večerku...

bez diskuze krásný den...